Názor, že v případě Heleny Válkové slouží její minulá vědecká publicistika jen jako kladivo na ni samotnou s cílem zabránit osobě, která nežije v oparu levicové progresivistické ideologie, je podle mě správný a kdykoli bych ho podepsal.

Takový JUDr. Stanislav Křeček by byl, když už tady ta prapodivná instituce musí být, daleko lepším adeptem pro tuto funkci, protože je to erudovaný právník s výbornými znalostmi a stojí oběma nohami na zemi, narozdíl od Anny Šabatové. Ta je nekonečným katalogem obskurních lidských práv zmámená a způsobila šílené nabobtnání svého úřadu, což správně kritizoval její předchůdce JUdr. Pavel Varvařovský u Václava Moravce. Doktor Varvařovský navíc dobře ví, o čem mluví, takže divočejší reakce Anny Šabatové hovořila za všechno. To je další fakt, který myslím je těžko zpochybnitelný.

Že ale JUDr. Helena Válková byl pro funkci veřejného ochránce lidských práv kandidát mírně řečeno těžko pochopitelný, je jiná věc. Důvody jsou podle mě následující.

Předně bohužel v mnoha případech prokázala až přílišnou loajalitu vůči Andreji Babišovi, loajalitu hraničící až s devótností, a to ji prostě nectí. Jako by byla v tomto vztahu zcela podřízená a bez názoru a to nemůže ve funkci, na kterou ji po schválení Andrejem Babišem president Miloš Zeman navrhl, vést k ničemu dobrému. Podněty směřující proti úřadům, které má hnutí ANO v gesci, by těžko mohly být vyřizovány nestranně. A vo vo vo tom to je.

Za druhé její vystoupení v TV, kde sdělila všem, kteří to sledovali, že nevěděla, kdo byl Josef Urválek, když s ním pracovala na společném vědeckém úkolu, bylo otřesnou ukázkou, že nemá v politice co dělat. Já byl v roce 1968 puberťák, ale doma se četly Literární listy a tam toho bylo od roku 1967 do konce roku 1968 o tom člověku napsáno dost. Jeho šílená exposé v procesu proti Miladě Horákové a později proti hlavounům z ÚV KSČ a StB byla dobře známa z dokumentů už tehdy. Nemohla to nevědět a jestli nevěděla, pak ale vědět rozhodně měla. To ji prostě těžce diskvalifikuje. Kdyby třeba řekla, že jako vědec, který chtěl dělat v sedmdesátkách v Kriminologickém ústavu svoji práci, nemohla odmítnout problematického kolegu, se kterým byla úkolována k tehdejšímu výzkumu, bylo by to určitě lepší než ten hrozný skeč, kterým opravdu pobavila.

Jen na okraj bych rád podotkl, že institut ochranného dohledu býval zneužíván vůči disidentům, ale do tehdejšího právního řádu rozhodně nebyl inkorporován kvůli hrstce disidentů. Jeho účel byl obecně pochopitelný v kontextu doby a připomínám, že dnes zná trestní řád institut omezení podmíněně odsouzeným nebo osobám, jimž je podmíněně prominut zbytek výkonu trestu odnětí svobody. Cíle jsou podobné, jen tato soudy stanovená omezení nekontroluje policie (tehdy VB), ale Probační a mediační služba. A kecy o tom, že ve svém článku společně s Josefem Urválkem psala Helena Válková o vedení odsouzených k dodržování socialistické morálky, to už je typický kolorit pro případy, kde se hledá hůl, aby bylo čím bít. Připomněl bych tedy poslankyni Miroslavě Němcové a jiným, že všemi respektovaný dr. Vojtěch Cepl se ve svých předrevolučních publikacích otázkou socialistického soužití také, jako každý jiný právní teoretik, ve svých textech zabýval a nepochybuji, že dr. Dalibor Motejl když u soudu plédoval, tak tímto pojmem operoval rovněž. Musel, tak to bylo v tehdejších zákonech a vyhnout se tomu prostě nešlo ani v teorii, ani v soudní praxi.

Nakonec je tu názor Jiřího Gruntoráda, že institut ochranného dohledu byl zaveden jako prostředek vůči disidentům, ale ten nestojí ani za kritiku. Souhlasit lze jen s tím, že určitě byl vůči mnohým z disidentů pravidelně zneužíván. Ale to snad nejen ochranný dohled. Ten je v tom nevinně. Komunisté vůči komunitě disidentů přece zneužívali kdeco a někdy se zcela pohybovali mimo zákon.

Takže nakonec lze uzavřít, že návrh presidenta do funkce ombudsmanky zvolit Helenu Válkovou byl prostě špatný nápad a svědčí to o tom, že se osoby kandidátů zkoumají na Hradě mírně řečeno někdy dost nedbale. Ale zase na druhé straně bude kolem volby ombudsmana ještě hodně veselo.