Neviditelný pes

PAN MACHÁLEK: Abychom nezapomněli na Židy

29.8.2007

Čekal jsem jako obvykle v restauraci Na Kahánku na pana Machálka a pokukoval jsem, jaké že je to dneska počasí. Chvílemi, asi tak na pět minut, pražilo slunce, pak zakryl ten kousek oblohy, z kterého vyčnívalo slunce, nevelký mrak a přibližně po pěti minutách se spustilo něco, čemu se dneska právem říká "přívalový déšť". Nemohl jsem si vzpomenout, jestli a kdy jsem už tak zvláštní aprílové počasí zažil, a při té příležitosti jsem si uvědomil, jak je lidská paměť děravá. Když přišel pan Machálek, hned jsem mu řekl, jaká je škoda toho, co všechno zapomínáme.

- Pan Machálek se mírně usmál. Hovořím prý o věcech dávno otřelých a protřepaných. Jak by to na světě vypadalo, kdybychom si všechno pamatovali. Každý by pamatoval všechno a nikdo by nevěděl nic. Nejde o jednoduchou věc v tom smyslu, že si něco zapamatujeme, něco nezařadíme do paměti; všimněte si teď té situace kolem, Na Kahánku. Zapamatoval byste si rozmístění stolů a židlí, jednotlivých oken a co je z nich vidět? Právě tak obrazy na stěnách, kolik je tu personálu a co dělá, a mnoho dalších věcí? Buďte rád, pane kolego, že to s naší pamětí je takové, jaké to je; on si pamatování a zapomínání zařídí u každého centrální nervový systém sám.

- Raději jsem vynechal pojednání o svém nevalném centrálním systému a připomněl jsem, že se někdy někdo snaží naší paměti pomoci. Tak teď na internetu vyšel Částečný seznam Židů v politice po roce 1989. Běhá po internetu ve stovkách kopií. Celkem vzato nevím, co si mám o tom seznamu myslet, až na to, že po přečtení seznamu bych měl vědět, kolik politiků má židovské předky; jenže všiml jsem si, že na tom seznamu je hodně lidí, kteří určitě nemají židovské předky.

- Můj partner se zakabonil. Věděl, o čem mluvím, už doma si prohlížel ten seznam, všiml si, že věcně je to nesmysl a vůbec že je těžké domyslet si, co tím autor (autoři) myslel. Zřejmě ten seznam význam v tom smyslu, jak rozumíme slovu "význam", nemá, jde o nedůležitou věc a přece…

I když je to tak a jde o "drobnost", neměla by se tato maličkost přecházet. Dokonce si myslím, že se přecházet nesmí. Nejde jen o Židy, i když o Židy jde pochopitelně především. Ale antisemitismus je zvlášť ohavný a mocný druh rasismu a vše, co se s ním spojí, zdegeneruje a stane se společensky negativním.

- Zajímalo mě, na základě čeho vidí za touto drobností seznamu strašidlo antisemitismu. - Pan Machálek řekl, že už je to tady, jeho kolega se diví něčemu, co je zcela přirozené. V normální době, "v míru", běžní občané nemají s antisemitismem nic společného, Židé jako takoví je nezajímají. A pak jsou další běžní občané, kteří sice doma řeknou "hele, von je Žid", ale to je také všechno. A ještě dál je velká skupina lidí, kteří se o Židy a o Izrael velmi zajímají. Z nich zase někteří čekají na příležitost k tomu, aby mohli každého občana židovského původu nějak očernit, poškodit. Tomu tedy říkáme antisemitismus. Říkám to snad správně. Musím ale doplnit, že v mimořádných situacích se mnozí z nás, normálních občanů, začnou domnívat, že židovský původ člověka svým způsobem degeneruje.

Když se naskytne příležitost, jako tomu bylo za tzv. druhé republiky, antisemité se aktivizují a doufají, že si na účet Židů polepší. Společnost se začne vůči Židům chovat jinak než k ostatním. Za druhé republiky to byl zejména antisemitský okruh kolem časopisu Vlajka. Vlajkaři předpokládali, že za okupace budou vítanými pomocníky nacistů (to by si opravdu pomohli - kupříkladu tzv. arizací, legálním kradením židovského majetku, jako to bylo na Slovensku). Ale nacisté v nich viděli nevítanou konkurenci a Židy "zvládli" sami. Na Vlajkaře zanevřeli. Židů u nás mnoho nezbylo; pokud mluvili německy, vyhnali jsme je většinou, když se vrátili z nacistických koncentráků, spolu s Němci.

Dneska je vše jiné. Náš stát má spoustu neduhů, ale antisemitismus určitě ne. A to je v době, kdy vlivem nejrůznějších příčin antisemitismus pod nálepkou antisionismu ve světě mohutní; stačí sledovat televizní zpravodajství: velká část médií ve světě je zaměřena proti Židům a fandí islamistům.

Autoři seznamu (nevěřím, že to splácal jediný člověk) mohli být takoví primitivové, že ani nevědí, mají-li naši prezidenti židovské předky, a tak nacpali do toho seznamu každého, kdo se jim jen trochu nelíbil. Zde je, prosím, malý doklad. Je to nevelký "výřez" ze seznamu:

Pavel Bratinka
Michal Kraus
Peter Tatár
Jozef Matula
Václav Klaus (Pružinský)
Václav Benda (Charim Afterduft)
Petr Mareš
Milan Uhde
Pavel Dostál

Že by náš prezident měl židovské předky? Inu, co by se na něm tím změnilo? Někoho příliš lákalo zařadit ho do seznamu. Proč ne, kdo by si lámal hlavu, jak je to s rodokmeny lidí ze seznamu? V běžném životě se takovými věcmi málokdy zabýváme. A protože mnoho lidí ze seznamu židovské předky nemá, jsou jeho autoři, zdá se, dokonalí primitivové. To se ale jen zdá.. Mnohem blíže pravdě jsou další alternativy:

První: Autoři seznamu vůbec nejsou primitivové. Předpokládají, že z těch lidí, kteří se do seznamu dostali jako Pilát do Kréda, se najde dost takových, kteří budou své zařazení mezi Židy považovat za omyl nebo provokaci a veřejně se ozvou. Tím by se konečně v Česku začalo o židovské otázce hovořit a autoři seznamu by získali v polemikách přístup do novin a časopisů. Teď ho prakticky nemají.

Druhá: (nevylučuje se s první). Seznam získá velkou publicitu (vidíte, i my mu ji děláme) a mnoho nepříliš informovaných lidí nespokojených s poměry získá dojem, že za všemi neduhy naší společnosti stojí Židé.

Třetí: přestože u nás antisemitismus existuje v mírné poloze, přece jen tu ve společenském měřítku odstup od Židů existuje. A někteří čtenáři seznamu mohou získat dojem, že na člověku, o kterém dosud věřili, že je docela normální, přece jen je něco nenormálního, protože má židovské předky.

- Nedalo mi to, abych se nezeptal, zda se pan Machálek domnívá, že je dost primitivních lidí, kteří jsou schopni takovým ptákovinám uvěřit.

- Pan Machálek řekl, že člověk je zvláštní druh živočicha. Je na jednu stranu neobyčejně inteligentní, na druhou stranu zcela pitomý. Dějiny antisemitismu jsou toho dokladem.



zpět na článek