Když Petr Pavel poděkoval šéfovi Sudetoněmeckého landsmanchaftu za budování dobrých vztahů s našimi národy, přepadlo mne neblahé tušení. Když pak prohlásil, že: „Musíme přijmout odpovědnost za zločiny, které páchali naši předkové“, nenechal mne již na pochybách, jaké dostal zadání...

Přesto je toto jen špička ledovce, která pluje nad hladinou již spousty let. Podsouvači a manipulátoři mezi námi nezahálí. V různých pozicích a úrovních leckdy i z čirého nadšení šíří zdarma svoje poselství o historické vině našeho národa. A my jsme tak necitelní, že jim za tuto jejich ‚osvětu‘ ani nepoděkujeme.

Tito šiřitelé dobra a porozumění se odhalí poměrně snadno a rychle.

Jejich charakteristickým rysem je totiž enormně zvýšená koncentrace v používaní druhé osoby při běžné komunikaci: „Ty by sis měl uvědomit.., Musíš vidět.. Přece si nemůžeš myslet, že.. atd.“ Pokud náhodou dotyčný vidí něco jiného, než si manipulátor přál, je zle. Když ještě připomene, že opravdu nemusí a o tom, co si má uvědomit si rozhodne sám, nastává peklo na zemi.

Manipulátor investoval spoustu energie a výsledek se nedostavil, což musí být velice frustrující. Přichází trest a to ve všech myslitelných podobách, které umožňuje daná situace a trestní zákoník příslušného státu.

Pokud nejste běžným kývačem, dopustíte se veliké neslušnosti, pokud nevyhovíte přání manipulátora vás přesvědčit:

Např:

„Ti češi na konci války zabíjeli bezbranné Němce“

„Kteří češi?“

„Češi plní nenávisti, češi jako národ.“

„Pokud vím, jednalo se o excesy, kteří prováděli hlavně soudruzi, kteří se celou válku schovávali nebo kolaborovali a na konci se předváděli, jak okupanty nenávidí“

„Ty by sis měl uvědomit, že jsi členem národa, který je schopen vraždy!“

„Kolektivní vina? Proč? Já ani ty jsme ještě nebyli na světě.“

„Proč to bereš osobně? Máš asi v nepořádku ego...“

„Hele tak tohleto mi nevsugeruješ..“

„Já ti nic nesugeruju, ty nechceš pochopit...“

„Jasně, vzpomínám si, že podobně mluvil i jeden mluvčí Sudetoněmeckého Landsmanchaftu, jen v poněkud mírnější formě“

„Protože jsi členem národa, který..“

„Můj národ už nech na pokoji“

„Vidíš, jak jsi vztahovačný!“

„Ale no tak, tuhle manipulaci už zkoušej na někoho jinýho.“

„Jakou manipulaci? ty nechceš přijmout pravdu!“

„Nech už si tu svojí pravdu a nenuť mi jí, tohle dělají manipulátoři“

„Jak poznáš manipulátora?“

„Celkem snadno - jednoho jsme třeba měli v rodině. Tudíž mám bohaté zkušenosti. Jinak stačí mrknout na ČT..“

„Cože? Ty si tady ventiluješ svoje osobní problémy? Protože nechceš pochopit...“

„Klobouk dolů, toto byl vysoce pokročilý manipulační tah, ale na mě to neplatí.“

„Ty máš v nepořádku ego a zmanipuloval si se sám! To je s tebou těžký!“

Při podobném ‚dialogu‘ můžeme také namítnout, že to, co prováděli ‚němci nám‘ je nesrovnatelné, protože nás jako slovanské ‚podlidi‘ přišli zotročit nebo nebo rovnou vyhladit.

Bylo by to ale zbytečné a do budoucna kontraproduktivní. Každý člověk je individualita s vlastní odpovědností a kolektivní vina jakéhokoli národa – čechů, němců, rusů nebo američanů - je chiméra, která do budoucna moc dobrého nikdy nepřinesla. Jen je třeba si dát pozor, kdo tyto nevyhaslé uhlíky rozfoukává a co tím sleduje.

Jestliže je účelem dosáhnout svěšených uší a omluvného kývání, může se takový ‚podsouvač‘ setkat s pravým opakem svého snažení.

Jsme vesměs mírumilovný národ, pokud se nám nezačne vnucovat, jací jsme ‚zlí a špatní‘. Pak se totiž dovedeme opravdu nasrat..!