Padesát let jsme měli prodejny, nyní máme markety, dokonce supermarkety a hypermarkety. Je nová doba, pokrok nezastavíš…ani ve zdravotnictví. Tisk přinesl zprávu, že nespokojení lékaři (praktičtí, dětští, zubní, ambulantní specialisté, privátní gynekologové i lékárníci) nechystají pouze protest, ale dokonce superprotest (LN 2.2. str.1). Přidají-li se sestry, ošetřovatelky a další nelékařské profese ve zdravotnictví, dočkáme se zřejmě – hyperprotestů. Prima perspektiva.

MUDr. David Rath je ministrem pouhých sto dní a za tu dobu si stihl rozhněvat úplně všechny. Začal se změnami nejen slovy, ale skutky. A to si dovolil moc. Ředitelka VZP paní Musílková seděla na svém postu mnoho let a nikoho si nerozhněvala. Byla lepší. Dluhy její VZP vytrvale rostly, management reagovat neuměl a ona sama za nic nemohla. Vždyť byla pouze – ředitelkou.

Jsem senior, mám blíž k sedmdesátce než k šedesátce, proto mě „v cílové rovince“ nepochybně čeká více návštěv v ordinacích, v lékárnách i v nemocnicích, než tomu bylo na mé předchozí dlouhé celoživotní trati. Sleduji proto diskuse kolem zdraví pozorně a snažím se být objektivní. Z většiny komentářů však na mne čouhá zaujatost, nesoudnost, politikaření, povrchnost.

Ze slov o nutnosti změn ve zdravotnictví se stal na všech úrovních kolovrátek, praktické kroky připomínají řadu let perpetum mobile. Nejhlasitější jsou výkřiky o spoluúčasti pacientů, jako by každý z nás neměl účast na financování zdravotnictví od prvního dne svého pracovního poměru. Přitom i děti dnes vědí, že je „bezplatné“ jenom díky všeobecnému zdravotnímu pojištění, kam každý z nás po celý pracovní život část svých peněz odkládá, aby bylo na solidaritu, na platy, na léky, na přístroje i sanitky, na lůžka… I dítě chápe, že balík těchto peněz nelze nafukovat a ani přikrmovat, dokud budou černé díry, kam se podíváš: v pojišťovnách, u výrobců léčiv, v lékárnách, v ordinacích, v nemocnicích, všude.

Pořádek (soulad) do systému nikdo „zvenčí“ nepřinese. Ten musí zahájit – mnohým navzdory – odpovědný ministr a věřit, že se k němu postupně přidají další a další, se kterými najde shodu, že systémové změny mají nejméně bolet pacienty. Ti přece mají dost trápení sami se sebou.

Pokud naše česká zdravotnická obec zredukuje svoje aktivity na pouhé protesty, k ničemu dobrému to nepovede. I kdyby šlo o protesty „super“ či dokonce „hyper“.