Stane se to nanejvýš jednou za život. Napíšete o někom polemický článek a toho dne, kdy je publikován, přinesou média zprávu, že ten člověk právě zemřel.

V pátek 5. června o půlnoci zveřejnil Neviditelný pes můj příspěvek IZRAEL: I politické mrtvoly mohou mít pravdu. Vyjadřoval jsem se v něm k druhé polovině Posledního slova Jiřího Hanáka z minulé soboty („Zásnuby“, LN 30. 5. 2020). Téma se týkalo „prohlášení tří“ (Petříček & spol.) a „dopisu čtyř“ (Topolánek & spol.) - společným jmenovatelem je plán nové izraelské vlády vyhlásit suverenitu na části teritoria v Judeji a Samaří.

Jiří Hanák

Jiří Hanák nepřímo podpořil vyjádření Petříčka & spol. proti suverenitě a dosti ostře se vymezil vůči proizraelskému postoji autorů „dopisu čtyř“. O suverenitě hovoří jako o lupu území (byť to území žádnému existujícímu státu nepatří), dopis samotný má prý „prvky slabomyslnosti“. No toto...

V pátek dopoledne (5/6) pak přišla ta smutná zpráva ...

Zde nejprve zopakuji to, co jsem uvedl v úvodu onoho článku na Neviditelném psu (vyšel i na na mém blogu na iDnes):

Sobotní Lidové noviny čtu především – i když ne výlučně – kvůli Poslednímu slovu Jiřího Hanáka. Ne že bych s ním ve všem nutně souhlasil, ale líbí se mi, jak píše. Jeho styl. Tentokrát mě ale nepříjemně překvapil.

Ano, obsahem druhé poloviny svých „Zásnub“ mě nepříjemně překvapil. Ale vše ostatní platí. Vysoké uznání zasluhuje jeho styl. Právem je hodnocen jako doyen českých sloupkařů.

Styl je jedna věc, obsah jiná. Stojím politicky o dost vpravo než on, řečeno diplomaticky. Názorově souzním s jinými publicisty. Za všechny jmenuji Romana Jocha z Občanského institutu.

Přesto – Jiří Hanák byl pro mě na prvním místě novinářem inspirujícím. O každém jeho Posledním slovu jsem přemýšlel, vytvářel si svůj vlastní postoj, souhlasný či polemický. To Pan novinář dokázal: jeho slova, řečeno biblicky, nepadala na kámen, ale na úrodnou půdu.

Už je to tak, že jednou bude každé Poslední slovo pro svého autora tím skutečně posledním. Jiří Hanák bude v sobotních LN chybět. Záhy se totiž ukáže, že řeči o nahraditelnosti každého z nás jsou jen prázdné fráze. Jiří Hanák byl jedinečný – a nenahraditelný.

Čest jeho památce!