Neviditelný pes

OSOBNOST: První velitel slavné 310. čs. stíhací perutě

12.5.2018

Generál letectva Alexander Hess se narodil před 120 lety

Dne 4.5.2018 uplynulo 120 let od narození významné osobnosti české a československé historie, od narození pana generála Alexandra Hesse. Jeho osobnost je obecněji známa především tím, že se stal prvním čs. velitelem slavné 310. čs. stíhací squadrony RAF v Bitvě o Británii, které se i sám aktivně zúčastnil. Ale jeho životní osudy vojáka-letce a na sklonku života i politika byly mnohem pestřejší a plné paradoxů.

Bojoval v první i druhé světové válce. Ač suchozemec, létal na vodních letounech na moři. Ač neherec, hrál ve filmu v hlavní roli. Ač neliterát, vydal ještě za války první vzpomínkovou knížku o bojích našich letců v Bitvě o Británii. Ironií osudu, ačkoliv byl proslulý svým vlastenectvím, patřil k několika málo Čechoslovákům, které vyznamenal Adolf Hitler. Byl hrubě zklamán Francií a Velkou Británií za Mnichov 1938, a přesto v jejich barvách a v jejich letadlech bojoval proti německým útočníkům. Ač jeden z nejzasloužilejších bojovníků za Československo, po Únoru 1948 zmizelo jeho jméno ze všech učebnic a memoárů a nikdo v Česku o něm nesměl nahlas hovořit.

Alexander Hess s Olympijským řádem po Berlínu 1936

Letec generál Alexander Hess, kterému všichni jeho přátelé (ale i novináři) říkali „Saša“, byl jednou z nejvýznamnějších postav naší letecké historie. Tak jako většina tehdejších leteckých elévů začínal ve Vzduchoplaveckém učilišti v Chebu. Úspěšně zde završil II. kurs leteckých pozorovatelů a 1. června 1921 byl jmenován polním pozorovatelem letcem. Současně s tím nastoupil službu nižšího důstojníka u Leteckého pluku 2 v Olomouci, kde byl 1. května 1922 povýšen na nadporučíka. V červnu 1924 absolvoval vytoužený výcvik pilota dvoumístných letounů – nejprve elementární a pak i pokračovací, a nakonec i stíhací. Ve svých leteckých počátcích byl aktivním účastníkem celé řady domácích leteckých soutěží, především legendárních Rychlostních závodů o cenu presidenta republiky v letech 1923 až 1926. V roce 1926 (promítáno v roce 1927) zároveň ztvárnil hlavní postavu v historicky prvním, ještě němém československém celovečerním leteckém filmu, nazvaném Slavia L-BROX aneb Románek letcův. V běžném vojenském leteckém životě prošel postupně mnoha velitelskými funkcemi v čs. vojenském letectvu, stal se zalétávačem, který mimo jiné dostával do vzduchu historicky první čs. vodní letadlo u nás zkonstruované a postavené, Aero A-29, byl mimo jiné členem výběrové komise pro nový čs.stíhací letoun v první polovině 30. let, z čehož vzešla známá Avie B-534, a mohli bychom ještě dále pokračovat. Ale také mu létání vzalo jeho mladšího bratra, který šel v jeho leteckých stopách a který bohužel na počátku 30. let jako učitel létání smrtelně havaroval….

Alexander Hess - plakát filmu

Velmi výrazně se do povědomí veřejnosti první republiky „Saša“ Hess dostal jako vedoucí československých leteckých družstev, které velice úspěšně soutěžily na olympiádě v Berlíně v roce 1936 a zejména na prestižních mezinárodních leteckých závodech v Curychu v roce 1937. V Berlíně naši letci pod jeho vedením získali čtyři ze šesti udělovaných medailí a „vyfoukli“ tak vítězství v národech sebevědomým Němcům. Mimořádně se projevil jako vedoucí čs. výpravy, jako čs. zástupce v mezinárodní jurry, jako mezinárodní rozhodčí a letecký komisař (a mimo jiné i pilot doprovodného letounu – těžkého bombardéru Avia Fokker F-IX) v posledním velkém předválečném sportovním klání letců celé Evropy v roce 1937 v Curychu. Tam se zásadní měrou podílel na skutečně fenomenálním úspěchu čs. barev, který dodnes nebyl v oblasti leteckých sportů jeho následovníky u nás překonán.

Jak jsem již v úvodu uvedl, do historie (a nejen té naší) však vstoupil po okupaci našich zemí v březnu 1939 i tím, že se plně zapojil do odboje proti nacistům, doma, a posléze po svém dobrodružném útěku i v zahraničí. Přestože mu v roce 1938 bylo již 40 let, zůstal v hloubi duše stále horkokrevným stíhačem. Dokumentuje to i komentář v jeho služebním hodnocení z roku 1938 „... Veselý, rád si zaflámuje, náladový; výcvikové a taktické předpisy ovládá velmi dobře, přezírá poněkud administrativu; velmi dobrý pilot jedno- a vícemístných letounů....

