Město Ostrava se právem chlubí stavbou „Nové radnice“. Málokdo bohužel v tomto případě vzpomene jejího projektanta a stavitele Jana Rubého.

Stavitel Jan Rubý se narodil 24. srpna 1893 jako jeden z devíti dětí v rodině břeclavského vlakvedoucího Jana Rubého (1869-1930). V roce 1912 zemřela jeho maminka Flora Rubá, rozená Kubicová. (1865-1912). Otec si sám na výchovu devíti dětí netroufl, proto se znovu oženil. Ještě však předtím, aby se početné rodině trochu ulevilo, se o mladého Jana postarali vídeňští příbuzní jeho matky. Umožnili mu, aby se ve Vídni vyučil zedníkem, a protože byl schopný a nadaný, poslali ho po několika letech praxe na studia do Brna. Zdejší „C. K. česká státní průmyslová škola v Brně“ měla od roku svého založení (1885) velice dobrý odborný zvuk. Nejen, že byla první českou průmyslovou školou na území Moravy a Slezska (dnes Střední průmyslová škola a Vyšší odborná škola technická Brno), ale její stavební oddělení se počátkem minulého století stalo skutečným pojmem.

Jan Rubý

Například v roce 1889 zde absolvovali v jednom ročníku Adolf Loos, Leopold Bauer, Hubert Gessner a Josef Hoffmann. Budoucí aktéři moderní architektury Evropy, kteří pokračovali ve studiu u Otty Wagnera na Akademii ve Vídni. Z téže školy k nim později přibyli Jan Kotěra, Hans Kestranek, Anton Floderer a Karl Benirschke. Všichni představitelé nového a úspěšného architektonického pokolení. Jan Rubý studoval již v nové školní budově v Lichtenauerově (dnes Sokolské) ulici, jejíž výstavba byla ukončena v roce 1901. Mladému budoucímu staviteli bylo určeno, aby po maturitě složil ještě jednu. Těžší a složitější. Když se v dubnu 1919 vrátil ze zákopů první světové války s poznáním, co všechno mohou lidé bořit, rozhodl se, že naopak bude stavět. To byl jeho sen již od doby, kdy se dostal jako zaměstnanec vídeňské stavební firmy k drobným stavebním pracím v císařské letní rezidenci Schönbrunnu. Leč první krůčky jeho živnostenského stavebního podnikání jsou spojeny s Olomoucí, avšak když přichází po roce do Ostravy, má již složené stavitelské zkoušky, které byly v té době základním předpokladem pro podnikání ve stavebnictví.

Během brněnských studií se Jan Rubý seznámil s kolegou Františkem Kolářem (22. 5. 1890 Bouzov - 28. 3. 1969 Ostrava). Měli oba podobný osud - i František se nejprve vyučil zedníkem, na studia si vydělával jako přidavač, ale také jako polír na stavbách. Brzy oba kluci, značně již vycepovaní životem, zjistili, že mají podobné sny a představy, jak by se co dalo postavit. Dnes se nám to zdá nepředstavitelné, ale oba chlapci ještě v době brněnských studií stačili obeslat svými návrhy mnohé soutěže na realizaci veřejných staveb. A nebyli žádní troškaři. Navrhli například komplexy Dělnické a úrazové pojišťovny pro Moravu a Slezsko v Brně, Zemský ústav slepců tamtéž, novou radnici ve Zlíně, měšťanské školy v Lomnici nad Popelkou, v Ústí nad Labem, v Olomouci a dokonce obeslali i několik zamyšlených staveb v okolí Vídně. Jejich návrhy měly hlavu a patu, byly architektonicky a stavebně zajímavé, novátorské, jenže firmu Kolář & Rubý v době před první světovou válkou nikdo neznal. Jak by také. Existovala pouze ve fantazii dvou studentů, kteří ovšem svými návrhy stáli pevně na zemi. Za některé z nich dostali již tenkrát různá ocenění, mezi nimiž byly i druhé ceny v jinak prestižních stavebních soutěžích. V roce 1914 například odkoupilo město Ústí nad Labem jejich projekt na výstavbu měšťanské školy, za který jim udělilo ještě pochvalné uznání.

