22.10.2019 | Svátek má Sabina


OSOBNOST: Zlínské reminiscence

2.7.2007

Když byl sir Tom Stoppard promován Dr.h.c. (Doctor honoris causa) na JAMU (Janáčkova akademii múzických umění), v závěru své řeči pronesl: "Před několika lety jsem potkal starou paní, která žila jako dítě ve Zlíně. Když jí bylo pět let, ošklivě se řízla do ruky a doktor Sträussler, můj otec, jí ránu zašil. Řekla mi, že to byl ten nejhodnější pan doktor, kterého si děti volaly, když měly spalničky nebo jiné dětské nemoci. Stará paní natáhla ruku a ukázala mi, kde jí zůstala jizva. K té drobné stopě po otcově krátkém životě se dnes jaksi vracím." Tou paní byla Zarja, dcera prvního ředitele Baťovy nemocnice ve Zlíně MUDr. Bohuslava Alberta.

V této nemocnici, na VII. pavilonu, kde v té době bylo oddělení porodnicko-gynekologické, se Tom Stoppard dne 3. 7. 1937 narodil.
Otec dr. Evžen Sträussler se narodil 7.1.1908 v obci Podmokly, okres Děčín. Jeho rodiče se přestěhovali do Brně, kde bydlel ve Francouzské ulici. V Brně absolvoval osm tříd klasického gymnázia a později lékařskou fakultu Masarykovy university, kde promoval v roce 1932. V posledním roce studií pracoval jako"fiškus" (medik) v Baťově nemocnici.
Je zaznamenáno, že v roce 1929 byl medik Sträussler posledním předsedou spolku stoupenců Českého židovského hnutí.
Matka Toma Stopparda se za svobodna jmenovala Marta Becková, pocházela z šesti dětí narodila se 11.7. v roce 1911.

Osud obou rodičů byl spjat se Baťovou nemocnicí. MUDr. E. Sträussler byl ihned po promoci dne 4.2.1932 přijat do práce, a to do dílny 4890 (pod tímto číslem byla vedena nemocnice v účetnictví fy Baťa) jako externí lékař. Je docela zajímavé listovat a číst v jeho zaměstnanecké kartě a zjišťovat, co všechno firma Baťa od svých zaměstnanců vyžadovala. Co se z této karty dočteme? Oženil se 23.6.1934, manželka byla za svobodna Marta Becková, narozená v roce 1911, rovněž zaměstnána ve firmě Baťa. Z karty vyčteme i majetkové poměry - rodiče Toma byli tehdy nemajetní dům ani žádné nemovitosti nevlastnili.
Na dotaz "čím byl Váš otec" dr. Evžen Sträussler uvádí, že vrchní státní rada, matka byla v domácnosti. U otázky "proč se ucházíte o práci v našem závodě a kdo Vám tomu radil" odpověděl, že dr.B. Albert (ten si ho všiml, již jako medika, sledoval jeho práci, promedicínské nadšení a absolutní spolehlivost, proto ho doporučil). Na otázku "jaký máte majetek" odpověděl - žádný, "jakou má cenu" - žádnou, "kolik korun máte uspořeno" - nic, "kolik dluhů" - žádné. Následovaly dotazy "kolik si myslíte že potřebujete na byt, světlo
(strava je zaopatřena v nemocnici), šatstvo a obuv - 300 korun/3 600 korun měsíčně 600 korun, zábava a požitky - 100 korun/ 1 200 korun, úhrnem potřebujete měsíčně 800 korun/ 9 600 korun, "byl jste někdy v naší firmě" - odpověď zněla ano, praktikoval jsem v Baťově nemocnici jako medik.

Při práci na publikaci o historii Baťovy nemocnice Baťova nemocnice 1927 - 2002 jsem prostudoval všechny dostupné archivy. Velkou část informací o rodině Sträusslerově jsem získal zejména od MUDr. E. Máčela, který psal historii židovských lékařů v Baťově nemocnici. Byl vlastně jedním z prvních lidí, který navázal kontakt s maminkou Toma Stopparda a dlouho si s ní dopisoval. V roce 1997 Tomu Stoppardovi píše: "Vážený pane, studoval jsem archivy firmy Baťa a našel jsem osobní kartu Vašeho otce, pana dr. Evžena Sträusslera, který zahynul v Singapuru."
Ze vzpomínek paní Sträusslerové-Stoppardové se dovídáme, že ukončila školu, udělala sekretářský kurz a nastoupila do firmy Baťa 1929 - bylo jí 18 let. Občas jezdila na lyže a jak píše ve svém deníku - jednou, když byla na lyžařské túře, byla večer oslovena mladým lékařem a vyzvána k tanci. Tak poznala svého manžela, který během prázdnin v Baťově nemocnici pracoval jako medik a po promoci do ní nastoupil jako lékař.
Paní Sträusslerová-Stoppardová dětem vyprávěla o jejich otci: "Váš otec nebyl hezký podle běžných měřítek, ale byl velmi inteligentní a měl značný šarm. Já jsem vždycky obdivovala jeho prvotřídní mozek, ale byl velmi skromný. Jeho poctivost byla absolutní. Každý ho měl rád, personál i pacienti. Měl snahu být praktickým lékařem, být nejlepším, chtěl se stát srdečním a plicním specialistou."
Dalším zdrojem informací o MUDr. Evženu Sträusslerovi byla, tehdy ještě žijící paní Marie Albertová, manželka zakladatele Baťovy nemocnice MUDr. Bohuslava Alberta. S paní Albertovou jsem si dlouho dopisoval, věnovala mi kompletní archiv svého muže.Zemřela ve 102 letech v roce 2004.
Tom Stoppard se s paní Albertovou osobně setkal až v dubnu 1998. Tehdy mu řekla, že její dvě dcery - Senta a Zarja měly jeho tatínka velmi rády, považovaly ho za nesmírně laskavého člověka a když byly nemocné, chtěly, aby je ošetřoval jenom on. A tady se dostávám k jizvě, kterou Tom Stoppard zmiňoval ve své slavnostní řeči - právě Zarja popsala, jak si udělala tu jizvu - strčila ruku do okna, když honila kočku, a pořezala se sklem a dr. E. Sträussler jí ránu zašil.