Jako český patriot se k okupaci v roce 1939 stavěl zcela nesmiřitelně. Zde si dovolím citovat pasáž z knihy o panu generálovi, kterou napsal letecký historik Jiří Rajlich: „...Březen 1939... Nastoupili jsme na chodbě kasární budovy naposledy,“ vzpomínal jeden z jeho tehdejších podřízených. „Stáli jsme jak kamenné sochy, když velitel peruti mjr. Hess přebíral hlášení. Předstoupil před řad a jeho slova zanikala kdesi daleko, všichni jsme však ožili, když s pohnutím řekl: ´...a věřím, jak vás znám a vidím tu před sebou, že se všichni brzy znovu sejdeme, abychom proti našemu nepříteli bojovali - tak, jak jsme přísahali. Věřím, že my, letci, jsme náš boj ještě neprohráli!...´“

Do Francie přišel v únoru 1940 po značně dobrodružném útěku s falešným pasem přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii a Itálii. Stal se respektovaným neoficiálním velitelem našich stíhacích letců ve Francii a jen rychlý spád válečných událostí zabránil jeho úřednímu jmenování do této funkce. Ale stíhačem zůstával stále a v letounu Morane Saulnier MS-406C1 se zapojil osobně do několika vzdušných bojů nad Chartres.

Po ústupu do Anglie byl jmenován prvním čs. velitelem 310. čs. stíhací peruti, kterou pomáhal od samého prvopočátku formovat, vycvičit, aby ji sám osobně poté vedl do bojů. V jejím čele v letounu Hawker Hurricane Mk.IA (nejčastěji v letounu s označením NN A) úspěšně zasáhl do historické Bitvy o Británii. Bylo mu tehdy již dvaačtyřicet let. Stal se nejstarším aktivně bojujícím československým stíhačem druhé světové války a současně jedním z vůbec nejstarších bojově létajících stíhacích pilotů v celé tehdejší RAF. A mimochodem, Alexander Hess byl prvním z Čechů, kdo vzlétl na obou legendárních nejmodernějších stíhačkách RAF, na Hawker Hurricane (23. července 1940) a následně i na Supermarine Spitfire (2. srpna 1940).

Alexander Hess po přistání

V Bitvě o Británii zažil pravou „stíhačskou“ eufórii, když se mu podařilo 31.8.1940 sestřelit dva německé útočníky, stíhačku Bf-109E a bombardér Dornier Do-17Z-2, ale i strach a obavy v okamžiku, kdy dne 15.9.1940 byl i jeho stroj zasažen a on musel z hořícího vraku vyskočit na padáku. Ale ještě předtím stačil svůj padající letoun nasměrovat pryč od obydlených míst, což bylo později připomenuto kromě jiného ve zdůvodnění pro udělení nejvyššího válečného leteckého britského vyznamenání, Záslužného leteckého kříže DFC, udělovaného pouze Jeho výsostí králem Jiřím VI..

Od 310.peruti byl odvelen 28.2.1941 a postupně se stal vojenským úředníkem a následně vojenským atašé exilové čs. vlády v USA a později v Kanadě. Stal se tak diplomatem a podílel se na náboru zahraničních dobrovolníků s českým a slovenským původem k čs. letectvu. Ač neliterát, vydal v USA v roce 1943 své paměti z doby, kdy velel 310. peruti s názvem Byli jsme v bitvě o Anglii. Opět byl prvním, kdo takto sepsal a zveřejnil svědectví československého účastníka této zásadní bitvy počátku druhé světové války. Kniha měla velký ohlas nejen za války, ale i po ní, neboť vyšla v Praze ještě v roce 1947.

Alexander Hess (vpravo) - velitel 310. peruti

Do vlasti se vrátil 23. března 1946. Stal se nositelem Československého válečného kříže 1939, Československé medaile Za chrabrost, Československé medaile Za zásluhy I. st., Čs. vojenské pamětní medaile se štítky F a VB a již zmíněného britského DFC, dále medailí The 1939-1945 Star with Battle of Britain Clasp, Defence Medal a War Medal.

V Československu byl po návratu ustanoven zatímním velitelem letectva 2. vojenské oblasti se sídlem v Českých Budějovicích. V této vysoké funkci mu podléhaly letecké útvary a jednotky dislokované v jihozápadních a jihovýchodních Čechách. Zároveň velmi často navštěvoval různé aerokluby v rámci místních leteckých dnů (nejraději jezdil do Aeroklubu v Humpolci, kde pomáhal s činností již v předválečném období), a stačil se také stát vedoucím výpravy čs. pozůstalých po padlých čs. letcích v Bitvě o Británii v červnu 1947.