A posléze se na čas rozdělily jejich cesty. František Kolář, snílek z Broumova, nebyl odveden do války, jeho druh Jan Rubý, snílek z Břeclavi, válku přežil jako voják. Když se po té strašné válce potkali v Ostravě, nemohli jinak. Založili skutečnou firmu „pro práce architektonické a stavitelské v Moravské Ostravě“ s původním názvem Kolář & Rubý. Ostrava byla v těch letech na počátku úžasného stavebního, společenského a kulturního rozvoje. A do toho přišli tihle dva kluci, jimž v mnoha případech stačilo oprášit svá četná studentská snění. V letech 1920-1930 postavili desítky budov obecních, měšťanských a středních škol po celé Moravě. Stavěli a projektovali obytné domy, dělnické kolonie, vily, hotely, kostely, obchodní domy, kina, průmyslové stavby i velké společenské objekty. Jejich dílem je i přístavba ostravského hotelu Palace, Hornický dům z roku 1924 (dnes palác Elektra), monumentální budova Revírní bratrské zdravotní a sociální pojišťovny v Ostravě (dnes hotel Mercure). Ta byla v roce 2008 dokonce vyhlášena národní kulturní památkou. Téměř po stu letech!!! Rubý & Kolář u všech svých staveb napřed zpracovali projekt a posléze dle něj postavili objekt. Rychle, perfektně a poctivě. Většinu velkých zakázek (například radnice, Revírní bratrská pokladna) získávali zásadně formou veřejných soutěží.

Když v roce 1923 vypsalo město Ostrava soutěž na výstavbu nové radnice, obeslali ji i oba třicátníci. V únoru 1924, i přes znamenitou konkurenci pražských a brněnských architektů, získali první cenu a v dubnu 1925 se začalo stavět. I když v té době měla firma Kolář & Rubý za sebou desítky stavebních úspěchů (například stavbu monumentálního sanatoria Moravan v lázních Teplice nad Bečvou, budovu opavské pošty či kino Kosmos v Ostravě), ostravským radním se zdáli přece jen trochu mladí. Svěřili jim stavbu této dodnes unikátní ostravské Nové radnice s tím, že při realizaci stavby budou spolupracovat s brněnským architektem profesorem Vladimírem Fischerem (1870-1947), který byl městu zárukou, že ti „kluci něco nezvořou“. Nezvorali, s profesorem Fischerem si velice dobře porozuměli, a tak do roku 1930 vyrostl v Ostravě nejrozsáhlejší a nejzajímavější radniční komplex v tehdejším Československu.

Tehdy se dostává Jan Rubý do Beskyd, které mu učarovaly. Nejprve přijímá v roce 1925 nabídku vedoucího ostravského odboru Pohorské jednoty Radhošť dr. Ing. Eduarda Šebely (1878-1952), jinak centrálního ředitele Vítkovických kamenouhelných dolů, na výstavbu rozsáhlé hotelové útulny na jižním svahu vrcholu Tanečnice v celkovém nákladu 4 miliony korun. Nabídku Jan Rubý rád přijal. Za rok, dne 19. prosince 1926, byl hotel Tanečnice předán veřejnosti. Té slouží dodnes.

Jan Rubý k těmto snímkům napsal: Hory milé, hory zelené, i vy jste naše! I my chceme přispěti ke krásnému pobytu ve Vás. Již stojí Šumná, Libušín a Maměnka, k nim přidružujeme novou turistům vyhovující útulnu „Tanečnici“, by hlásala lidu našemu lásku k horám, lesům a krásným údolím. Hory milé, buďte ozdobou vlasti naší a přivítejte turisty do svých vzdušných sfér. Tobě „Pohorská Jednoto Radhošť“ buď čest a sláva, že ses ujala tak vzácného podniku!

Základem práce firmy Kolář & Rubý byla spolehlivost, preciznost a pohotovost. Něco klukovsky dravého a zároveň vysoce solidního v obou přátelích a společnících zůstalo navždy. Když se například v roce 1935 rozhodli v Mladecku u Opavy postavit školu, svěřili výstavbu dvoupatrové budovy v hodnotě 6 milionů korun právě této firmě, která jako jediná přistoupila na velmi tvrdé podmínky. Začít stavět v červnu 1936 tak, aby stavba byla do zimy pod střechou, a za rok, aby škola byla předána tzv. na klíč. 30. června 1936 se začalo stavět a 1. října 1937 bylo v této škole slavnostně zahájeno vyučování.

Jan Rubý po sobě zanechal příklad poctivého i úspěšného podnikatele.