Už jsem si zvykl, že pan Machálek nepatří jen mně. V restauraci Na kahánku ho berou jako nějakého patriarchu, a tak se často stávalo, že za ním přišlo hodně lidí a já jsem si s ním ani nemohl popovídat.

Dnes bylo Na kahánku obzvláště rušno. Celkem pět lidí se nahrnulo kolem Machálkova stolu a rozčileně mluvilo jeden přes druhého. Když jsem přišel, hovořil právě soused z vedlejšího paneláku, pan Müller. Říkal, že takhle by měla naše televize pracovat, jako včera NOVA. Udělala dobře, že předvedla, jak dostal pokutu řidič, který vyfotografoval nepřípustně rychlou jízdu ministra Bublana. A ještě správnější bylo, že v témž zpravodajském pořadu se mohl divák dozvědět o tom, že se po několika měsících obnovuje již odložené řízení proti těm čtyřem policajtům, kteří jsou zachyceni, jak mlátí bezmocně ležícího účastníka Czech Teku.

– Ovšem, nechal se slyšet zavalitý muž, který byl zvláště rozčilen, jenomže to přece není všechno. Pár dní před tím jsme se mohli dívat na policejního prezidenta, který jel jako hasič k ohni – dokonce stodevadesátkou. Jenomže náš stát trestá toho, kdo přestupek zjistí a oznámí (také to většinou není nějaký velký funkcionář, na rozdíl od těch provinilců), takže to všechno je opačně a provinilec se tomu může chechtat.

– Je to skutečně tak docela jednoduché? otázal se ironicky pan Müller. Jestli například policejní ředitel jel stodevadesátkou, musel ten, kdo ho fotil, přejet do levého pruhu a jet také stodevadesátkou. Není snad viníkem, alespoň z hlediska úřadu? Pravda, kdyby to neudělal, nemohl by policejního prezidenta vyfotit a nikdo by se nic nedozvěděl. Pokud jde o ministra Bublana, je to stejný případ. A tak dostali ti „fotografové“ pokutu.

– Teprve teď jsem si všiml, že spolu s námi sedí u stolu také oponent, vysoký, štíhlý muž s knírkem. Myslím, řekl, že jako obvykle se věnujeme záležitostem, které sice, uznávám, nemusí být vždycky v pořádku, ale nesnesou co do významu srovnání s nezákonnostmi, které připravují naši zem o miliony korun. Proč se nevěnujeme těmto případům?

– Tak počkat, vmísil se do hovoru pan Machálek, takhle jednoduché to není. Je pravda, že ryba zapáchá od hlavy, ale my tu přece hovoříme o nepořádcích, které se týkají vysokých funkcionářů. Ty jsou průhledné a přehledné i pro obyčejného občana; milionům, které se přelévají z jedné velké společnosti do druhé, průměrný občan nerozumí. – Politika je beztak svinstvo, stál na svém ten elegán odnaproti. – Dost možná, nedal se odbýt pan Machálek, jenže my se bez ní neobejdeme a spravit na ní můžeme jen to, co je v našem dosahu. Nevím, proč bychom nemohli my – nebo nějaké občanské sdružení – posílat stohy dopisů tam nahoru, že chceme, aby byli potrestáni ti čtyři surovci, co bili účastníka Czech Teku, a především aby byl podle zákona potrestán policejní prezident.

Víte, právo má své zákony a normy. Ne, že bych byl pro soudce lynče, ale nepotřebujeme dokonce ani zákony k tomu, abychom poznali, jaký nám to televize zprostředkovala obraz nespravedlnosti. A policejní prezident také nepotřebuje znát zákony k tomu, aby věděl, že má odstoupit.

– Počkejte, zeptal se pan Müller, proč je v této souvislosti policejní prezident tak důležitý? – Neříkejte, že to nevíte, zašklebil se pan Machálek. Právo by mělo být, jak nás každý ujišťuje, rovné. Takže i v těchto případech, o kterých mluvíme, měl být potrestán pravý viník a ten, jak jste si, vážení, mohli všimnout, není v případě Czech Teku obviněn. Samozřejmě, zdůraznil pan Machálek, že není. A přece ve všech případech, o kterých hovoříme, jsou potrestaní viníci (ti, kteří přistihli vysokého činitele při nezákonnosti) ze stejné sociální skupiny, prostí občané. Jen případ policejního prezidenta se tomu vymyká. Policejní prezident se postavil nad zákon a sám sobě udělil pokutu – to tu tedy ještě nebylo! Buď vládne právo, nebo zákon džungle. Podle vzoru policejního prezidenta by se mohli provinilci z řad vysokých úředníků také postavit mimo zákon: uloupil pět milionů? Dá si trest, že vrátí milion.

Celé je to velmi nepěkné. Jestli je viníkem ten, kdo zachytil při nepřístojnosti ministra nebo policejního prezidenta, měl by přece být viníkem té ošklivé scény z Czech Teku ten, kdo ji natočil. Kdyby ji nenatočil, nikdo by se nedozvěděl o surových policajtech, kteří bijou do bezmocného člověka na zemi, a celý náš policejní a justiční aparát by měl po starosti.

– Výborně! smáli se vývodům pana Machálka lidé u stolu jako dobrému vtipu. Ale, říkal jsem si, je to vůbec vtip?

– Opakuji, končil své vývody pan Machálek, neměli bychom to nechat jen tak být a měli bychom se, když už ne jinak, alespoň dopisy obracet na vyšší místa, aby bylo zřetelné, že chceme v České republice právo, a ne holubník.