Návrh reformy lékárnictví

1) Výdej léků by měl primárně dělat lékař, který lék předepíše. Každý lékař obvykle předepisuje jen úzký okruh léčiv, které, pokud nevyžadují specificky sofistikované skladování (za což nepovažuji lednici), může mít v ordinaci v šuplíku. Vícenáklady na tento systém na straně lékaře jsou nulové - jsem ochoten vést s jakýmkoliv lékařem diskusi, zda je pro lékaře (časově) jednodušší úkon podat krabičku, než vypisovat recept. Rovněž pro pojišťovnu je jednodušší a levnější zaúčtovat výdej léčiva jako jednu transakci, než dvojmo přes recept - čímž by se mohly bohatě pokrýt náklady na distribuci léků na více míst (do mnoha ordinací místo do méně lékáren). Otázku skladu léčiv u lékaře (profinancování, pojištění, prostor) nebagatelizuji, ale v rámci systému tvoří řešitelnou položku, diskutujme pro začátek o způsobu distribuce léků.

1.b) Pro výdej léků, které z jakýchkoliv důvodů nemůže nebo nebude dělat lékař (dojde zásoba, lék vyžaduje specifické skladování, lék je tak exotický že jeho obvyklá expirační doba je delší než cyklus pravděpodobnosti jeho preskripce, atd.) - není potřeba, aby je vydával vysokoškolsky vzdělaný lékárník v opulentní lékárně. Stejně tak je zbytečné, aby lékárenskou službu používali lidi, kteří víceméně trvale berou stále stejné léky. Výdej již předepsaných léků může dělat jakákoliv opice, může to dělat automat, internetová prodejna, běžný prodavač, v zásadě kdokoliv, kdo umí číst. Neexistuje nic, co by k léku předepsanému lékařem měl lékárník chtít doplňovat za informaci. Argument, že blbá opice může někomu vydat lék jiný než předepsaný, je jen papírovým čertem. Stejně dobře zahubí diabetika, pokud mu negramotný prodavač potravin omylem prodá přeslazené bonbóny místo dia, když alergikovi na buráky prodá trhovec čokoládu s tímto obsahem nebo když komukoliv z nás prodavač místo granulované šťávy prodá čistič s krystalickým hydroxidem sodným. Neřku-li když vám učeň naleje do auta místo brzdové kapaliny olej.

2) Prodej léků bez předpisu nechť je zcela uvolněn a léky bez předpisu nechť prodává kdokoliv. Ano, i ty vysmívané supermarkety a benzínové pumpy. Argument, že i obyčejným acylpyrinem se může člověk zahubit, je další papírový čert. Stejně dobře se můžete zahubit kuchyňským nožem, igelitovou taškou přetaženou přes hlavu, v autě nebo nejběžnějšími kuchyňskými čističi - přesto se tyto a další komodity se smrtícím potenciálem prodávají mimo lékárny. Pokud někdo touží znát kontraindikace, interakce a nežádoucí účinky - a neumí číst (příbalový leták), nebo si je přeje poznat předem - má možnost si ten acylpyrin jít koupit do lékárny i s patřičnou odbornou přednáškou. Pokud ale někdo tyto informace již zná nebo si je právě zjistil u lékaře či na internetu, není důvod, aby si pro léky chodil do lékárny a připlácel za luxusní službu, kterou nechce, ani nepotřebuje (další problémy, jako kupříkladu otevírací doba lékáren, ze zdvořilosti nepřipomínám).

3) Lékárnictví nechť je skutečně luxusní, vysoce odborná a velkoryse placená činnost poskytovaná vysokoškolsky vzdělanými odborníky ve specializovaných prodejnách. Tento luxus nechť zdravotní pojišťovny neplatí a stát nereguluje. Lékárny nechť mají libovolnou marži, kterou zaplatí kupující - zdravotní pojišťovna zaplatí z veřejného pojištění cenu léku, pacient zaplatí cenu služby jako nadstandard na vlastní žádost. Lze potom vést diskusi, zda je normální a únosné, aby lékárníci kasírovali odměnu procentem z ceny léku a ne cenou za úkon - jestli je úkon "podání přes pult cytostatika za dva tisíce" skutečně stonásobně náročnějším úkonem než je úkon "podání přes pult paralenu za devět korun" - nebo jestli by raději neměla být stanovena vyhlášková regulace typu "podat krabičku přes pult nesmí stát víc než stovku", přičemž co lékárník podává, že už je celkem fuk. V principu ovšem - pokud je provozování lékárny skutečně tak drahé a náročné na vstupní náklady, na provoz i na personál - nechť tedy lékárny dělají odbornou činnost, ve které se tyto sofistikované externality ospravedlní, a nesuplují prodavače.

Last but not lest:
Milí lékárníci: Vždy když vás nasere ministr, vyhláška, zákon nebo nějaké jednání - běžte prosím zablokovat ministra, úředníky, ministerstvo anebo parlament. Bojkotovat a nasírat zavřenými lékárnami své zákazníky, kteří vaše problémy ani nezavinili, ani nemají moc s nimi pohnout, a ještě vám do nich nosí peníze - je ta největší pitomost na světě.