Dr. E. Sträussler patřil mezi favority dr. B. Alberta, stal se jeho asistentem. Bylo obecně známo, že když bylo třeba řešit nějaký problém, byl k němu dr. B. Albertem poslán, aby dal všechno do pořádku.

Marta Becková a dr. Sträussler se vzali 23.6.1934. V roce 1935 se jim narodil syn Petr a 3.7.1937 syn Tomáš. A zde se opět vrátíme k osobní kartě dr. E. Sträusslera, ve které nalezneme poznámku, že dítě Tomáš dostalo novorozenecký dar od firmy Baťa v hodnotě
1 000 korun, byla mu založena vkladní knížka, zapsáno panem Červenkou. U firmy Baťa bylo zvykem, že každé dítě zaměstnance po svém narození dostalo 1 000 korun, jež byly uloženy na vkladní knížku a které se mohly vybrat až v jeho18 letech. Dále v kartě narazíme na hodnocení MUDr. Alberta, ve kterých pravidelně posuzoval chování a pracovní nasazení doktora Sträusslera, jeho vůdčí schopnosti,organizační, publikační poměr k Baťově nemocnici a k firmě Baťa. Byl vždy hodnocen velmi dobře, organizačně schopný a v závěru je napsáno - v letech "1937-38 je na vzestupu".

Po svatbě se Sträusslerovi nastěhovali do baťovského domku, do klasické zlínské
baťovské krychličky, na Podvesnou III, č.p. 2619. Byla to tenkrát tzv. "lékařská ulice",
protože na rohu bydlel MUDr. Vrba s manželkou. Od paní Vrbové, kterou jsem chodil
pravidelně navštěvovat a která byla velmi duševně čilá, jsem se dozvěděl zajímavost -
vyprávěla mi, že doktor E. Sträussler z práce chodil vždy kolem jejich domku a speciálně
v pátek, když pekla buchty, se u nich zastavil a chválil její buchty.Vedle Sträusslerů bydlel
MUDr. Gellért, syn majitele jednoho z nejluxusnějších hotelů v Budapešti -hotelu "Gellért", který je dodnes v provozu.
Z celé rodiny Gellértovy přežil jen dr. Gelért se svou rodinou, všichni
ostatní zemřeli v Osvětimi.

Zajímavá je zpráva speciální sociální služby, která byla zřízena firmou Baťa a kterou vedl pan Květoslav Siegl a paní Anna Baťová. Navštěvovali rodiny v domcích, kontrolovali jejich životní úroveň a učili je. Komunistický režim to popisoval jako kontrolování dělníků v domácím prostředí, skutečnost však byla jiná; do moderních domů se nastěhovali Valaši z blízkého okolí, pro které byly některé věci (splachovací WC, vana) zcela neznámé. Tato služba byla určena k tomu, aby je naučila žít v moderním bytě. Paní Anna Baťová navštěvovala všechny domovy, včetně lékařských, navštívila i dům manželů Sträusslerových, Zálešná 2619. Ve své zprávě píše: "matka narozená 11.7.1911, Petr narozený 28.8.1935 , Tomáš narozený 3.7.1937."
Dále píše, že navštívila dům rodiny Sträusslerovy s velmi pěknou jídelnou, šedou ložnicí a hezkým pokojem nahoře. Nábytek od firmy Iris, koberec dole z obchodního domu za 990 korun. Proutěný nábytek do předsíně zatím ještě nemají - je k dodání. Nahoře mají dva malé pokojíčky, které jsou propojené, takže panský pokoj je větší. Další zápis: v květnu 1935 matka Marta Sträusslerová dodělala kurz dobrovolné sestry u Červeného kříže.
Dr. E. Sträussler byl zřejmě velmi schopným lékařem a, jako každý lékař, který pracoval v Baťově nemocnici, byl nemocnici zcela oddán. K jeho povinnostem patřilo psát odborné články. Našel jsem jich celou řadu. Sloužily jednak jako odborné, jednak jako populární.
Uvedu některé:

