6.10.2022 | Svátek má Hanuš


O BRUTALITÉ: Zlo je lidské dílo (3)

10.9.2022

„Na to, že jsou rozvrácené mravy, že vládne ničemnost, že se vztahy mezi lidmi zhoršují a vedou ke zločinům všeho druhu, si stěžovali už naši předkové, na to si stěžujeme my, na to si budou stěžovat naši potomci. Avšak tento stav věcí se nemění a nezmění, až na nepatrný pohyb na jednu nebo druhou stranu podobný vlnám, které příliv zanesl dál a odliv zase strhl zpátky ke spodní čáře břehů. Jednou se bude víc hřešit cizoložstvím než jinak a cudnost přetrhá uzdu. Podruhé se rozbují vášeň pro hostiny a labužnictví, nejodpornější zkáza majetku. Jindy převládne přehnaná péče o tělo a pozornost věnovaná tělesné kráse, která ohlašuje ošlivost ducha. Někdy zneužitá svoboda vyústí v nevázanost a troufalost. Pak zase propukne krutost soukromá i veřejná a šílenství občanských válek, jímž bude znesvěceno všechno ctihodné a svaté. Občas se dostane ke cti opilství a bude hrdinstvím vypít víc vína, než snesou ti druzí.

Neřesti nečekají na jednom místě, jsou pohyblivé, nesvorné a zmítají se hned sem, hned tam, vzájemně se honí a jsou zaháněny. Ta tak tedy musíme o sobě pronášet stále stejný soud – že jsme špatní, že jsme byli špatní a že (nerad to dodávám) budeme špatní. Stále budou vrazi, tyrani, cizoložníci, lupiči, svatokrádci, zrádci. Hlouběji než tihle všichni jsou nevděčníci, protože to všechno vychází z nevděčnosti, bez níž snad nevzniká žádný velký zločin.“
(Lucius Annaeus Seneca – 106-43 př.n.l.; O dobrodiních X)

Je pseudohumanistickou iluzí, že by všechna lidská etnika měla stejné sklony, schopnosti, rozpoznávací i volní vlastnosti a stejné hodnocení dobra i zla. Pravdou totiž je, že zvyklosti, pravidla chování a morální normy vznikaly v různých přírodních a sociálních podmínkách a proto i lidé jsou na různých místech světa různí. Někde proto bylo myslících a mravně uvažujících lidí více, někde méně a někde žádní. Tento rozdíl ve vývojových fázích přitom přetrvává a žádná politická proklamace jej neodstraní. Některá primitivní společenství (etnika) proto ustrnula ve vývojové fázi sběračtví (včetně krádeží) a některá v lupičství a násilnictví. Ve společenstvích, kde se postupně rodily pozorování, rozum, uvažování a srovnávání, se však lidé pokoušeli obohatit tvrdý a surový přírodní výběr (právo silnějšího) o vyspělejší místní morální zvyklosti a postupně i o vypěstované mravní principy, které se až ve starověkém Římě staly základem přirozenoprávní teorie o „vyšší spravedlnosti“ (ekvitě – aeguitas). Vývojové fáze lidstva jsou tedy přirozeně nerovné, mění se podle přírodních i sociálních podmínek a žádný teolog, politik, aktivista anebo teoretik humanismu s tím nic nenadělá.

„Cesta nahoru a dolů jedna a táž.“

(Hérakleitos z Efesu – asi 544-484 př.n.l.)

Přírodně-sociální faktory jsou jasné a popírat je mohou pouze demagogové, hlásající naprostou rovnost všech lidí. Lžou totiž sami sobě, protože musí vědět, že tomu tak není. Něco jiného je totiž rovnost před zákony, o kterou lidé vždycky usilovali, ale něco jiného jsou rovnost sociální, intelektuální a rovnost schopností i dovedností, které v důsledku vlastních pudů a činů dosáhnout nedokáží a mnohdy ani nechtějí.

„Lidé si vždycky žádali rovné právo, vždyť jinak by to ani právo nebylo.“

(Marcus Tullius Cicero – 106-43 př.n.l; O povinnostech, Kniha II/12)

Nehovořme tedy o etnické méněcennosti, ale o etnické nevyspělosti. Některá etnika jsou totiž tisíciletým a notoricky se opakujícím způsobem života natolik sociálně zformována, že se nikdy a nikde nepřizpůsobí jiným sociálním podmínkám a jinému pohledu na dobro a zlo. Na to by totiž potřebovala dalších nejméně tisíc let a to by ještě k tomu musela přidat vlastní aktivní úsilí, které účinně maří hloupost rozličných aktivistů, kteří se jim ve své naivitě snaží prospět nejrůznějšícmi pomocnými programy a přitom jim ve skutečnosti škodí. Čím je totiž etnická zaostalost vyšší, tím nižší je i snaha o vylepšení svého sociálního zařazení, zvláště když existuje tolik příležitostí k bezpracnému způsobu života (sociální podpory, dotace, krádeže, lupičství, podvody apod.). Každý živočišný druh se totiž přirozené chová tak, jak je to pro něj nejvýhodnější. V přírodě je tomu také tak – a my jsme pouhým přírodním druhem, který si ve své naivní pýše myslí, že přírodu ovládá. Je to nesmysl.

„K špatným nemůže tedy přijít nic, co by jim prospělo, dokonce nic, co by jim neškodilo, neboť všechno, čeho se jim dostane, přizpůsobují své přirozenosti a vnější výhody, které by prospívaly, kdyby se dostaly do lepších rukou, jsou pro ně zhoubné.“

(Lucius Annaeus Seneca – 106-43 př.n.l.; O dobrodiních XIII)

„Všichni lidští tvorové jsou majiteli svých činů, dědici svých činů, příbuznými svých činů a útočištěm svých činů. Čin rozděluje tvory na dobré a zlé, proto jsou mezi nimi rozdíly.“ (Indický filosof Buddha – asi 564-484 př.n.l.; Madždžhima-nikájó 135)

Karháginský vojevůdce Hannibal (asi 247-183 př.n.l.) kdysi pravil, že „řeč pravdy je jednoduchá.“ Jen lidé historicky a filosoficky vzdělaní se však mohou uspokojit se stručným vysvětlením a dokonce i s jedinou větou, neboť jejich vlastní vědomosti a zkušenosti by učinily takovou úvahu okamžitě srozumitelnou a navíc pocitově (emočně) vysoce uspokojivou, neboť by doplnila mozaiku jejich poznání. Pseudohumanistickým blbnutím zmanipulovaní aktivisté by však okamžitě začali běsnit a křičet: „To je přece rasismus!“ I to je naprostý nesmysl, neboť tady vůbec nejde o nerovnost ras anebo etnik, ale o nerovnost mysli, slov a činů. Snad právě tato úvaha přiměje své čtenáře k hlubšímu zamyšlení.

„Tuto řeč, věčně jsoucí, nechápou lidé,

ani dokud ji neslyšeli, ani když ji uslyšeli.

Neboť ač se všechno děje podle této řeči,

přece se podobají nezkušeným,

když se pokoušejí o taková slova a díla, jaká já vykládám,

rozebíraje každé podle jeho povahy a vysvětluje, jaké je.

Avšak ostatním lidem uniká, co dělají bdíce,

tak jako zapomínají, co dělají spíce.“ (Hérakleitos z Efesu)

V Plzni dne 6.9.2022 JUDr.Oldřich H e i n