Jednou jsem se byl ze studijních důvodů podívat na demonstraci. Bylo to před mnoha lety a ověřil jsem si, že můj živočišný odpor k této formě sebevyjádření je v praxi stejně silný jako v teorii. Nikdy jsem na klopě nenosil placku, jak psí známku – znak příslušnosti k davu, a dá-li Bůh, snad nikdy nosit nebudu. Díky tomu se dnes stávám pro čím dál víc kdysi přátel (nejen těch facebookových) něco jako třídní nepřítel. Jenže co dělat – jak se někde začnou pod hesly a tribunami houfovat přívrženci či odpůrci čehokoli, v pudu sebezáchovy prchám a hledám méně vydýchaný prostor. Dřív to bylo celkem jedno, jenže dnes atmosféra houstne i mimo náměstí.

Můj antagonismus k demonstracím nemá nic společného s jejich náplní. Zřejmě souvisí s tím, že v mém osobnostním profilu hrají menší roli rysy označované jako extraverze (Extraversion) a přívětivost (Agreeableness) – tedy tendence, které usnadňují hledání sociálního kontaktu, emoční sdílení a pocit pohody v blízkosti většího počtu lidí. To není vada charakteru ani znak nízké inteligence; spíš jde o přirozenou individuální variabilitu, kterou psychologie popisuje jako jednu z os osobnostního nastavení. V evolučním i sociálním kontextu jsou tyto rysy jednoduše odlišné strategie, které se v některých situacích ukazují jako výhodné – a v jiných mohou být naopak spíše zátěží. Prostě evoluční varieta, nikoli stigma.

Stupeň extraverse a přívětivosti lze spolu se stupněm dalších tří rysů Openness (otevřenost vůči zkušenosti), Conscientiousness (svědomitost), a Neuroticism (neurotismus/emocionální stabilita) měřit pomocí standardizovaného dotazníku Big five (pětifaktorový model osobnosti). Tento rámec pro popis lidské osobnosti vymezuje pět širokých a relativně stabilních dimenzí, které zachycují hlavní způsoby, jak lidé obvykle myslí, cítí a jednají: Tyto dimenze představují základní vzorce osobnosti, které se objevují napříč kulturami a jsou natolik robustní, že se staly standardem v psychologii i příbuzných oborech. Model je mimo jiné široce využíván při výzkumu politického chování a ideologie, protože poskytuje spolehlivý způsob, jak kvantifikovat individuální rozdíly v postojích k novým zkušenostem, řádu, sociálním vztahům nebo emocím – tedy oblastem, které úzce souvisejí s tím, jak lidé hodnotí společnost a politiku.

Dva z výše popsaných rysů, a to otevřenost vůči zkušenosti a svědomitost se v politickém kontextu chovají jako silné magnety. Výzkumy napříč zeměmi totiž poměrně jednoznačně potvrzují, že lidé s vyšší otevřeností (Openness to Experience) jsou častěji liberální, zatímco ti, u nichž převažuje svědomitost (Conscientiousness), inklinují spíše ke konzervativnímu pohledu na svět. Otevřený člověk hledá nové myšlenky, kulturní pestrost a změnu – a není divu, že se pak politicky přikloní k těm, kdo mu podobné radosti nabízejí. Téma případných rizik není pro nositele těchto osobnostních rysů nijak zásadní. Svědomitý typ má naproti tomu rád řád, předvídatelnost a tradici, a tak přirozeně stojí blíž těm, kdo zdůrazňují stabilitu a kontinuitu. Tyhle vazby jsou natolik robustní, že se objevují v mnoha kulturách a opakovaně ve velkých studiích.

Málokdo si je ochoten přiznat, že jeho politické postoje nejsou výsledkem chladné analytické úvahy a algoritmické práce se zjevnými proměnnými, ale spíš důsledek pocitů, které vyvolala interakce vrozených rysů osobnosti s určitým aspektem reality. Nositel Nobelovy ceny za ekonomii Daniel Kahneman popsal dva způsoby myšlení: jeden rychlý, intuitivní a emoční, který vytváří naše prvotní dojmy a reakce, a druhý pomalý a reflektivní, jenž dokáže používat pravidla, vzorce a logické operace. Podle výzkumů ale většina našich každodenních soudů vzniká spíše tím prvním, intuitivním způsobem myšlení, a ten pomalejší nastupuje hlavně tehdy, když máme potřebu své intuitivní přesvědčení dodatečně ospravedlnit. Takže snaha změnit něčí politické nastavení na ose konzervativec–liberál čistě logickou argumentací je většinou stejně nerozumná jako představa, že nositel té které orientace je prostě hloupější. V demokratické debatě tak patrně neexistuje způsob, jak dojít k jednotě postojů — osobnostní rysy, které nás k našim politickým preferencím přirozeně vedou, jsou totiž dlouhodobě poměrně stabilní a mění se jen málo.

Když se podíváme na to, jak se osobnost vyvíjí během života, výzkumy ukazují spíše drobné posuny než zásadní přestavbu charakteru. Velké metaanalýzy sledující stovky tisíc lidí potvrzují, že naše rysy se v dospělosti výrazně stabilizují a mění se jen v předvídatelných směrech: svědomitost a emoční stabilita mají tendenci růst, zatímco otevřenost vůči novým zkušenostem obvykle s věkem mírně klesá. Nejde však o zásadní posun, ale o jemné korekce, které se odehrávají v rámci dlouhodobě stabilních individuálních rozdílů. I rozsáhlé longitudinální studie ukazují, že ačkoli mohou životní role či události některé rysy ovlivnit, struktura osobnosti zůstává překvapivě pevná a výše popsané změny nejsou nijak zásadní.

Někteří lidé prostě nelezou na barikády a nemávají praporem, protože k tomu nejsou stavění; někteří jsou proti, ne z hlouposti, či zlé vůle, ale protože je evoluce vybavila inklinací k jiné strategii přežití a „Kdo nejde s námi, jde proti nám“ je heslo, pomocí něhož se obvykle derou k moci vyznavači totalitních ideologií….

Literatura:

1. Fatke, M., 2017. Personality traits and political ideology: A first global assessment. Political Psychology, 38(5), pp.881-899.
2. Cotterill, B.F., 2023. The Big Five and Political Orientations. In Personality Psychology, Ideology, and Voting Behavior: Beyond the Ballot (pp. 73-77). Cham: Springer Nature Switzerland.
3. Kahneman, D. (2012) Thinking, Fast and Slow. London: Penguin.
4. Bleidorn, W., Schwaba, T., Zheng, A., Hopwood, C.J., Sosa, S.S., Roberts, B.W. and Briley, D.A., 2022. Personality stability and change: A meta-analysis of longitudinal studies. Psychological bulletin, 148(7-8), p.588.
5. Specht, J., Egloff, B. and Schmukle, S.C., 2011. Stability and change of personality across the life course: the impact of age and major life events on mean-level and rank-order stability of the Big Five. Journal of personality and social psychology, 101(4), p.862.