Před 125 lety se narodil JUDr. Adolf Schwarzenberg

Dne 18. srpna 1890 - před 125 lety - se na zámku Hluboká narodil jeden z nejvýznamnějších českých vlastenců, jehož život kopíroval všechny eskapády první půle 20. století.

Návštěvník zámku Hluboká, který zvolí trasu II. - soukromé pokoje Schwarzenbergů - uvidí v chodbě po vstupu velikou fotografii ze zlaté svatby 6. krumlovského vévody Adolfa Josefa, na níž je ve zhruba stovce hostů vyfotografován mimo jinými i mladý jinoch - jeho 17letý vnuk Adolf Jan - budoucí 8. krumlovský vévoda. Za svůj život zažil vzestupy a pády, nicméně po celou dobu své pozemské pouti byl jednoznačně tím, koho lze bez zaváhání označit jako ryzího vlastence - Čecha.

Adolf Schwarzenberg

Byl prvorozeným synem knížete Jana Nepomuka II., takže byl v rámci tradic připravován k převzetí rodových povinností a zvyklostí. Po gymnasiálních letech ve Vídni a Feldkirchu dokončil absolutorium práv na Karlově universitě v roce 1914. Během první světové války byl odvelen na frontu, upadl do zajetí a domů se vrátil v roce 1919. Ihned se stal ve smyslu rodových zvyklostí správcem rozsáhlého majetku, který čítal 176 tisíc hektarů půdy. V rámci vzniku Československé republiky a provedení pozemkové reformy vyvlastňováním šlechtických statků přišla jeho rodina o zhruba 2/3 původního majetku. I přes tuto ztrátu významně podporoval masarykovskou republiku a zcela se s ní ztotožnil.

V roce 1930 - tedy poměrně v pokročilém věku - se oženil s princeznou Hildou z Luxemburgu a Nassau. Toto manželství skončilo bez dětí, manželé vedli bohatý společenský život, včetně cestování. Na zámku Hluboká jsou dodnes k vidění zajímavé artefakty z exotických zemí celého světa.

Kníže Adolf Jan v době sílícího nacismu v Německu dával zřetelně najevo své postoje. Přispěl obrovskou sumou 1 milionu korun na výstavbu hraničních opevnění, nijak se netajil svou neláskou k Adolfu Hitlerovi. V době anšlusu Rakouska v březnu 1938 nechal na svém zámku ve Vídni vyvěsit černé prapory a jako reakci na ostrakizaci Židů vyvěsil na své zámecké parky nápisy „zde Židé vítáni“.

Po Mnichovské konferenci a odtržení Sudet od Československa se zámek v Českém Krumlově ocitl na území Velkoněmecké říše. JUDr. Adolf Schwarzenberg projevil neuvěřitelnou odvahu, když odmítl přivítat Adolfa Hitlera v tomto městě a nedovolil mu vstoupit do svého zámku. Posléze však seznal, že další prodlévání na jeho panství může být pro něj jako pro „antiněmeckého“ smýšlejícího nebezpečné a proto se svou manželkou emigroval zprvu do Itálie a posléze na bezpečné místo do USA. Po celou dobu jeho exilu podporoval vládu dr. Edvarda Beneše v jeho dočasném londýnském vyhnanství. Jak doložil i Jan Masaryk, ministr zahraničí této vlády, byl po celou dobu války vášnivým antinacistou.

Po skončení 2. sv. války byly na našem území na podkladě Benešových dekretů konfiskovány majetky šlechty, jež kolaborovala s Němci . Zatímco u těch, kteří se jednoznačně přihlásili k Německé říši (kupříkladu Buquoyové na Nových Hradech aj.), bylo rozhodnutí poměrně logické a pochopitelné, u JUDr. Adolfa Schwarzenberga nebylo možné nalézt jedinou poskvrnu na jeho cti a češství. Přesto byla na jeho majetek uvalena nucená správa, jemu samotnému nebyl dovolen vstup do Československé republiky.

Sílící moc komunistů nakonec přispěla k tomu, že byl dne 10.7.1947 vydán „Lex Schwarzenberg“, nehorázný a dodnes platný právní akt, na jehož podkladě byl z důvodu velkého množství majetku jedné osoby bez náhrady zkonfiskován. Paradoxem této doby a lidsky odporným postojem zůstává podpis presidenta republiky JUDr. Edvarda Beneše pod tímto právním paskvilem.

Dvě malé vsuvky:
1. Pokud bychom postupovali z právního hlediska stejně i dnes, bylo by na pořadu dne vydání kupř. Lex Babiš, přitom je třeba vzít v potaz i „jemný“ rozdíl nabytí majetku rodem Schwarzenbergů a dnešním ministrem financí.
2. Parlament České republiky schválil zákon č.292/2004, v němž se říká, že se JUDr. Edvard Beneš zasloužil o stát. Je docela možné, že pokud by nebylo JUDr. Adolfa Schwarzenberga, nemohl by se president Beneš o svůj stát zasloužit, neboť by neměl část peněz k stavbě opevnění v takovém rozsahu a nejspíše by neměl ani prostředky k vedení své vlády v londýnském exilu. Pokud tedy existuje Lex Beneš za zásluhu o stát, jak je možné, že podobný zákon ještě nemáme pro Adolfa Schwarzenberga? Každopádně Benešův podpis pod zmíněným zákonem ve světle všech uvedených informací zpochybňuje jeho morální integritu.

JUDr. Schwarzenberg se do vlasti již nikdy nevrátil. Je možné, že i poválečné peripetie s jeho majetkem přispěly k jeho předčasnému konci. Zemřel v únoru 1950 v Itálii ve své vile.

Poslední vévoda a kníže českokrumlovský byl bez jakékoli pochybnosti opravdovým českým vlastencem. Celý svůj život zasvětil své vlasti, podporoval místní spolky, své zaměstnance, kteří mu byli oddáni, statečně čelil nacistické ideologii a přesile. Vlastenectví pro něj jistě nebylo vyčpělým verbálním pojmem, ale ryzím podkladem celého jeho života. Jeho přínos této zemi i památka by nikdy neměla být zapomenuta.

Čest jeho památce.

Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora