V těchto dnech si připomínáme 81. výročí Pražského povstání, kdy obyvatelé hlavního města se 5. května 1945 postavili se zbraní v ruce nacistickým okupantům. Dlouhá léta si komunisté tuto událost přivlastňovali pro sebe, jako kdyby patřili mezi její hlavní protagonisty, přitom jejich podíl na ní byl minimální.

Byli to naopak rudí, kteří ublížili skutečným odvážným vlastencům – dvěma klíčovým mužům, kteří veleli Pražskému povstání, generálu Karlu Kutlvašrovi a kapitánu Jaromíru Nechanskému. Ten první strávil dlouhá léta v krutých komunistických žalářích, ten druhý skončil na šibenici.

Jejich statečnost přiblížil historik Jindřich Marek z Vojenského historického ústavu, který popsal jejich životní osudy. V úterý 31. července 1939 byl poslední úřední termín, do kdy byli nacističtí okupanti ochotni tolerovat československým důstojníkům nosit jejich uniformy na veřejnosti. Toho dne se vydali ulicemi Hradce Králové bývalý velitel zdejší 4. pěší divize brigádní generál Karel Kutlvašr s několika dalšími důstojníky své posádky, aby s patřičnou pietou položili věnec k pomníku padlého legionáře. Městem proběhla díky rychle se šířící zprávě o této „provokaci“ vlna vzrušení, tajené radosti a zlomyslnosti vůči novým mocipánům i víry v to, že československá armáda opět jednou povstane z popela a zúčtuje s nenáviděnými okupanty.

Místo uznání a vděku však generál Kutlvašr skončil po vykonstruovaném procesu v květnu 1949, v němž byl odsouzen na doživotí a degradován na vojína, na více než jedenáct let za mřížemi. Po propuštění na amnestii v roce 1960 mu byl jako pětašedesátiletému teprve po opakované žádosti přiznán důchod 230 korun měsíčně! Z toho nemohl vyžít a proto mu bratři legionáři obstarali místo hlídače vystavovaných uměleckých děl v Jízdárně pražského Hradu. Odtud však musel brzy odejít, protože jej lidé poznávali a dávali se s ním do řeči. Nakonec skončil jako noční vrátný v Nuselském pivovaru.

Kapitán Jaromír Nechanský odešel již 8. června 1939 do zahraničí, aby mohl aktivně bojovat proti nacistům. Přes Polsko a Francii se dostal do Velké Británie, kde se v roce 1941 dobrovolně přihlásil k paravýcviku s výhledem na vysazení v okupované vlasti. Prodělal zde náročný výcvik, v němž byl britskými důstojníky z oddílů commandos hodnocen jako vynikající voják. Jedno z jeho výtečných hodnocení bylo jedním z britských velitelů dokonce ukončeno konstatováním, že „Nechanský je ve všem všudy správný chlap“. V únoru 1945 pak jako velitel paraskupiny Platinum byl se svými muži vysazen u Nasavrk na Chrudimsku. V dubnu se dostal do Prahy, kde se v květnu stal velitelem Pražského povstání. Došlo k takové paradoxní situaci, že mu byl dokonce podřízen vojenský velitel povstání generál Kutlvašr, ale oba muži brali celou situaci s nadhledem a rozuměli si.

Po únorovém puči v roce 1948 se Jaromír Nechanský zapojil do protikomunistického odboje. V létě 1949 byl však zatčen, protiprávně odsouzen k trestu smrti a 16. června 1950 popraven.

Takovou odměnu tedy komunisté připravili pro ty, kteří se obětovali pro svou vlast a bojovali za její svobodu proti hroznému nepříteli. A tito dva hrdinové v tom nebyli sami, podobně dopadli českoslovenští letci působící v Anglii a mnozí další. Toto je třeba komunistům neustále připomínat, když se zase budou ohánět svým údajným vlastenectvím.

Autor je středočeský krajský zastupitel za ODS