Po okupaci zbytku českých zemí v březnu 1939 se neúspěšně pokusil o přechod státní hranice do Polska, kde chtěl v řadách československé zahraniční armády dostát své přísaze. Po nevydařeném přechodu krátkou dobu pracuje jako úředník, ale už tehdy disponuje kontakty na převážně důstojnickou odbojovou organizaci Obrana národa, která tou dobou vytvářela ve svém rámci malou skupinu, jež měla plnit zpravodajské a diverzně destrukční akce. Morávek se stal členem této elitní sestavy v létě 1939 (kdy také odchází do ilegality) a spolu se dvěma jejími čelními představiteli, podplukovníky Josefem Balabánem a Josefem Mašínem vytvořil obávanou trojici, o níž se i na služebnách gestapa s respektem hovořilo jako o třech králích českého odboje.
"Věřím v Boha a ve své pistole!" - tak znělo odbojové krédo křesťansky založeného Morávka, před válkou několikanásobného mistra československé armády ve střelbě z pistole. Faktem je, že obsah Morávkových kapes téměř vždy tvořily dvě natažené devítky, jejichž mistrné ovládání mu pomohlo dostat se z několika skoro bezvýchodných situací. Od první poloviny roku 1940 udržoval Leon, jak bylo nejčastější Morávkovo krycí jméno, styky s vysoce postaveným V–Mannem (důvěrníkem) německé vojenské rozvědky Abwehru, Paulem Thümmelem, který však již od léta 1936 pracoval pro československou vojenskou kontrašpionáž pod označením A–54 a proslul mimo jiné coby muž mnoha jmen (Franta, Voral, Dr. Holm, Dr. Steinberg, René, Eva…). Informace poskytnuté tímto agentem měly pro Londýn obrovskou cenu a navíc zde zvyšovaly prestiž Československé vojenské kanceláře v čele s plk. Františkem Moravcem. Nikoliv náhodou označovali sami Britové naše zpravodajství za nejlepší ze všech zemí zastoupených v britském exilu. (Na tomto faktu nic nemění ani to, že z dnešního podrobného pohledu objektivně vyplývá přeceňování Thümmelova významu.)
Gestapo i Abwehr po tajemném „zrádci X“ intenzivně pásli, což zvyšovalo riziko dopadení pro samotného Morávka. Postava záhadného agenta A–54 je nesmírně zajímavá, nicméně v tomto článku jí nemohu věnovat více prostoru.
Záběr skupiny Balabán, Mašín, Morávek se neustále zvětšoval. Kromě zpravodajské činnosti (a to nejen z okruhu A–54, ale i sítí z protektorátních továren a jiných institucí) a diverzně destrukčních aktivit se tři králové a jejich pomocníci věnovali rovněž kurýrní službě (viz záchrana legendárního nepolapitelného Jana Smudka), shromažďování zbraní, vyhotovování legitimací pro odbojáře atd.
Počátkem roku 1941 jejich „pekelné stroje“, vyrobené klempířským mistrem Líkařem, dvakrát explodují v samotném Německu.
Při vysílání do Londýna je Morávek spolu s Mašínem a četařem Peltánem zaskočen v bytě v ulici Pod Terebkou přepadovým komandem gestapa. Mašín za použití zbraně úspěšně zastavil první nápor gestapáků, ale vzápětí byl sám postřelen. Morávek mu přispěchal na pomoc, jeho projektily zasáhly další dva útočníky, avšak na záchranu těžce raněného Mašína již nemohlo být pomyšlení.
Spolu s Peltánem volí „pobožný střelec“ jedinou cestu ke svobodě – oknem ze třetího patra po hromosvodu. Od země je dělí zhruba patnáct metrů. Při tomto riskantním útěku si Morávek uřízne prst a Peltán je lehce zraněn na obou nohách. Oba však šťastně vyklouznou.
Ze slavných Tří králů zůstal třináctého května 1941 Morávek sám (Balabán byl zatčen dvaadvacátého dubna téhož roku), ale v aktivitě nepolevuje a když třetího října seskakuje do protektorátu první československý parašutista z Anglie, svobodník Pavelka (výsadek Percentage), je Leon u toho.
