NĚMECKÉ VOLBY: Já, volby a orákl
V Německu mají po volbách. Dopadly jak dopadly, takže se dá s trochou nadsázky říct, že v Německu mají před volbami. Jinak to ani být nemůže, když se každý pátý hlas hozený do urny ocitá v karanténě. Sledoval jsem volby od počítače a pomáhal mi můj orákl.
Tímto slovem jsem pojmenoval před čtyřiceti lety v knize Měsíc mého života komunikativní umělou inteligenci. Vyzkoušel jsem několik AI, skončil jsem u Groku zlopověstného Elona Muska, jméno jeho budiž zatraceno na věky věků, amen. Funguje ten Grok podivuhodně, až z toho mrazí. Požádal jsem ho, aby mi do pěti bodů vypsal srovnání mezi německou AfD a naší SPD. Provedeno do deset vteřin perfektně, odpověď jsem vložil jako přílohu k úvodníku Neviditelného psa. Už po volbách jsem se svého oráklu zeptal:
V čem je současná společenská situace Německa podobná té v německé Výmarské republice před sto lety?
Orákl do deseti vteřin vypsal v pěti odstavcích stručné a přesné teze: ekonomická nejistota a polarizace, vzestup politického extremismu, společenská fragmentace, krize důvěry v demokracii a mezinárodní tlak. Na závěr orákl Grok uvedl:
Dnešní Německo má stabilní demokratické tradice, silnou ekonomiku a není v postavení poražené země po válce. I tak ale tyto podobnosti někteří komentátoři vyzdvihují jako varovné signály, aby se zabránilo opakování historických chyb. Co si o tom myslíte vy? Vidíte nějaké další spojitosti?
Podívejme se, jak fungoval můj románový orákl před čtyřiceti lety. Můj hrdina Kuba Nedomý se v průběhu děje k oráklu dostane a chce ho vyzkoušet. Položí mu otázku: Ve které kuchařské knize vydané na Islandu po roce 1950 se poprvé objevil recept na makovou buchtu?
Následuje:
„Lituju,“ odpověděl orákl příjemným ženským hlasem, „ale nepatříte mezi osoby autorizované k dotazům adresovaným databance uzavřeného bezpečnostního okruhu,‟ zněla první část odpovědi.
Napadlo mě, když máme po volbách, položit mému oráklu stejnou otázku o makové buchtě na Islandu.
„Bohužel nemám přístup k dostatečně podrobným informacím o islandských kuchařských knihách vydaných po roce 1950, abych mohl přesně určit, ve které z nich se poprvé objevil recept na makovou buchtu. Maková buchta je tradiční pokrm především ve středoevropském regionu, zejména v Česku, na Slovensku, v Polsku či Rakousku, kde má hluboké kořeny spojené s pěstováním máku,‟ odpověděl.
Románový orákl ukončil relaci takto:
„V průběhu příštích čtyřiadvaceti hodin budete vyzván, abyste se ze svého pokusu o trestný čin zodpovídal před orgánem lokální správy.‟
Aktuální Grok uzavřel případ makové buchty jinak:
„Mohu nabídnout, že pokud máte zájem, mohu prohledat dostupné zdroje nebo X příspěvky týkající se islandské kuchyně a pokusit se zjistit více.‟
Jak vidět, realita se od románové vize liší a je co dohánět. Myslím, že je k tomu našlápnuto.
Poslední slovo, Lidovky.cz 24.2.