Tuberkulosa jako nemoc dítěte (1934)
Nemocný a jeho nemoc (1935)
Lékař a nemocný (1935)
Výroční zpráva o činnosti poradny Masarykovy ligy proti tuberkulose ve Zlíně (1936)
Navštěvujte nemocné (1936)
Žena v ordinaci lékaře (1936)
Baťův dům pro zestárlé (1938)

Tato idyla měla skončit v roce 1938 po Mnichovské dohodě. Rodina Sträusslerova dne 1.3.1939 podala žádost o možnost vystěhování a destinaci v Singapuru. Je zajímavé číst, co tento lékař před odjezdem musel absolvovat. Přestože se jednalo o lékaře, byl zaměstnancem firmy a musel jeden týden strávit v gumárenské škole, v prodejně obuvi 1 týdne, na pedikúře 1 týdne, na sociálním oddělení jako pomocník osobního referenta 1 týden - celkem 4 týdny.
A pak zde máme ještě zápis ze 14.3.1939, ve kterém je napsáno a podepsáno MUDr. Gellértem: "Vyšetřili jsme na Vaše přání pana MUDr. Evžena Sträusslera s rodinou. Na základě lékařské prohlídky sdělujeme, že jmenovaní jsou schopni cesty a pobytu v tropech."

Jejich cesta, tak jako mnohých židovských rodin ze Zlína, byla velmi dramatická. Paní Albertová v časopise Reflex 20/2004 v rozhovoru v článku "Baťovy broskve", uvádí bližší informace o tomto útěku:
Rodině doktora Evžena Strausslera jste pomohli utéct před Hitlerem. On přišel o život v Singapuru, jeho manželka si vzala důstojníka britské armády Kennetha Stopparda, který adoptoval jejich děti. Z malého Tomáše Strausslera se stal Tom Stoppard, anglický dramatik a držitel Oscara za scénář k filmu Zamilovaný Shakespeare. Byl se za vámi podívat?
Loni mi ke stovce přinesl kytici růží. Poprvé přišel na návštěvu před pěti lety, když se o své historii dozvěděl.
Jak to tenkrát bylo?
Patnáctého března brzy ráno se u nás seběhli Straussler, Gellert a další židovští lékaři. Ptali se Alberta, co mají dělat, že německá armáda začala obsazovat Československo. Manžel řekl, že musí bezpodmínečně odjet, protože jim možná půjde o život. Telefonoval na všechny strany, do Baťových závodů po celém světě, sháněl pro ně peníze a pasy. Když odešli, v pokoji se nedalo dýchat. Celou dobu kouřili a potili se strachy. Do toho zazvonil telefon. Volali z ředitelství, že v Otrokovicích je připraveno letadlo a že v něm jsou pro naši rodinu čtyři místa. Přesvědčovala jsem Alberta, abychom odletěli, že máme děti, on však odmítl. Prohlásil: "Já svůj národ v těžké chvíli neopustím." Přitom od Mnichova jsme pomalu každé ráno z betonových sloupků v plotě mazali nápisy: Tady bydlí Židi, Židi ven!

Skupina zlínských židovský lékařů se rozdělila. Jedno letadlo letělo do Singapuru, v něm odcestoval MUDr. E. Sträussler, druhým letadlem odletěl MUDr. Gellért s malou holčičkou Věrou, narozenou roku 1938, do Nairobi. Tato dcera tam vystudovala medicínu, provdala se a dělá praktickou lékařku. Když paní Vera Somen v roce 2002 přijela po letech do Zlína, měl jsem čest ji zavést k jejímu rodnému domku, který znala jen z vyprávění a kreseb otcových.

MUDr. E. Sträussler v Singapuru pracoval jako lékař, jeho žena jako zdravotní sestra.
Osud společnosti v Singapuru byl dramatický od samého začátku.
Ze vzpomínek baťovských pamětníků jsou nejznámější vzpomínky pana Koše, který popisuje události při napadení Japonci po 7.12.1941.
V únoru 1942, před kapitulací Singapuru, paní Sträusslerová s dětmi odjela lodí do Indie. Popisuje cestu lodí ze Singapuru do Indie: "Bombardování bylo takřka všude, celé tři dny jsme kotvili na cestě do Indie." Později lodí odjeli ze Singapuru i muži. Jejich loď však byla potopena a MUDr. Evžen Sträussler zahynul.

Paní Sträusslerová se v Indii seznámila s důstojníkem britské armády majorem Kennethem Stoppardem, který si ji vzal za ženu. Z Tomáše Sträusslera se tak stal anglický občan Tom Stoppard. O svém pravém původu se dozvěděl až od MUDr. Máčela a popsal je v článku "Jak jsem se stal židem".

Tom Stoppard se svým bratrem Petrem a dvěma nevlastními sourozenci několikrát navštívil Zlín a Baťovu nemocnici. Měl jsem čest ho doprovázet a ukázat mu 7. pavilon, ve kterém se narodil, a rodný domek.

Tolik tedy o životě rodiny Sträusslerovy a jejich syna před útěkem z republiky. Jeho další osud je již důvěrně znám a byl několikrát podrobně popsán.








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.