„Problém filozofie je svět v celku,“ to je úvodní věta z habilitační práce našeho největšího filozofa druhé půlky minulého století Jana Patočky, kterou napsal v roce 1936.

Moderní doba podle něj celek ztratila, již nežijeme v jediném světě, protože dnešní svět je roztříštěný do různých disciplín. A my můžeme dnes dodat: Patočkova myšlenka platí - přesto, že žijeme v globalizovaném světě - globální, ucelený pohled nám stále chybí či dokonce ještě víc. Tato skutečnost nás znervózňuje, frustruje a vytváří ve společnosti pnutí.

Jan Patočka

Vyhýbá se totiž základním otázkám: co to je hodnota a jaký je smysl života. Patočkův způsob uvažování je proto velmi aktuální, i když od napsání jeho knihy Přirozený svět jako filozofický problém uplynulo 81 let.

A protože náš svět jako celek je stále komplexnější, složitější, rozvětvenější, frustrace se zvyšují, a tím se otevírá větší prostor pro ty, kteří populisticky i ty už partikulární, tedy dílčí disciplíny dále redukují: politiku na ekonomiku a stát chtějí řídit jako firmu a ze zpravodajství vytěsňují tlakem na aktuality kontext.

Žijeme v degradovaném světě, který je vždy sebezničující, protože v důsledku vede k odevzdanosti osudu a zbavuje nás osobní odpovědnosti. Pokud v naší křehké demokracii podlehneme tomuto mámení a nebudeme ochotni přijmout každý za sebe odpovědnost, na které je vystavěna civilizace, ke které jsme se před 28 lety připojili, a podřídíme se kolektivní odpovědnosti, jako to již učinilo Maďarsko a Polsko, vracíme se zpět. Rezignujeme na hledání nového vlastního výrazu, na práci tvořivé myšlenky.

Lidský život jako pohyb

Připomínám tento Patočkův odkaz dnes proto, že od jeho smrti uplynulo 40 let a protože naše společnost se opět ocitá v ohrožení. Patočka jako jeden ze zakladatelů Charty 77, po namáhavém výslechu na Státní tajné bezpečnosti podlehl 13. března 1977 mozkové mrtvici.

Lidský život chápal jako pohyb zakotvení či přijetí, pohyb práce a boje, a konečně pohyb průlomu či pravdy. A právě při uskutečňování tohoto třetího pohybu, kdy se při artikulaci a prosazování Charty 77 pokoušel spolu s Václavem Havlem a dalšími prolomit vládnoucí nenormalitu, zemřel.

Narodil se jako jeden ze čtyř synů klasického filologa a pedagoga Josefa Patočky, vystudoval filozofickou fakultu v Praze a při svém studijním pobytu v Paříži poslouchal přednášky německého filozofa Edmunda Husserla a později v Heidelbergu Martina Heideggera.

Třikrát musel už jako pedagog vysokou školu opustit: poprvé v roce 1939, kdy Němci zavřeli vysoké školy, podruhé v roce 1950, kdy se ujali moci komunisté. Na filozofickou fakultu se mohl vrátit až v roce 1968, ale za normalizace v roce 1972 byl opět vyhozen: musel odejít do penze.

Pak už přednášel jen na tzv. bytových seminářích. Jeho nejznámějším dílem jsou Kacířské eseje o filozofii dějin, které poprvé vyšly v samizdatu v roce 1975. 1. června budeme oslavovat jeho druhé letošní výročí: od jeho narození uplyne 110 let.

Psáno pro ČRo Plus

(převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem redakce)

Autor je novinář a spisovatel