Česká lékařská komora udělila za rok 2020 zmíněný čestný titul ženě, která je zakladatelkou českého hospicového hnutí. Nemohlo být lepší volby.

Je v pořadí 26. nositelkou tohoto prestižního ocenění, které každoročně uděluje Česká lékařská komora významným lékařům a lékařkám. V drtivé většině jde o jedince, kteří zásadním způsobem obohatili svůj obor, přišli na nějaký objev, kteří publikují v zahraničních časopisech a jsou často členy vědeckých společností s mezinárodním významem.

MUDr. Marie Svatošová

Letos je tato cena v rukách nenápadné ženy, jejíž jméno není obklopeno všemožnými vědeckými či pedagogickými tituly, nicméně jejíž práce je pro společnost stejně významná jako u těch předchozích, ne-li větší. Založila hospicové hnutí, tedy poskytování prostoru umírajícím, o něž se nikdo nestará či starat nemůže a kteří mají právo na své poslední dny v důstojném prostředí, aniž by strádali bolestí, hladem či žízní, zimou či osamělostí.

MUDr. Marie Svatošová mohla začít svou práci po roce 1989, neboť do té doby smrt nepatřila do radostného života v socialismu. Umírajícím byla v drtivé většina vyhrazena postel za plentou, kam se nakukovalo, jestli už konečně… V současné době – snad i díky ní – už smrt není úplné tabu, o umírání se může veřejně hovořit a přinejmenším část obyvatel to bere jako přirozenou součást života.

Pokud se však začteme do jejího curricula vitae, zjistíme, že začátky hospicového nebyly vůbec snadné, proti jejím snahám se postavila řada tzv. „autorit“, kteří považovali hospic za zbytečný přívažek péče o nemocné a umírající. Ve své snaze narážela na nepochopení, nedostatek financí a mnoho dalších překážek, které se vždy kladou do cesty těm, kteří chtějí začít cosi nového, nevyzkoušeného a pro mnoho mocných zbytečného (zde je vhodné zmínit dalšího „blouda“ - pana Ludvíka Hesse, zakladatele babyboxů).

První hospic byl nakonec zřízen v Červeném Kostelci na Náchodsku, v dnešní době jich po celé zemi existuje již 18, krom toho je řada i tzv. „mobilních hospiců“, kde sestřičky objíždějí vážně nemocné a umírající v jejich domácím prostředí a poskytují analgetickou péči.

Na otázku o euthanasii odpovídá doktorka Svatošová tím, že při svých přednáškách rozdá dotazníky svým – většinou mladým – posluchačům. Před přednáškou se drtivá většina vyslovuje pro legalizaci euthanasie v naší zemi, po skončení přednášky, kdy auditoriu vysvětlí princip hospicové péče, je to přesně naopak. Její názor, že v případě dokonalé fungující hospicové péče by byl zákon o euthanasii zbytečný, je třeba vzhledem k její zkušenosti brát mnohem vážněji, než populistické řeči politiků, kteří většinou vůbec neví, o čem je řeč, a sbírají pouze politické body.

Jsem rád, že ČLK vybrala tuto nenápadnou statečnou ženu. Vzhledem k její úpornosti, s níž se o svou ideu rvala jako lev, je titul rytířka lékařského stavu naprosto odpovídající.