Pokud vám jen trochu záleží na osudu českých památek, minerálku Mattoni už neberte do úst.

Akciová společnost Karlovarské minerální vody vydělává na stáčení a prodeji Mattonky a Magnesie každý rok asi půl miliardy korun. Jejím majoritním vlastníkem je Alessandro Pasquale, Ital, který se v České republice chová jako někde v Banánistánu. Na naší vodě si sice pohádkově mastí kapsu, ale vůbec nic nám nevrací. Jeho firmě od roku 1993 patří areál západočeských lázní Kyselka, kde stojí celá řada památkově chráněných staveb. Respektive nestojí, ale padá, protože Pasquale se o ně přes dvacet let vůbec nestará. Do jejich zabezpečení a oprav (natož pak zvelebení) neinvestuje, takže klenoty stovky let starého lázeňství chátrají. Prostě: kde je Mattoni, tam je smrt. Viz zde, zde a zde.

Kvůli Pasqualeho chamtivosti jsou unikátní historické objekty lázní v katastrofálním stavu. Netvrdím to já, ale soud. "Bylo prokázáno, že společnost Karlovarské minerální vody se o majetek, který vlastní a který je chráněn, nestarala tak, jak by měla," řekl soudce pražského městského soudu Tomáš Novosad. Loni v říjnu zamítl Pasqualovu žalobu proti Asociaci sdružení pro ochranu a rozvoj kulturního dědictví v České republice. Kritika Paqualeho nenažranosti je podle soudu zcela v pořádku. Sice by se mu prý nemělo říkat "dobytek", ale nárok na omluvu nemá. A to i přesto, že své oponenty fackuje.

V tom zásadním mají tedy kritici pravdu. Soud jim jen nařídil, aby dopis s označením "dobytek" stáhli ze svého webu. Udělali to, ale nevšimli si, že dopis zůstal na webu dostupný v archivu. Soudní exekutor jim za to teď napařil pokutu, která narostla až na 85 000 Kč. Trestán tedy není zločinný Ital, ale ti, kdo na jeho neuvěřitelné chování v Česku právem upozorňují.

A Pasquale se teď navíc Čechům doslova vysmívá. Před dvěma lety dostal od památkářů za zdevastování Kyselky dvoumilionovou pokutu. Ve srovnání s ročním půlmiliardovým ziskem je to pro něj pakatel, ale odvolal se. Soud teď rozhodl, že pokuta je neplatné – ne proto, že by Pasqueleho firma za nic nemohla, ale protože rozhodnutí památkářů obsahuje procesní chyby.

Což je přesně ta chvíle, kdy je třeba rozhodně říct: "A dost!" Vyhlašovat bojkot čehokoli je divně pateticky aktivistické. Takže prostě jen začnu u sebe. Mattoni a Magnesii ode dneška nevezmu do úst. Vadí mi, že té minerálce je smrt českých památek. Jak kdysi řekl Konfucius: "Je lepší zapálit aspoň malou svíčku, než proklínat tmu." Kdyby Mattoni odmítali všichni Češi, pán, co se mu podle soudu nesmí říkat dobytek, by možná část svého zisku investoval do opravy kulturních statků, které bohužel vlastní.

Ve velmi nezáviděníhodné situaci je ale třeba i zavedená výroční literární cena Magnesia Litera. Jak plyne už z názvu, nafoukaný Ital je jejím generálním sponzorem. Magnesia Litera chce propagovat kvalitní literaturu, což je chvályhodné. Když se ale spolčí s ničitelem českého kulturního dědictví, je asi to stejně bizarní, jako kdyby Ústav molekulární genetiky Akademie věd sponzoroval Josef Mengele.