„Mé setkání s rozhlasem muselo být osudové. Dnes, na konci své životní cesty, si myslím o rádiu totéž, co se říká o cestách do Říma,“ říkával Jan Petránek, který v roce 1950 jako žák třetího ročníku obchodní akademie se zúčastnil recitační soutěže v Radiopaláci.

Jan Petránek

Neotřelé verše a skvělý přednes ocenila nejen porota, ale také obecenstvo a soutěž vyhrál. Vystoupení natáčela dramatická sekce Československého rozhlasu. „Měli jsme tehdy starou Empovku, „ vzpomínal dál Petránek. „Té chvíli trvalo, než se rozžhavila a mohla vydávat zvuky. Tak jsem slyšel jen poslední verše a pochyboval jsem, že jsem to opravdu já.“ Od té doby Jan Petránek se již od rozhlasu nehnul: trávil u něj nebo v něm většinu svého času skoro až do posledních měsíců svého života. Zemřel 10. listopadu 2018 večer na selhání srdce v 86 letech. Říkal o sobě, že je informační pošťák. Kvůli čerstvým zprávám z Ameriky nebo z Ruska či Číny zůstával u rádia dlouho do noci nebo si naopak dával zase budíka na brzy ráno, aby mu něco neušlo.

Jednou jsem se s ním potkal v zahraničí a z dálky jsem ho chvíli pozoroval. V ruce držel magnetofon a jakmile někdo něco řekl, hned si to nahrával a ještě k tomu dodával svůj komentář. Specializoval se na mezinárodní vztahy, kosmonautiku a strategii. Byl zahraničním korespondentem v Indii, Pákistánu, Sovětském svazu, Vietnamu, Číně a fandil SSSR až do okupace Československa. Za účast na legálním vysílání v srpnových dnech roku 1968 byl z rozhlasu brzy nato propuštěn. Těsně před odchodem ještě stačil komentovat v přímém přenosu přistání Američanů na Měsíci. Dalších 18 let pracoval - po 56 marných pokusech sehnat zaměstnání - jako topič v továrně Mitas. Autorsky se v té době pod různými pseudonymy projevoval v hudebním uskupení Šanson. K novinařině se vrátil nejprve neoficiálně v samizdatových Lidových novinách v roce 1987, kde později pracoval jako redaktor až do roku 1993, kdy odešel ze zdravotních důvodů do penze. S rozhlasem spolupracoval už jen jako externista.

V posledních letech, ač v sedmdesátých letech podepsal Chartu 77 a s okupačním režimem u nás nesouhlasil, začal spolupracovat i s dezinformačními weby a hájil ruského prezidenta Vladimíra Putina. Obhajoval anexi Krymu i ruské vojenské aktivity na Ukrajině, což řadu lidí překvapilo. K české politice byl kritický, a v roce 2015 od Miloše Zemana převzal ocenění Za zásluhy.

Někteří přátelé změnu postojů Jana Petránka vysvětlují nejen nemocemi, ale i rodinným prostředím: Otec jako legionář, který poznal Rusko, měl k němu kritický postoj, matka, zanícená původně sociální demokratka a později komunistka, která během války žila ve Spojených státech, zase byla velkou obdivovatelkou Sovětského svazu a Stalina, stejně jako jeho strýc Václav a zřejmě na něj měli do posledních dnů větší vliv než střízlivější otec.

Napsáno pro ČRo Plus