Generál Syrový si čestné občanství Dobřichovic zaslouží

V prosinci minulého roku zastupitelstvo našeho města Dobřichovic schválilo navrácení čestného občanství armádnímu generálovi Janu Syrovému, který u nás v létě pobýval ve své vile. Já jsem také hlasoval pro. Domnívám se, že panu generálovi se stala velká křivda, když byl Národním soudem v roce 1947 odsouzen za údajnou kolaboraci s nacisty na dvacet let do vězení.

generál Jan Syrový

Za první světové války Jan Syrový, který tehdy pracoval ve Varšavě, dobrovolně vstoupil do ruské armády, později do československých legií, v bitvě u Zborova přišel o pravé oko a s páskou přes ně připomínal Jana Žižku, ke kterému býval později často přirovnáván. V červnu 1920 se vrátil z téměř šest let trvající anabáze do vlasti a lidé jej vítali jako národního hrdinu.

Postupně se vypracoval do nejvyšších vojenských funkcí, byl náčelníkem hlavního štábu Československé armády, pak generálním inspektorem čs. branné moci a v roce 1927 byl povýšen do nejvyšší vojenské hodnosti - armádního generála.

Za mnichovské krize v září 1938 se stal předsedou úřednické vlády a zároveň ministrem národní obrany. Premiérem zůstal až do 30. listopadu téhož roku, kdy jej na tomto postu vystřídal Rudolf Beran. Nadále však setrval ve funkci ministra národní obrany. A tady nastal problém, kteří mu jeho odpůrci později vyčítali. Při okupaci českých zemí nacistickým Německem 15. března 1939 vydal rozkaz, kterým nařídil čs. armádě, aby nekladla postupujícímu Wehrmachtu odpor. Jednal však na rozkaz prezidenta Emila Háchy, který byl vrchním velitelem čs. branné moci, a navíc by byl jakýkoliv odpor proti útočníkům po ztrátě pohraničního opevnění marný a vedl by jen ke zbytečným obětem na životech. Jeden z tehdejších politiků trefně prohlásil, že Němci by byli schopni dorazit do Prahy dřív, než my bychom vylepili mobilizační vyhlášky.

Dalším prohřeškem měla být fotka pana generála, jak si v březnu devětatřicátého roku podal ruku s Adolfem Hitlerem při jeho vstupu na Pražský hrad. V podstatě šlo o formální nic neříkající gesto. Koneckonců, s nacistickým vůdcem se v Berlíně 1940 pozdravil podáním ruky i sovětský ministr zahraničních věcí Vjačeslav Molotov.

Za německé okupace generál Syrový obstál a s nacisty nekolaboroval. Sice se nezapojil do odboje (to z toho důvodu, že byl trvale sledován gestapem), podporoval však rodiny perzekvovaných lidí a převedl i část legionářských peněz odbojovým organizacím. Přesto však byl krátce po osvobození Československa v květnu 1945 zatčen a uvězněn. V dubnu 1947 byl za údajnou vlastizradu potrestán dvaceti lety těžkého žaláře. Propuštěn byl v roce 1960 na amnestii prezidenta Antonína Novotného. O deset let později umírá.

Je pravdou, že armádní generál Jan Syrový byl odsouzen ještě před komunistickým pučem v únoru 1948, jenomže už v atmosféře omezené svobody a demokracie tzv. třetí republiky. Dá se říci, že se stal obětí nenávistné atmosféry rozpoutané hlavně komunisty a jejich příznivci, kteří útočili na nezávislou justici pomocí demonstrací, rezolucí odbojářů atd. s cílem vynutit si pro své názorové oponenty, ke kterým pan expremiér patřil, nepřiměřeně vysoké tresty bez ohledu na fakta.

Podle mého názoru se generál Syrový nedopustil činů, za které byl odsouzen. Proto jsem rád, že mu město Dobřichovice vrátilo čestné občanství, a věřím, že v budoucnu bude i soudně rehabilitován.

Autor je místostarosta Dobřichovic a středočeský krajský zastupitel za ODS