Milý obchodní řetězče, neustále mi ve své prodejně hlásáš, že ti záleží na tom, abych jedl lépe a levněji. Tak jsem si říkal, že kdybych sám na sobě uspořádal zákaznický průzkum, pomohlo by ti to ve tvé chvályhodné snaze. Výsledky ti tady předkládám.

Nejprve vzkaz našemu státu.

Milý státe, skutečne si vážím toho, že jsi onehdá mně, nehodnému služebníku, učiteli, přidal. Také se z hloubi duše raduji ze zrušení superhrubé mzdy. Opravdu mi to pomohlo, opravdu teď vydělávám více než kdy jindy (nepočítám-li své předchozí neučitelské zaměstnání). Ale, milý státe, ty jsi mi blahosklonně přidal, ale s odpuštěním vyzvonil jsi to i všem obchodníkům! A oni, jakmile zjistili, že mám více peněz, mi všechno zdražili! Takže ve výsledku jsem si zdaleka nepolepšil tak, jak sis jistě přál, náš státe. Nešť, odpouštím ti.

Nyní se již obracím na tebe, můj milovaný, protože jediný pěšky dosažitelný obchodní řetězče (1 km chůze je zdravá procházka, ale taky můžu jet stanici metrem). K tvému opakovanému ujišťování, že ti záleží na tom, abych jedl lépe a levněji, mohu říci toto: Děkuji za optání, jím dobře, chutná mi. Ale s tím levnějším jídlem tápu. Myslel jsi levněji než při nákupu v ostatních obchodech, nebo levněji než u tebe před nějakým rokem, půlrokem? Pokud by platila ta druhá varianta, pak - neuraz se - se ti to tak úplně nepovedlo. Já vím - oni zdražili. Dodavatelé. Oni dostali přidáno. Tvoji zaměstnanci, aby raději neodešli na pracák. Chápu. Ale ti tvoji dodavatelé (Tedy ti, kdo určují ceny zboží, že?) mají divné vrtochy.

Léta letoucí kupuji manželce jednu značku kávy všude, kde je za rozumnou cenu. A teď ji již poněkolikáté nabízíš za 129,90. Před týdnem stála 169,90 a obvykle ji u tebe vídám za 279,90. Vyřiď tomu svému dodavateli (ano, to on určuje ceny, ne ty, ty se snažíš, abych nakoupil levněji), že tu jeho předraženou kávu kupovat nebudu. Budeš tak hodný a vyřídíš mu to? Taky jsem si u tebe před Vánoci koupil krabičku opravdu kvalitního čaje za 79,90. Po vánocích jsem podlehl chtíči po luxusu a koupil ještě jednu, ale už za 119,90 - a heleme se, teď je zase za 79,90. Ty se snažíš jak můžeš, abych jedl (a pil čaj) levněji, a ti dodavatelé nevědí, co za své zboží chtít.

Jistě tě, můj nejmilejší řetězče, zajímá, podle čeho si vybírám zboží. Dnes jsem například vybíral řepkový olej. Jeden za střední cenu s tvojí vlastní značkou, jeden za nižší cenu. Oba jsem prozkoumal a oba měly dovozce z Budapešti. No mám já zapotřebí podporovat maďarské zemědělce, když bych rád, aby se udrželi na trhu ti naši? Sáhnul jsem tedy po nejdražším oleji - byl český, byla na něm doporučená teplota smažení, jasná volba. Ale, řetězče můj rozmilý, ty nevíš, že jsem u tebe vždycky kupoval jinou českou značku řepkového oleje? Vždyť já si jej tolik oblíbil a cenově by se mezi ty tvé tři vešel! Mám snad obcházet tvé konkurenty? To bys chtěl? A proč už nenabízíš ten opravdu superkvalitní, ale drahý olej z dovozu, který jsme u tebe před lety kupovali? I v době, kdy jsem se ještě netopil v penězích vydělaných učitelováním tak, jako dnes!

Opravdu tě podezírám, že pilně sleduješ, co já osobně pravidelně nakupuji, a pak to jednoho dne stáhneš z prodeje - schválně, co já na to. Jen se nedělej, bude to tak! A pak že chceš, abych jedl lépe...

Milý řetězče, ještě jedna věc: ty samoobslužné pokladny. Mimochodem, ty druhý řetězče, kam občas také zamířím, ty poslouchej také! Zaprvé - u normálních pokladen jsou živí pokladní, kterým jde skenování zboží mnohem rychleji než mě a jsem u nich tedy rychleji obsloužen - on svižně markuje, já sotva stíhám uklízet zakoupené. Za druhé - chci jednou za uherský rok koupit pivo a pokladna už pípá, aby někdo zkontroloval můj věk. To nevidí ty prošedivělé fousy trčící zpod respirátoru? Za třetí - těch pokladen je tam několik, česky řečeno hafo, a štěbetají jedna přes druhou. Kdo to má poslouchat? Za čtvrté - to je samá tašková zóna, sem dej zboží, odeber ho, sem dej prachy, kam to dáváš, sem je máš dát... Táhne mi na šedesátku a mám se nechat komandovat nějakou elektrickou bednou? Za páté - jsem tvůj zákazník, řetězče. Živím tě. Tak si snad zasloužím, aby mě u tebe někdo obsloužil, nebo ne? Pan Matlach, vedoucí, u něhož jsem kdysi jako kluk nakupovával a který odmítal název Jednota - podle něj vždycky jedině Konzum, tedy ten by tě, milý řetězče, poučil o úctě k zákazníkovi.

A nakonec: to je moc hezké, že v tvém okolí vyrostl stánek s bublavým čajem a druhý s trdelníkem. Ale bývaly tu pulty, u nichž jsem si mohl zboží z vozíku v klidu přendat do batůžku a do tašky. Za to ty, řetězče, možná nemůžeš. Bylo to rozhodnutí vedení obchodního centra. Ale zkusil jsi alespoň trochu bránit mé právo na odkládací pult?

Tak vidíš, obchodní řetězče. Asi jsem tě moc nepotěšil, co? Děláš si z toho něco? Nejspíš ne. Pan Matlach ti z nebíčka vzkazuje: „Náš zákazník, náš pán“ A bacha, za nějaký ten měsíc či rok mu na tebe budu osobně žalovat! Nenapravíš se? Nezlidštíš?

Převzato z autorovy stránky Palety názorů a ptákovin