1. března 1930 vyšlo dvojčíslo (č. 2 a 3) čtvrtého ročníku časopisu BEZKYDY-JESENÍKY, který byl „Věstníkem žup Klubu československých turistů Jesenické, Pobezkydské, Těšínské a Valašské. Na straně 27 se pod titulkem RŮZNÉ ZPRÁVY, uvádí:

+ Ze Štramberku. Našemu městečku a zároveň odboru nastala těžká ztráta: rozsáhlé národopisné a umělecké sbírky Dra. Adolfa Hrstky získalo pro sebe ministerstvo národní osvěty, které je hodlá převézti do Prahy. Dr. Hrstka sám, tvůrce znovuvybudovaného Štramberka, hradu a Kotouče s národním parkem, odchází ze Štramberka do Mor. Ostravy-Zábřehu n. O. na odpočinek. Litujeme, že alespoň lidumilný lékař, neúnavný národní a turistický pracovník, stařešina turistic. odboru nám nezůstal zachován.

Bohužel, více než o rok později, vychází titulní strana čísla 6 pátého ročníku tohoto časopisu ze dne 15. června 1931 v této podobě.

Jak to vlastně všechno začalo?

V roce 1893 sháněli ve Štramberku obvodního lékaře. Hovořilo se o tom všude a tehdy si vzpomněl dr. Hála, koncipient u dr. Dostála v Novém Jičíně, na svého spolužáka dr. Hrstku.

Zámožného odborníka pokrokového smýšlení, který byl již při studiích univerzitních pro ně deptán.

Dr. Hála mu napsal a po jeho příjezdu ho přivedl do Štramberka na kopec sv. Kateřiny. A devětadvacetiletý MUDr. Hrstka užasl. Vlevo trůnila štramberská „Kulatina“, vpravo vystupovaly bílé stěny Kotouče a uprostřed jako v sedle starodávný Štramberk.

Vybavil si při té příležitosti rozsáhlé roviny obklopující rodné Klešice na Chrudimsku. Vzpomněl si na nesčetné výlety s přáteli ze studií do pražského okolí. Tohle bylo ovšem něco jiného. Zvláštní a neuvěřitelně krásná zem.

Neodolal. 1. listopadu 1893 nastoupil.

Za dalších 18 měsíců (29. 4. 1895) se oženil s Marií Baarovou, dcerou štramberského obchodníka (mimochodem sestrou spisovatele a básníka Zdeňka Bára) a dostal se tak do přízně vážených a starobylých štramberských rodů. Po roce přišel do mladého manželství první syn Oldřich (1896), o čtyři roky později druhý syn Břetislav (1900) a po deseti letech přišel na svět nejmladší Jaromír (1910). Benjamínek bohužel ve svých devatenácti letech umírá na tuberkolózu.

Smrt mladého syna v rodině lékaře je pociťována jako umocněná tragédie. Jaromír zemřel v roce 1929 a v únoru 1930 se jeho otec rozhodl odejít po 37 letech z milovaného města a odstěhovat se k nejstaršímu synovi Oldřichovi do Ostravy. Konec konců i on si potřeboval v šedesáti šesti letech odpočinout, nebyl na tom se zdravím zrovna nejlépe. I když na večírku uspořádaném k jeho odchodu dne 15. února 1930 připustil na naléhání přátel, že by se mohl třeba vrátit. Vrátil se bohužel velice brzy a jinak.

Syna si užil pouhých patnáct měsíců. 25. května 1931 byla urna s jeho popelem uložena do rodinné hrobky na hřbitově ve Štramberku. A po dvanácti letech, 27. května 1943, byl Oldřich popraven jako člen odbojové organizace Obrana národa. Nemohl totiž jinak. Měl ještě v paměti zážitek z doby dospívání. Nebylo mu ani devatenáct let, když 29. ledna 1915 přišli pro otce rakouští četníci a odvezli ho do Nového Jičína. V Moravské Ostravě byl postaven před polní soud jako velezrádce a tři měsíce žalářován. Léčce, která byla na něj nastražena, se nakonec vyhnul a vrátil se koncem dubna domů v nedobrém zdravotním stavu. Rodina žila celou dobu v obavách a v nejistotě.

