Agrárnický politik Karel Ladislav Feierabend patřil k těm odbojářům, kterým se povedl útěk z protektorátu za hranice. V Londýně se potom stal ministrem financí v československé zahraniční vládě. Odnesla to však jeho rodina, která zůstala v okupované vlasti, Nacisté odvlékli do koncentračních táborů jeho bratry, otce, manželku Hanu i švagrovou Marii.

Se zájmem jsem si poslechl reportáž Českého rozhlasu Ivany Chmel Denčevové o tom, jak komunisté zlehčovali utrpení těchto nekomunistických odbojářů. Feierabendova manželka a švagrová byly vězněny v Ravensbrücku. Ve stejném koncentráku byla také Marie Krajinová, jejíž manžel Vladimír Krajina patřil k čelným představitelům protinacistického odboje, který byl o dva roky později zatčen a uvězněn. Oba pak sice patřili k tzv. prominentním vězňům, v Terezíně, nicméně byli za mřížemi a hrozila jim smrt.

V roce 1960 vyšel sborník Ravensbrück, ve kterém byly zachyceny vzpomínky sedmi vězeňkyň z tohoto koncentračního tábora. Jenomže ve skutečnosti nešlo o památku na ženy vězněné v krutých podmínkách, ale o vylhanou komunistickou propagandu. Jejím úkolem bylo vytvářet lživé představy o komunistech jako hlavních a jediných skutečných odpůrcích nacistů. Jenomže v koncentrácích netrpěli jenom komunisté a tak bylo nutné vymyslet pomluvy a zlehčovat utrpení dalších vězňů. Z řadové vězenkyně Hany Feierabendové, která neměla žádné výhody proti ostatním, se ve sborníku psalo jako o buržoazní paničce a o Marii Krajinové se pro jistotu nepsalo vůbec.

Další obětí komunistické dehonestace se stala odbojářka z vojenské odbojové organizace Obrana národa lékařka Marty Hynkové. Po zdařilém útěku jejího manžela do zahraničí byla ona sama zatčena a později vězněna rovněž v Ravensbrücku. I její odbojovou činnost komunistický režim zlehčoval, protože působila na „špatné“ straně a odpíral ji po válce výhody protinacistických odbojářů.

V Ravensbrücku byla vězněna i původně německá komunistka Margarete-Buber Neumannová, kterou Stalin nechal v roce 1939 vydat do nacistického Německa. Z gulagu se tak přesunula do koncentráku. S většinou uvězněných žen si rozuměla, s kým však nedokázala vyjít, byly zdejší komunistky. Ty ji nenáviděly, protože podle nich byla zrádkyně socialismu a trockistka. Tyto soudružky také svým chováním dokazovaly, že nacisté a komunisté toho mají hodně společného. Komunistky často patřily k táborovým kápům a mnohé z nich mlátily vězeňkyně stejně krutě jako nacističtí dozorci.

Komunisté tak opět dokázali svoje pokrytectví, velice rádi zdůrazňují spíše tedy zveličují svoje údajné zásluhy na protinacistickém odboji, přičemž skutečné odbojáře neváhali dehonestovat. Některé pak dokonce rovnou věznit a popravovat jenom proto, že nesdíleli jejich vidění světa.

Autor je středočeský krajský zastupitel za ODS