Evropská komise přichází s dalším převratným nápadem, jak zabránit klimatické apokalypse. Chce monitorovat vypouštění vodních par v letecké dopravě. Je to totiž skleníkový plyn a jeho vypouštěním se prohlubuje klimatická krize.

Vedle dekarbonizace nás tedy čeká i deparizace. Což je samozřejmě logický a správný krok. Otázka však zní, zda je to opatření dostatečné. Komise uvažuje o tom, že by byly následně takto vypouštěné vodní páry zatížené emisními povolenkami. Jenomže k čemu nám bude, když budeme vědět, kolik jich do atmosféry uniká, když s tím nebudeme nic dělat? A peníze z povolenek klimatickou krizi nezastaví. To je totiž totéž, jako když člověk ví, že se řítí autem do křižovatky na červenou (samozřejmě elektromobilem) a přesto nezastaví. Takže stejně jako by měl takový řidič okamžitě zabrzdit, je nutné zastavit i vodní páry. Jediným řešením je tak zakázat letadla, která je vypouštějí, a povolit pouze ta, která budou vypouštět něco jiného.

Bude to však stačit? Copak nejsou i jiné zdroje vodních par než letecká doprava? Vždyť jak se třeba páří z hrnců při vaření? A v kolika kuchyních a na kolika sporácích najednou? Kam se na to hrabe letecká doprava. Je tedy nutné deparizovat i přípravu jídel a výrobu potravin. Což v praxi znamená zakázat jejich tepelnou úpravu a konzumovat je pouze v syrovém stavu. Vodní páry samozřejmě vznikají při jakémkoliv ohřevu vody. Takže je třeba také přestat prát v teplé vodě, stejně jako se v ní mýt. Přičemž jako významný vedlejší efekt těchto opatření bude obrovská úspora energie na její ohřev. Pravda, lidé asi nebudou úplně vonět, ale dříve se také moc nemyli. A došlo už někomu, že právě díky tomu nemuseli řešit klimatickou krizi?

Ale ani to není všechno. Nesmíme zapomínat také na to, kolik nebezpečné a škodlivé vodní páry se uvolňuje v rámci procesu koloběhu vody v přírodě. Nezbývá než zabránit i tomu. Neprodleně je tak třeba vypracovat a schválit evropskou směrnici, která povolí existenci vody na území EU pouze ve dvou skupenstvích – pevném (tedy ve formě ledu) a kapalném. Pronikání vodních par ze zemí mimo EU je pak nezbytné zatížit pořádně mastným clem. A že je taková směrnice v rozporu s přírodními zákony, jak nejspíš nějaký nepřítel pokroku namítne? Stačí konsenzus 99 % vědců a každému takovému klimaskeptickému extrémistovi sklapne. Jen je třeba vypsat granty na příslušný výzkum. Ostatně by to nebylo v europarlamentu poprvé, kdy se podařilo platnost přírodních zákonů přehlasovat na základě podobné argumentace.

Ani tím to však nekončí. Vodní páry totiž vypouští také každý z nás při dýchání. Respektive při vydechování. Nevydechovat ovšem nelze, protože to bychom se všichni postupně nafukovali, čímž by se nepřiměřeně zvětšoval náš tělesný objem a za chvíli by tak nebylo na území EU k hnutí. Takže je třeba vymyslet něco jiného, přičemž není možné zapomínat na výše uvedenou směrnici o dvojím skupenství vody. Nabízí se vyvinout speciální náhubky, které promění vydechované vodní páry buď ve vytékající vodu nebo ve vypadávající kostky ledu. A aby se oslabily hlasy pochybovačů tvrdících něco o nebetyčné blbosti, budou náhubky vybaveny speciální funkcí „shut up“. Tato technická novinka se stane nepochybně i zajímavým exportním produktem, kterým by mohly unijní firmy zaplavit světové trhy. Protože něco takového jen tak někoho nenapadne.

Evidentně tak před námi stojí velké úkoly a je třeba apelovat na Evropskou komisi, aby se k problému prohlubování klimatické krize vodními parami postavila čelem. Polovičaté řešení deparizace ve formě rozšíření systému emisních povolenek jen na leteckou dopravu je sice krok správným směrem, ale absolutně nedostatečný. Určitou nadějí je, že vrcholné orgány EU v minulosti už několikrát prokázaly, že jsou schopny svá skvělá rozhodnutí přebít ještě skvělejšími. Věřme, že to dokáží i tentokrát.

A jako bylo 19. století stoletím páry, bude 21. století stoletím bez páry…

Psáno pro deník.to