S příchodem zastupujícího říšského protektora, Reinharda Tristana Eugena Heydricha, se situace ještě vyostřuje a smyčka okolo Morávka se povážlivě stahuje. V noci z devatenáctého na dvacátého prosince 1941 z ní ovšem impozantním způsobem načas unikne. V Karlově ulici vtrhne do Morávkova úkrytu devítičlenná gestapácká zatýkačka vedená inspektorem Dittmarem Bingelem, načež přepadený zasype gestapáky sprškou střel a probije se z obklíčení. Na místě střetu leží několik bezvládných těl příslušníků německé tajné policie. Později o tom „hvězda večera“ Morávek referuje v radiodepeši Londýnu: „….v sobotu si pro mě přišlo devět pochopů. Vystřílel jsem se na svobodu. Šest jich stůně…“ O tomto neúspěchu bude nucen při jedné z porad v únoru 1942 referovat sám Heydrich.
Na přelomu let 1941–42 Morávek spolupracuje s výsadky z Velké Británie. Za asistence velitele Silveru A, nadporučíka Bartoše, obnoví šestnáctého března 1942 obapolné spojení s Londýnem. Je prokázáno, že ráno před smrtí absolvoval poslední ze Tří králů schůzku s výsadkáři skupiny Antropoid, rotmistry Gabčíkem a Kubišem.
Okolnosti Morávkovy smrti dodnes částečně halí závoj nejistot. Jisté je pouze to, že dvacátého prvního března 1942 (nikoliv jedenáctého, jak mylně uvádí encyklopedie Kdo byl kdo a Encyklopedie špionáže – obojí z dílny nakladatelství Libri) se Morávek za doprovodu pobočníka, rotmistra Václava Řeháka, vydal na jakési setkání k vozovně poblíž Ořechovky. Řehák se vydal obhlédnout terén, přičemž byl okamžitě napaden agenty gestapa, kteří mu v krátké potyčce znemožnili použít zbraň a zajistili jej.
V ten moment vyskočil Morávek z úkrytu a začal střílet ve snaze pomoci Řehákovi. K místu se okamžitě sbíhali další gestapáci, Morávek poznal, že spojku už jim nevyrve, a za palby na všechny strany utíkal pryč. Vypálil asi padesát ran, sám byl několikrát zasažen. Podle některých historiků zasáhl blíže neurčený počet agentů gestapa, což nelze potvrdit ani vyvrátit. Doběhl ještě k topolům na Prašném mostě, kde jeho život ukončila buď gestapácká, anebo vlastní pistole.
Sebevražda těžce raněného odbojáře představovala dlouhou dobu jedinou verzi Morávkovy smrti, nicméně v posledních letech se většina historiků přiklání k přímému úmrtí v přestřelce.
Otázkou dále zůstává, kdo vylákal Morávka na zrazenou schůzku. Komunistická historiografie (pokud vůbec o Morávkovi psala) se vytrvale snažila shodit vinu na zatčeného Paula Thümmela, ale tato interpretace je všeobecně a plným právem považována za nesmyslnou. Jedna ze svědkyň zmiňuje tajemného majora, jehož jméno údajně začínalo písmenem H, historici Kettner, Jedlička a Amort podezřívají konkrétní osobu (bývalého nadporučíka a člena ON), jejíž jméno odmítli z důvodu absence stoprocentního důkazu zveřejnit.
Muselo gestapo čekat na Prašném mostě opravdu na Morávka? Vše tomu nasvědčuje. Vše až na větu z dopisu šéfa pražského gestapa, dr. Geschkeho, adresovaného K.H. Frankovi : „…Během rozsáhlých opatření…jejichž účel byl však jiný, jsme Morávka 21. března 1942 dopadli…“ O jaký účel mělo jít...?
Pravdu už se asi nedovíme, to nám však nebrání v tom, abychom štábního kapitána Václava Morávka alias Leona, Vojtu nebo Otu, považovali za opravdového hrdinu a vlastence.
Převzato z Eportal.cz