Tak jako z Billa Clintona, kolem jehož působení v Arkansasu se objevily závažné kauzy, včetně vražd dvou jeho spolupracovníků a zmizení desítek milionů dolarů z jeho firem, udělali američtí socialisté nakonec gentlemana, který lhal Kongresu jen proto, aby chránil čest své milenky Monicy Lewinské, tak jsou dnes schopní vykreslit i Česko 90. let jako jakousi no-go zónu, kde se na každém rohu střílelo a mafie ovládala všechno od mateřských školek až po zoologické zahrady.

A dodávají, že kdyby se tenkrát řešily problémy podle Václava Havla a ne podle Václava Klause, měli bychom všichni dobrou náladu a každý z nás minimálně tolik peněz, kolik jen unese.

Je to prostě lež – není to pravda.

1) Ekonomická transformace byla nejen nezbytnou, ale primární částí odklonu od komunistického režimu. Ten se totiž neměří jen zrušením vlády jedné strany, ale především narovnáním ekonomických vztahů. Kdybychom počkali na Václava Havla a jeho eStéBáky a komunisty, kteří jej obklopovali, byli bychom dnes úplně jinde.

Ekonomické vztahy musely být měněny rychle – to byla po zkušenostech Pražského jara 68 totiž jediná záruka, že se rozbijí i komunistické kartely národních podniků řízených (výhradně) komunisty a může nastat opravdová svoboda.

Svoboda se měří především ekonomickými svobodami - z nich pak vychází ty ostatní. To peníze umožňují jíst, bydlet, cestovat a být nezávislý (na státu).

2) I v 90. letech probíhala politická soutěž. Václav Klaus byl jen jedním z účastníků této soutěže, a opakovaně ve svobodných volbách vyhrál. Tím získal mandát provést transformaci tímto způsobem. Nevyhrál sociálnědemokratický ekonom Komárek ani jemu podobní. Tito lidé prohráli.

3) Všechny privatizační excesy, tedy jak říká Slonková a spol., „tunelování“, mají na svědomí z 99 % komunisté (a z menší části veksláci). Ti komunisté, kteří nebyli ve jménu „liberální“ demokracie zakázáni a vyloučeni z ekonomického života.

3) Za většinou krachů podniků v nových rukách může zrušení RVHP a změna spotřebitelského chování. Socialistické trhy se zhroutily a spotřebitelé chtěli jiné zboží.

4) Objem privatizace byl v České republice ohromující a historický. Je jasné, že vše se povést nemohlo. A také nepovedlo. Privatizaci banky IPB je smutným pomníkem Tošovského vlády a ministra financí Ivana Pilipa.

Z československé, resp. české transformace nakonec vycházejí i naše současné společenské poměry. Vše, a tak i česká ekonomická transformace, má svůj vývoj a z tohoto vývoje vychází i dnešní stav.

Proč jsou u levicové kulturní fronty zapsaná 90. léta jako Divoký západ, když třeba vůbec ty největší státem řízené čuňárny se staly až po roce 2000?

Zapomněli snad na privatizaci Unipetrolu v roce 2005?

Zapomněli na to, jak si manažeři Mostecké uhelné společnosti koupili svého zaměstnavatele za jeho vlastní peníze?

Copak kauza Davida Ratha a jeho krabice nepatří do učebnic hospodářské kriminality?

A co korupce při nákupu obrněných transportérů Pandur v roce 2012?

A nevzpomínají si Slonková a spol. na kauzu projektu pražské elektronické karty Opencard?

ROP Severozápad je přece také tučná porce tunelování v řádech miliard, že?

Čapí hnízdo, Dozimetr, Stoka, prodej bytů OKD... Nikdo si nemůže nepamatovat všechny případy, jak se tu po roce 2000 ve velkém kradlo a stát byl za troubu, co si většinou nechá všechno líbit.

A vedle této rozsáhlé sady hospodářské kriminality tu přece máme problematické a možná ještě závažnější kauzy s bezpečnostními prověrkami. Víme, že je dostali ti, co neměli, a naopak nedostali ti, co měli. Kolik talentovaných lidí dneska úspěšně maká pro soukromé firmy, ačkoliv původně chtěli pracovat pro stát? A kolik lumpů má prověrku na přísně tajné ...

A co taková bitcoinová kauza? Zatím poslední lahůdka. Tam jde přece o to, že se podle všeho několik členů vlády a jejich pohůnci napakovali z peněz pocházejících prokazatelně z trestné činnosti. Každý z nás, kdo umí zapnout počítač, tuší, jak to celé zosnovali...

A vůbec ten největší podvod, který paradoxně vadí nejméně lidem, jsou dotace. Nikdo se nediví, že jeden podnikatel obdrží za asistence „zprostředkovatelské firmy“ 300 milionů na své podnikání a druhý – jeho konkurent – takovou pomoc nedostane. To Slonkové a spol. není alespoň podezřelé?

To, co se děje v posledních letech, má přece jasné schéma Divokého dotačního západu, který se, jak pevně věřím, jednou dostane do kapitol kriminalistických učebnic pod názvem: Systémová korupce v Česku po roce 2000.

Ale přesto všechno si myslím, že žijeme ve svobodě.

Pohanění 90. let vychází z nepochopení a neznalosti. A také samozřejmě ze závisti k těm, kteří chtěli podnikat a vložili do podnikání všechno, co měli. Byla to velká odvaha ...

V 90. letech bylo možná více vražd (nejvíce v roce 1998), ale rozhodně méně depresí, anorexie, bulimie, ADHD, genderové dysforie a třeba jsme vůbec neznali klimatickou úzkost. Byla to těžká, ale také skvělá doba.

Z autorova Facebooku