Zavedení očkování je vedle poskytnutí čisté vody nejdůležitějším faktorem v prodloužení lidského života z 35 na 85 let. Očkování zachránilo stovky miliony životů a miliardám lidí ušetřilo nesmírné utrpení. I ono je samozřejmě spojeno s riziky. Příkladem je paralýza a smrt dětí v USA po očkování proti obrně v roce 1954 (zde), nebo případy stovek dětí na Filipínách, u nichž očkování proti horečce dengue vedlo ke smrti v roce 2017, poté co se nemocí dengue nakazily (efekt zvaný antibody-dependent enhancement, ADE, zde). Výhody se zvažují proti rizikům; posuzují se závažnost onemocnění, morbidita, mortalita a eventuální vedlejší účinky. Vzhledem k rostoucímu bohatství Západu se berou méně v úvahu náklady na vývoj a zavedení očkování, samozřejmě také pod nátlakem farmaceutických firem, přezdívaných bigfarma (lobby, PR).

K dispozici jsou očkování proti desítkám nemocí. Rutinní očkovací program pokrývá 18 i více nemocí. Například v Izraeli se plošně očkují děti proti 15 nemocem ve 42 dávkách kombinovaných do 22 očkovacích akcí rozprostřených od věku 0 do 15 let. V očkování jsou zahrnuty hepatitida B, respirační syncytiální virus (RSV), tetanus, záškrt, černý kašel, obrna, Haemophilus influenzae b, rotavirus, pneumokok, spalničky, zarděnky, příušnice, plané neštovice, hepatitida A, a lidský papilomavirus (HPV). Navíc se i ve školách stále doporučuje opakované očkování proti chřipce. V Česku je rutinní rozvrh velice podobný, obsahuje navíc meningitidu (IMO), ale postrádá RSV, rotavirus, plané neštovice a hepatitidu A.

Žádný laik a ani žádný odpůrce očkování neodmítne ochranné očkování po kousnutí vzteklým psem. Očkování proti neštovicím sice způsobovalo smrt dvou dětí z jednoho milionu, ale málokdo mu oponoval, jelikož nemoc usmrtila více než třetinu nakažených a jen ve 20. století zabila 300 milionu lidí. Díky globálnímu očkování byly neštovice zcela vymýceny (poslední případ v roce 1978), a očkovat se proti nim přestalo. Očkovat se plošně přestalo i proti tuberkulóze, v Izraeli i v Česku, protože počty případů nepřesahují stovky a počty úmrtí desítky, ale také proto, že účinnost vakcíny klesá. Otázka užitečnosti očkování i proti dalším nemocem je legitimní. Odborníci zodpovědní za zdraví obyvatelstva by měli rozumně vyvažovat tlaky bigfarmy na udržování dosavadních očkovacích režimů i na zavádění nových vakcín, berouce v úvahu dlouhodobý přínos i dlouhodobá rizika, stejně jako finanční náklady.

V Izraeli se plošně očkuje proti planým neštovicím, přestože počet hlášených případů této ne příliš nebezpečné dětské nemoci je jen málo přes 100 ročně, zatímco v Česku je hlášeno 10 000 a neočkuje se. V Izraeli bylo navíc před půl rokem zavedeno plošné očkování čerstvě narozených dětí vakcínou proti RSV – celkem neškodnému viru rýmy. Vakcína nechrání proti opakované nákaze (stejně jako u ostatních respiračních nemocí), jeho stabilita v těle a tudíž doba jeho působnosti je velice omezená, a navíc může vést očkování u kojence k anafylaktickému šoku (podle informace výrobce vakcíny Beyfortus firmy AstraZeneca). Četné výrobce vakcín proti RSV nezastrašilo ani to, že některé dřívější pokusy s těmito vakcínami zabily víc dětí než vyléčily (zde). Kromě aktivní imunizace (vstřikuje se virový antigen) a pasivní imunizace (vstřikuje se protilátka) se objevily i RNA vakcíny (zdiskreditované použitím proti covidu). Množí se vědecké studie ukazující, že například vakcína Beyfortus v některých případech zhoršuje průběh infekce jak virem RSV tak i dalšími respiračními viry, což je možná projevem zmíněného ADE efektu, kterýžto efekt asi vysvětluje, proč u očkovaných dětí nebylo v klinických studiích pozorováno snížení nemocnosti (zde). Přes uvedená fakta, byly vakcíny proti RSV již schváleny v 50 státech.

