Vlasta Parkanová po podpisu smlouvy, upravující postavení americké obsluhy chystaného radaru v Brdech, v Londýně zazpívala: „Radar je pro naši bezpečnost.“ Ministr obrany USA Richard Gates, rozčarovaný z toho, jak to starý kontinent přepískl s odzbrojováním, doplnil, že projekt protiraketové obrany „nejen sblíží obě země, ale pomůže k obraně Evropy před omezenou raketovou hrozbou.“ O falešné tóny opět nebyla nouze.

Předně je nepochopitelné, proč se tedy čeští vyjednavači chlubí ústupky, které prý u Američanů prosadili. Vždyť pokud je radar v našem zájmu, měli bychom zbaštit nabízené menu i s chlupama, dřív než si to USA rozmyslí, a neklást na dobrodince jakékoli podmínky.

Vztahům obou států navíc sotva prospějí dohady, kdo bude posuzovat trestné činy amerických vojáků. Na české území přece nevtrhne horda barbarů, ale dobře vycvičení profesionálové. Pravicová vláda tak bezděčně pomáhá pěstovat hloupý antiamerikanismus.

Radar považuji za zbytečný a dvoustranné aranžmá za chybné. Pakliže má chránit Evropu, měla by jej Evropa spolufinancovat, spoluobsluhovat a spoluřídit. Nečiní-li tak, patrně žádné vážné riziko necítí. Za to ale obyčejní vojáci nemohou. A kdyby k nám radar nějakou náhodou šouplo NATO, kádrovali bychom stejně Brity, Francouze, Holanďany?

Když jde opravdu o krk, musí handrkování o detailech a pře o to, kde budou obsluhou radaru placeny daně, stranou. Dokonce ani zdravotní dopady zařízení bych pak nepřeceňoval.

Jenže způsob, jakým Topolánkova vláda jednání s USA od začátku vedla, dokládá, že protiraketový systém je pouhou součástí rozsáhlé strategické geopolitické hry, nikoli akutním protilékem na hrozby z Íránu či Severní Koreje. Občané jsou konejšeni zprávami, jak jsme Američanům neustoupili ani o píď, jako kdyby jim nevadila jak samotná podstata obchodu, tak hlavně skutečnost, že se k radaru nemohou vyjádřit formou referenda. Kdepak skončili Tomáš Klvaňa a PR agentura, za tučné peníze najatá na „vysvětlovací“ kampaň?

Parlamentní diskusi se kabinet pro jistotu dosud vyhýbal úplně. Co by také vykládal? Že realitu popsal na minulém kongresu ODS Mirek Topolánek, když řekl, že smyslem radaru i této vládní koalice je zabránit, aby Česká republika spadla do sféry vlivu Ruska? Že radar bude jednak pomníkem Bushem reprezentovaných neokonzervativců, jednak dárkem zbrojařským firmám? Že vyvolá riskantní protitahy Rusů? Že potřebné hlasy z opoziční tábora nebudou získávány vzletnými idejemi, nýbrž – slovy Jana Moravy – „pozitivní“ (dolarovou) či „negativní motivací“? Snazší než vést debatu je trousit měsíce staré spekulace kontrarozvědky o aktivitách ruských agentů v ČR, jako kdybychom jiné špiony nezajímali. Praha je nová Casablanca, poznamenávají přitom nezávislí experti.

Celý radarový příběh míří k smutnému vyvrcholení: lidé definitivně ztratí ve vládu pohrdající jejich názory důvěru a na zaoceánské spojence budou pohlížet skrze prsty. Jestli je ještě někdo přesvědčen o nutnosti radaru, nechť raději spustí argumentaci znovu od bodu nula. Příležitost k tomu dodá střídání v Bílém domě a nadcházející české předsednictví EU.

V upravené podobě vyšlo 30.9.2008 v Právu