Jestliže autor úvodních řádek označil Adolfa Hrstku za „tvůrce znovuvybudovaného Štramberka“, nemohl vymyslet lepší příměr. Často bývá Hrstkovo jméno spojováno pouze s rozvojem turistiky. Zaslouženě, avšak to by bylo trochu málo.

Byl pochopitelně právem v roce 2009 zařazen do Síně slávy české turistiky, vždyť dva roky po svém příchodu do Štramberku zakládá jeden z prvních odborů Klubu českých turistů v Beskydech. Tento odbor se mu stal základnou pro desítky neuvěřitelných aktivit, které počínají úpravou dnešní Trúby na rozhlednu a končí vytvořením přírodní Národní galerií na Kotouči.

Adolfu Hrstkovi bylo zcela jasno, že při budování města a také při formování společnosti občanů jde především o prosazení politiky určitého filozofického zaměření, které se nemusí vždy setkat se spontánním přijetím. Však se také se svými „štramberskými“ málem dvakrát rozešel. Jednou na konci první války měl nabídky z Příboru a ve dvacátých letech ho lákali do Kyjova. Jenže jisté Hrstkovo roztrpčení bylo vždy zmírněno tím, že si velice jasně uvědomoval, jak město měnit i za cenu dočasných nedorozumění.

A tak již v listopadu 1897 byl zvolen městským radním a v letech 1907- 1911 zastával funkci starosty města. Hrstka byl muž vizí a také osobního kouzla. Dokázal pro své záměry získat veliké množství lidí a také výrazné osobností umělecké, jakými byli například bratři Jaroňkové.

Dokonce se mu svého času podařilo získat věhlasného architekta Kamila Hilberta ke zpracování plánu na kompletní rekonstrukci štramberského hradu. Jenže nebyly prostředky a konec konců ani veřejnost nebyla tomuto plánu příliš nakloněna. Hrstku to neodradilo. Za mnohými vizemi šel jinými cestami.

Zakládá Sokol, Muzejní a průmyslovou jednotu, organizuje umělecké výstavy, kulturní akce, lidové slavnosti, přednášky, turistické výlety publikuje, pomáhá i okolním obcím, stará se o záležitosti kraje. Štramberk se stává i místem návštěv výrazných osobností politického a uměleckého světa první republiky. Hrstka iniciuje výstavbu nového vodovodu, nové školní budovy a bdí nad tím, aby byl zachován starobylý ráz města a citlivě opravovány byly památné chalupy a domy.

MUDr. Adolf Hrstka vtiskl za necelá čtyři desetiletí Štramberku jakousi nesmazatelnou „vývojovou pečeť„. Ta v tomto originálním městečku funguje dodnes, i když si to mnozí třeba ani neuvědomují. Není to nutné. Adolf Hrstka dobře věděl, že někdy stačí pouze zasadit květinku. A že jejich zasadil neuvěřitelné množství, o tom není a nebude sporu.

A ten titulek? Nesmíme zapomenout, že Adolf Hrstka byl také a někdy i především, lékař. Kdykoli bylo třeba, navštěvoval nemocné. Pomáhal a léčil. Celá desetiletí. A kdo znáte Štramberk, tak víte, že v něm není o kopečky nouze.

Když lékař odchází od pacienta a vrací se domů, má právo na to, aby se občas i na vrcholu nějakého kopečku zastavil. Nu, a kochal se. I to se musí umět, protože při tom napadají člověka skvostné myšlenky. A to je celé tajemství doktora Hrstky.

A jak zřejmo z následujícího typicky štramberského obrazu (pohled na Štramberk s jeho Trúbou), kochat se uměl i jeho autor, Hrstkův přítel malíř Bohumír Jaroněk (1866-1933).

Text je z připravované publikace „O lidech v Beskydech a o pozoruhodných památkách a přírodních zajímavostech II“- která vyjde v listopadu 2016 péčí Okrašlovacího spolku Rozhledna v Čeladné. Díl I. vyšel v listopadu 2015 a je stále ještě zájemcům k dispozici.