V pondělí 22. července 2019 sedmdesátidevítiletý Pavel Kučera, bývalý dlouholetý místopředseda Nejvyššího soudu ČR, pracoval ve své advokátní kanceláři poblíž obchodního domu Kotva s obvyklou vitalitou. Domlouval si schůzky na další týden. Ty již ale neuskuteční.

V noci svíce jeho života dohořela. Život miloval a trpělivě snášel bolesti, jež ho v posledních letech trápily. Odešel tiše tam, kde ho již nic bolet nebude.

Jeho životní dráha byla pestrá. Začínal jako advokát, pak se stal soudcem okresního soudu, později postoupil na vyšší stupeň. Říkalo se o něm, že nezapřel původ v advokacii, protože se dovedl podívat na věci obžalovaných i očima obhajoby. Nevstoupil do KSČ, ač se tím připravil o podporu v kariérním postupu. Po listopadovém převratu, v éře Václava Havla, krátce působil v Kanceláři prezidenta republiky. Osudové bylo jeho setkání s legendárním Otakarem Motejlem, který si jej přivedl k Nejvyššímu soudu ČR jako jeho místopředsedu. Zatímco předsedové přicházeli a odcházeli, Pavel Kučera zůstával jako pevný sloup soudu po celých sedmnáct let až do dosažení věku 70 let.

Jeho působení u Nejvyššího soudu ČR provázely dvě nehody. V době, kdy se předsedkyně Nejvyššího soudu ČR Iva Brožová vzepřela vůli prezidenta republiky Václava Klause, který ji odvolal z funkce, Pavel Kučera stál na straně práva a prezidenta ve ztraceném boji se soudcokracií. Nicméně po vítězství Ivy Brožové nemusel z funkce a od soudu odejít.

Na konci jinak neposkvrněné kariéry se stal obětí štvavé kampaně související se zastavením trestního stíhání bývalého místopředsedy vlády Jiřího Čunka. Rozdmýchávala ji tehdy hlavně bývalá nejvyšší státní zástupkyně, exprokurátorka Marie Benešová, s ochotnou podporou tehdejší krajské státní zástupkyně v Ostravě, exprokurátorky a bývalé členky KSČ Zlatuše Andělové. Přestože je kdysi pojilo osobní přátelství, neušetřila jej. Kvůli jeho přátelství s bývalým ministrem Pavlem Němcem a bývalou nejvyšší státní zástupkyní Renátou Veseckou jej Marie Benešová zahrnula do skupiny vytvořené podle estébáckého receptu na tvorbu protistátních spikleneckých center a označované jako „justiční mafie“. Na štvanici si přihrál svou polívčičku capo di tutti capi z „kauzy Jiřího Čunka“ Jiří Pospíšil, který stížnosti na něj přisunul Ivě Brožové. Ta pak na něj podala kárnou žalobu kvůli údajnému, spolehlivě neprokázanému a jednosměrně vyloženému výroku o přednosti politických zájmů před nezávislostí justice, údajně pronesenému v soukromí stolní společnosti. Osobně pak při veřejném zasedání prvostupňového kárného senátu vystupovala jako žalobkyně, ztrapňujíc se drobnými projevy neprofesionality, napomínaná předsedou senátu.

Kárný soud sledovala početná tlupa novinářů, z nichž většina nebyla Pavlu Kučerovi nakloněna. Nicméně při odchodu ze soudní síně po vyhlášení odročení na další den za účelem vyhlášení rozhodnutí v odhadech věcí příštích jednoznačně převažoval odhad zprošťujícího rozhodnutí. Když ale předseda senátu Viktor Mach začal přednášet rozhodnutí, zprvu jsem se domníval, že omylem čte znova žalobu. Nebylo to tak, kárný soud nepravomocně zbavil ctihodného soudce Pavla Kučeru na konci jeho neposkvrněné kariéry taláru. Přijal to s naprostým klidem, ale samozřejmě se odvolal ke kárnému senátu Nejvyššího soudu ČR. Z časových důvodů ale na projednání věci do konce roku 2010 již nedošlo a Pavel Kučera dnem 31. prosince 2010 ztratil mandát soudce dosažením věku 70 let. Odvolací řízení z toho důvodu neproběhlo, prvostupňové rozhodnutí, jež jako laik považuji za hanebnost, nenabylo právní moc a výsledky projednání kárné žaloby Ivy Brožové jsou nulitní.

Přirozeně jsem nikdy neměl příležitost sledovat Pavla Kučeru při výkonu funkce soudce v soudní síni. Znám jen ojedinělé úkony místopředsedy Nejvyššího soudu ČR a jeho vystupování ve výše zmíněných veřejných kauzách. Do jeho jednání se vždy promítala moudrost zkušeného soudce a konstantní laskavost v pohledu na lidi a na svět.

Nikdy jsem jej v soukromí neviděl rozhněvaného. Bral lidi s nadhledem a značnou dávkou laskavého humoru. Vždy byl přívětivý, zdvořilý a šířil kolem sebe dobrou náladu. Byl skvělý vypravěč s velkou zásobou zážitků z dlouhé praxe. Měl obrovské praktické zkušenosti a byl skutečně znalý svého řemesla trestního soudce. O své znalosti a zkušenosti se ochotně dělil. Byl odborným rádcem a ochráncem spolků Šalamoun i Chamurappi. Závidím mu: odešel bez rozloučení a za ním se táhne dlouhá brázda plná dobrých skutků a hezkých vzpomínek jeho přátel. To se každému nepodaří, jeho pronásledovatelům určitě ne: byl to v každém ohledu vzácný člověk.

Budiž čest jeho památce.