I váš hypermarket je levný. Je jen otázka, zda je levný jen pro vás, nebo i pro vaši zdravotní pojišťovnu, která bude hradit záchranu vašeho života po otravě zkaženým masem. Poslední skandální nálezy v Bille nejsou poslední v české obchodní síti, a už vůbec nejsou první. Přes opakované ujišťování vrcholných manažerů obchodních řetězců nejde o pouhé selhání jednotlivců, ale o celkový přístup těchto firem ke spotřebitelům v Česku.

Nezlomná víra těchto obchodníků, že nízká cena vítězí a přináší zisk, má prostě a jednoduše tuto odvrácenou tvář. A nejde vůbec o to, že obchodní řetězce objednávají a nakupují výrobky, a to nejen masné, za extrémně stlačené ceny a zcela vědomě a na vlastní objednávku akceptují kvalitu definovatelnou jako „na hranici poživatelnosti“.

Stejně se totiž chovají ve své zaměstnanecké politice. S masem často pracují lidé bez kvalifikace, po prostém a jednoduchém zaučení.

A tak ta paní za pultem sice ví, že vepřové pochází z prasete, ale krkovici od plecka, pokud tam není zapíchnuta příslušná cedulka, rozezná jen stěží. Nejde o banalitu. Maso je zboží podléhající rychlé zkáze a vyžaduje při prodeji odbornou péči, a to je ve velkých super- a hypermarketech opravdu výjimkou. Těch několika málo prodejen s kvalitním pultovým prodejem opravdu čerstvého a odborně ošetřeného masa se tato kritika samozřejmě netýká a za své průkopnictví zaslouží ocenění. Tyto prodejny však jako pověstné vlaštovky bohužel nedělají jaro a spíše na pověstné páchnoucí a leckdy předražené balíčky z většiny obchodní sítě neprávem doplácejí.

Navíc v řadě našich velkých obchodů není zcela obvyklé dodržování evropských standardů dopravy a skladování masa. Tvrdé kontroly inspektorů EU, které postihly a zlikvidovaly řadu drobných řezníků a uzenářů, se obchodních řetězců dost často netýkají. Mají totiž dlouholeté výjimky ze zákona a tvrdě je využívají. Maso, zelenina či prací prášky pak putují z rampy do obchodu po jediném pásu a nikdo se nad tím nepozastavuje. Běžný řezník přitom musí svým zákazníkům vozit čerstvé maso úplně jiným náklaďákem než třeba salámy a ve své výrobně je povinen zajistit až devět navzájem se nekřížících tras pro přepravu masa, přepravek i používaných surovin různého druhu. Kampak s takovými pravidly na největší řetězce.

Skandály se zkaženým masem tak opakovaně postihují nejen Česko, ale i další země Evropské unie, kde platí totožná hygienická pravidla. Celkem jasně se tak prokazuje, že lze mít libovolně přísné normy, ale na ochranu spotřebitele to nemusí mít valný vliv.

I po nynější aféře opět jistě zesílí volání po zpřísnění postihů a zvýšení pokut. Nic proti, byť zkušenost z minula ukazuje, že česká justice není schopna ani po řadě let potrestat vskutku zločinné chování zaměstnanců zkrachovalé firmy Julius Meinl, kteří za prodej zkaženého masa byli sice stíháni, ale nikoli odsouzeni, byť zjevně patří do vězení. Tak co dokážou milionové pokuty?

Rovněž se ukazuje, že české kontrolní orgány sice provádějí desítky tisíc kontrol, ale na bezpečnost potravin to nemá valný vliv. Neřešme to, zda ČOI či veterináři chodí více za malými podnikateli, kde nic nenajdou, a tudíž ta taška uzenin a masa, kterou si odnesou domů, je zaručeně kvalitní. Navíc se nemusí pouštět do nevděčných a riskantních sporů s velkými a bohatými firmami. Neřešme ani to, že velkoprodejnám tak procházejí četná drobná provinění proti pravidlům, a proto není divu, že se nakonec dopouštějí i velkých zvěrstev.

Prostě a jednoduše, pokud chceme zůstat zdraví, choďme nakupovat ke skutečným řezníkům, kteří vědí, co prodávají, a také jim jde na rozdíl od tety za pultem hypermarketu o to, abyste se spokojeně a ve zdraví ke svému řezníkovi vrátili i za týden. Ti, kdo na to už přišli, vědí, že je to vyjde i levněji. A nejen o finanční ztráty z pracovní neschopnosti.

MfD, 13.7.2007