24.4.2024 | Svátek má Jiří


Diskuse k článku

OSOBNOST: Ferdinand Peroutka 120

Kulaté 120. výročí narození jednoho z největších českých novinářů provází nebývalá pozornost tomuto muži. Rámuje ho totiž drobný skandálek, a v souladu s moderními marketingovými metodami, kdy je především důležité uvést značku v povědomí, je to zřejmě narozeninový dar k nezaplacení.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Výpis zvoleného vlákna.
Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
J. Kraus 12.2.2015 0:02

Peroutka inspirací

pro české novináře? Snad i pro pana Kubičko? Možná dokonce, že pro celý Čro Plus? No, jistě by to napsal jinými slovy, ale ta dnešní slova nás naučili současní intelektuálové, umělci, žurnalisté, jejichž styl jistě není archaický ani ideály zastaralé. Svinským krokem by je hnal, všechnu tu sběř, utopenou ve lži a negaci, sběř, která vyvolává odpor a nenávist každým svým slovem a která ve své tuposti a ubožáctví nevidí, že všechno tisíckrát zesíleno se obrátí proti ní. Tak funguje svět, tak funguje vesmír. Ale není to snad jejich chyba, jejich vina. Ti v padesátých letech se báli o existenci, o život a Peroutka tomu rozuměl a měl pro ně jakési pochopení. Pro lidi, jimž vzali sebeúctu. Čeho se bojí ti dnešní? Tehdy jako by byl každý jedinec paralysován osobním, individuálním strachem, dnes jako by bylo otráveno kolektivní podvědomí. Peroutka se na několika místech kriticky vyjadřuje ke kulturní a společenské atmosféře Ameriky padesátých a pozdějších let. Zdá se, že to byl pocit mnohé určující. To, co tehdy začalo růst, přineslo dnes plody. Po přehnání bouří komunismu se ti, kteří neměli myšlení zamlžené, přestali bát a zbylo jen pár těch, kteří opravdu věřili. Ano, je někdy prostému člověku těch dnešních pisálků a komentátorů až líto. Sovětský Svaz mohl být tehdy pro idealisty celého světa nadějí, s tím se lidé s nezkaleným myšlením museli vyrovnat. Dnes je mnoho důvodů, proč Amerika, tedy USA, musí padnout, možná první ze všech. Co si počnou dnešní pisálci? Ti z padesátých let se mohli v osmašedesátém napřímit a sami sobě zdůvodnit, že museli, že šlo o život a že jejich sebeúcta zůstala zachována. Ti dnešní by nepochybně rádi začali psát oslavné články na Rusko a na Čínu. Ale bude pozdě, tahle temnota je jiná než kdysi a už příliš s ní splynuli. I ti, kdo se jen připletli.