Nebezpečnější než RSV je rotavirus způsobující u mnoha kojenců průjmy, které však lze v rozvinutých zemích dobře zvládnout; úmrtí v Izraeli (plošné očkování) nebo Česku nepřesahují jednotky případů za rok; o nutnosti či užitečnosti očkování v rozvinutých zemích lze diskutovat. Invazivní meningokoková onemocnění, v Izraeli o něco méně častá než v Česku, mohou v těchto zemích vést k desítkám vážných případů a jednotkám úmrtí včetně dětí, v Česku je vakcína součástí plošného očkování. V Izraeli bylo nedávno ve školách zavedeno plošné očkování proti papilomaviru, který je zodpovědný za většinu rakovin děložního čípku (120 úmrtí za rok v Izraeli, 300 v Česku) a penisu (0 za rok v Izraeli, 20 v Česku). V Česku by zavedení plošného očkování proti HPV u dívek stálo za uvážení; v Izraeli by mělo být plošné očkování zrušeno u chlapců (obřízka po narození chrání před rakovinou penisu). Zcela kontroverzní je snaha vnutit každoroční očkování proti chřipce široké veřejnosti; jeho účinnost v různých letech nepřesahuje ani za nejideálnějších podmínek 10 % až 60 % (zde), avšak v praxi je ještě nižší, jelikož vakcíny nemusí odpovídat aktuálním kmenům viru a nemusí být vyrobeny a skladovány podle požadovaných předpisů. O škodlivosti plošného očkování proti covidu není pochyb (zde).

Zdrojem vedlejších účinků vakcín mohou být plánovitě použité biologické složky, nechtěné nečistoty z výroby a přídavné látky – hlavně adjuvanty, které zvyšují imunitní reakci těla na použitý antigen. Nejčastěji používanými adjuvanty, již sto let, jsou aluminium hydroxid a aluminium fosfát (zde). Již léta se vedou diskuse, zda ukládání aluminia v mozku může vést k neurodegenerativním změnám nebo ke změnám chování u dětí včetně autismu. Některé studie ukázaly, že vakcíny obsahující aluminium mohou indukovat zánětlivé a autoimunitní symptomy. Rutinní vakcinace v některých zemích dodají do těla dítěte předškolního věku až 126 antigenních látek a velké množství aluminia. Toxicita vakcín nebyla podle FDA dostatečné hodnocena z hlediska použití pro děti (zde). Bylo zjištěno, že mozek autistů obsahuje více aluminia (zde). Nedávná studie se snaží tyto obavy rozptýlit tím, že u 50 různých poruch nezjistila zvýšený výskyt u dětí vystavených aluminiu ve vakcínách ve srovnání s neočkovanými dětmi (zde); studie však trpí mnoha limity, včetně menšího počtu neočkovaných. V každém případě nemá většinou cenu plošně zavádět očkování, jestliže nemá výrazný vliv na snížení mortality, neboť poněkud zvýšená morbidita může být přijatelnou cenou za získanou imunitu, a navíc se neriskují nové vedlejší účinky a další neočekávané problémy.

Očkování se z rozvinutých zemí do rozvojových šíří rychleji než jakákoli epidemie, ve jménu humanitární pomoci – a motivováno zisky pro bigfarmu. Vakcína proti lidskému papilomaviru (víc než 200 dolarů za dávku, zde) by při očkování všech dívek na světě ročně přineslo 10 miliard a pro chlapce dalších 10 miliard dolarů. Zařazení téměř neúčinné a potenciálně škodlivé vakcíny proti RSV by přineslo 10 miliard dolarů ročně (400 dolarů na dávku, zde), kdyby se prosadilo ve světě k automatickému použití v porodnicích. Motivace u výrobců je vysoká. Očkování proti čemukoli je velice výnosné. Například Česká vakcinologická společnost nezměnila své doporučení očkovat proti covidu všechny děti starší šesti měsíců a to minimálně třemi dávkami, a dokonce doporučuje kombinovat covidovou vakcínu s očkováním proti chřipce (zde, při ceně 20$ za dávku jde o víc než 40$ na hlavu za rok, pro miliardu pozemšťanů by to dělalo 40 miliard za rok). Výrobci vydělají ročně stovky miliard dolarů (za deset let tisíce miliard), nemocnice a doktoři dostanou malé podíly za podporu (za mlčení?). Státní instituce jsou stěží schopny a ochotny v záplavě všelijakých lobbistických akcí a dezinformací cokoli proti tomu udělat (část jejich zaměstnanců se na zisku podílí). Občan nebude vědět nic víc, než že eventuální otázky ohledně tohoto očkování z něho udělají antivaxera.

Rozhodování o režimu očkování – tohoto velkého daru vědců lidstvu – by mělo být pouze v rukou matematiků, fyziků, chemiků a kvalitních biologů a lékařů, a mělo by být zcela odňato byznysmenům, právníkům, politikům, novinářům a sociologům.

Hegaion