Když mi bylo asi tak 15, tatínek mi řekl, že v kině dávají oblíbený film jeho dětství, Knoflíkovou válku. Dávali to nějak těsně po revoluci ve filmovým klubu a já na to teda šel. Ten film je z roku 1962. Když jsem se narodil, byl starý 13 let. Táta ho viděl, když mu mohlo být tak 14. Když jsem na něj šel, byl starý 28 let, což mi připadalo jako věčnost. Čekal jsem, že to bude starý a divný, ale bylo to dobrý. Dodnes si ho pamatuju.

Nedávno jsem tu pěl ódy na Indiány z Větrova, což je naprosto evidentní inspirace, téměř až kopírka Knoflíkové války, což nic nemění na tom, že je to taky velice silný dětský film s vlastním unikátním poselstvím.

Dnes je Knoflíková válka stará 64 let a podíval jsem se na ní po letech s tátou a se svým malým synem. Chvíli se ofrňoval, že to je černobílý, ale pak to, přestože je to ještě prcek, hltal se zatajeným dechem a ráno se na to chtěl dívat znovu.

Hezký to bylo. A zároveň smutný. Protože opět platí, že je tragédie dnešní doby, že už se nic takového (obzvlášť u nás) netočí, protože vlastně nic takového většina dětí už ani nemůže zažívat. A taky jak se změnila doba.

V tom filmu děti pobíhají bezprizorně krajinou, vedou spolu války, zabijí lišku, loví zmije, dospělí bez mrknutí oka ožerou pálenkou prvňáčka, protože si rozbil koleno, chlapci kouří, chlastají, koukají na erotické časopisy a jejich rodičové je za to tlučou jako žito a NIKOMU TEHDY NEPŘIPADALO DIVNÝ TO VŠECHNO DÁT DO DĚTSKÉHO FILMU!

Dovedete si něco takového dnes představit? Prakticky vyloučeno. Jenže to neznamená, že dnešní děti nekoukají na porno, neberou drogy, nekouří, neperou se, nešikanují se, nesledují vypatlané youtubery. Dělají to taky. Jen my se tváříme, že pohlavek jim po tom všem způsobí doživotní trauma a potřebují na všechno asistenta a návod. A tehdy ten film u nás distribuovali komunisti. I když se prý natočily pro jistotu dvě verze dabingu. Jedna míň sprostá. Nevím, která šla nakonec do kina.

Fascinující také je, že ten celý film má i takovou politickou a rebelantskou alegorii. Děti si totiž založí kvůli válce „republiku“, řeší společné vlastnictví, svobodu, vyskytne se mezi nimi zrádce (stejně jako v Indiánech). Řeší se tam trest a následky jejich počínání. A pokud si indiáni z Větrova vzali do války jako trumfové eso vlčáka, tak tady si vezmou koně.

Je to prostě hluboce lidský film o něčem, co jako Evropané tragicky ztrácíme a mnozí už ani netuší, že jsme to někdy měli.

Jo a ten film je sice černobílý, ale je naprosto luxusně a moderně natočený. Má skvělou kameru a střih. Vzniklo několik jeho remaků a všechny jsou horší, než originál. I po těch 64 letech je to skvělý a zábavný.

A ten chlapeček na posledním obrázku nehajluje, ale přísahá, že na tý fotce tatínka s nějakou šťabajznou, co mají na půdě, je jeho maminka a žádná štětka ??

„Kdybych to byl býval věděl, tak bysem sem nechodil!“