Konec kariéry u čs. vojenského letectva, které sám osobně dosti proslavil, mu přinesl přípis MNO již 26. února 1948, ve kterém byl „pro svůj reakční a lidově demokratickému zřízení nepřátelský postoj“ postaven mimo službu. Tento dokument MNO hl. štáb letectva čj.1064 Taj.let. – 48, zachovaný v okresním archívu v Berouně, je zajímavý tím, že datum 26. 2. 1948 je na originální listině napsáno jiným strojem, tedy dodatečně. Vybízí tedy k dosti opodstatněné spekulaci, že tyto rozkazy pro mnoho komunistům nepohodlných důstojníků byly bez data předem připraveny ještě před únorovým převratem. Plukovník Hess tak patřil k prvním 27 generálům a 813 důstojníkům, kteří byli odstraněni z armády v první z celkem čtyř poúnorových vln čistek ve velitelském sboru čs. armády.

Na více již nečekal a ještě v červnu 1948 se mu podařilo odejít ilegálně do exilu. O tom, za jakých okolností k tomu došlo, panovaly dlouho značné nejasnosti, o které se hlavní měrou přičinil úmyslně sám plukovník Hess. Sama StB mu ve svých vyšetřovacích spisech přisoudila odchod do zahraničí úletem v letadle. Plukovník Hess se ale na svůj únik z komunistického Československa připravoval s největší pravděpodobností již před únorem 1948. Svoji podruhé těhotnou americkou manželku odeslal do USA ještě před komunistickým převratem. Ke svému vlastnímu úniku použil tzv. „bezpečnou“ ilegální cestu na Západ, která vedla přes Všeruby na Domažlicku, čs. bezpečnostním službám přímo pod nosem. Tuto cestu pro americkou ambasádu „provozovali“ agent Ota Tulačka a Hessův bývalý podřízený od 310. čs. peruti, stíhací pilot RAF Josef Hýbler.

Aby zamaskoval své přípravy na odchod do zahraničí, plk. Hess počátkem června 1948 rozeslal řadu dopisů různým státním institucím a vysoce postaveným osobám, ve kterých velmi devotně žádal o shovívavost a povolení vycestovat do USA oficiální cestou za svojí těhotnou manželkou. Tyto dopisy jsou uchovány ve Státním okresním archívu Beroun jako svérázný doklad doby.

Zatímco v Československu byl degradován z plukovníka na vojína v záloze (13. dubna 1950), jeho druhým domovem se staly USA, odkud pocházela jeho druhá manželka. Byl aktivní v exilovém hnutí a v roce 1949 se stal členem Rady svobodného Československa (RSČ).

V USA získal po určité době místo technického poradce letecké společnosti Pan American World Airways v New Yorku, nejdéle sloužil v této pozici na letišti J. F. Kennedy Airport, kde působil až do důchodu v roce 1965. Stále aktivně pracoval v exilovém hnutí a až do svého úmrtí udržoval čilý kontakt se svými válečnými spolubojovníky.

Alexander Hess zemřel 10. srpna 1981 v Brooksvillu na Floridě ve věku 83 let. Zpráva o jeho odchodu se objevila nejen v londýnském Daily Telegraph, ale i v řadě dalších britských a amerických deníků, které zároveň připomněly podíl československých letců na výsledku Bitvy o Británii. V Československu se o něm pochopitelně nikdo v žádných novinách či jiných médiích ani nezmínil. Jeho tělesné ostatky byly uloženy podle jeho přání na československém oddělení hřbitova v anglickém Brookwoodu, po boku jeho bývalých spolubojovníků ze 310.perutě. Ve staré vlasti se mu dostalo zasloužených ocenění až o deset roků později. Desátého září 1991 byl povýšen na generálmajora in memoriam.

Město Králův Dvůr v úctě ke svému slavnému rodákovi mu věnovalo veřejně přístupnou velkou vzpomínkovou expozici ve své městské knihovně v historickém objektu královodvorského Zámku čp.1. Tato expozice se sedmnácti panely, mapujícími postupně celý život pana generála, spolu s několika vitrínami modelů a artefaktů vztahujících se k panu generálovi a jeho životní pouti (včetně jeho uniforem) a v neposlední řadě i stálé videoprojekce historických filmových dokumentů s panem generálem „v hlavní roli“, je přístupná pro kohokoli jako malé ale velmi zajímavé muzeum v době, kdy je knihovna města Králův Dvůr otevřena pro veřejnost. Kdokoli projíždí po dálnici D5 přes Beroun a Králův Dvůr, to má do knihovny minutu cesty. I zde si připomínají ono vzácné výročí, 120 let od narození této významné historické osobnosti.

Čest jeho památce!



zpět na článek