Dvě zlaté a jedna bronzová, trojice medailí vybojovaných na závěr olympiády svým cinkáním aspoň trochu zmírnily rozmrzení nad bídným výsledkem olympijské výpravy výkvětu českého sportu do Paříže. Nebudu předstírat, že by mě osobně nějak mimořádně trápil. Na Twitteru jsem zahlédl pokus sestavit něco jako klub lidí, kteří neviděli ani jeden olympijský přenos. Málem bych se stal jeho nepřihlášeným členem, zkazila mi to zastávka v hostinci ve Velké Lečici, kde měli puštěnou televizi. Ukazovali tam závody jakýchsi lodí, tuším že to byly kánoe. Zaujalo mě, že kamera lodě sledovala až k cíli a pak byl v levé části jakýsi závoj oddělený od normálního obrazu linkou. Ta linka byla cílová rovina. Lodě do ní vjely a naskočilo pořadí a viděli jsme, kdo vyhrál a za kterou zemi zápolí. Bylo to přehledné a zároveň mrazivě syntetické: vizualizace prostoru cíle, zobrazení oblasti, po níž toužil každý z těch, kteří v lodi usilovně zápolili. Cílové pole bylo digitální. Co ty lodě a borci, byli skuteční? Samozřejmě, že ano. To byl jen pošetilý postřeh člověka, kterému je sport celoživotně cizí, takže do tělocvičny chodí jen dvakrát týdně.

Pohybuji se, žiji v prostředí slov a ta se stala předmětem pozornosti, jistěže neporovnatelně méně početného publika, než jaké má olympiáda. Do prostoru je vypustil koordinátor strategické komunikace plukovník Otakar Foltýn. Charakterizoval lidi, kteří na sítích replikují teze ruské propagandy jako svině a zombíky. Ona je to možná někdy i pravda a u některých je to určitě pravda. Vládní úředník je ale placen z daní všech občanů, tedy i těch, kteří omílají teze ruské propagandy. Nadávk občanům jsou přes čáru a je opravdu zarážející, když jimi občany častuje úředník pověřený strategickou komunikací vlády. Už jsme jednou měli podobnou instituci. Michal Klíma byl vládní zmocněnec pro oblast médií a dezinformací. Podařilo se mu nikomu nenadávat a po krátké době vláda pozici zrušila. Dezinformace pak předala našemu nejlepšímu členovi vlády, který člene vlády není, totiž Tomáši Pojarovi a ten agendu zavřel do špajzu s komentářem, že neví, co to dezinformace je. Měla by k ní přibýt i agenda strategické komunikace, ale to ukáže budoucnost.

Současnost je taková, že výroky plukovníka Foltýna jsou voda na mlýn právě těm lidem, které označil za svině a zombíky. Obránců svobody slova teď se urodilo jako hub po dešti. Co je to platné, každá oficiální instituce pověřená komunikací bude nepříjemně připomínat Úřad pro tisk a informace minulého režimu a to byla cenzura jako řemen. U nás cenzura není. Vždyť je zde tolerováno i štvaní proti Izraeli, naší partnerské země, s níž naše vláda vede společná zasedání! To dodám jako smutnou ironii na okraj neolympijského soupeření dvou neolympijských disciplin bez oficiálního názvu.

Psáno jako Poslední slovo Lidových novin