O válce se říká, že je pokračováním diplomacie jinými prostředky. Dramaturg České televize Marek Wollner zřejmě razí zásadu, že kde jazyk nestačí, přicházejí na řadu ruce. Zatímco před třemi lety po předávání cen TýTý na pánských záchodcích strkanicí s Jiřím Balvínem završil tzv. televizní krizi z roku 2000, 13. května 2006 na stránkách MF Dnes vyslovil jedovatou domněnku, že moderátor Aleš Cibulka měl patrně Yvonne Přenosilové zacpat dlaní ústa, aby jí zabránil nelichotivě se na vlnách Českého rozhlasu 2 vyjadřovat o ministerském předsedovi Paroubkovi.

Kdepak, pane Wollnere. Nikdo soudný násilím sporné situace neřeší, natož aby k němu vyzýval druhé. Když třeba Janu Pokornému do Radiofóra zatelefonuje posluchač-hulvát, není udušen ani zkopán do klubíčka, nýbrž napomenut či stažen z vysílání. Co je zapovězeno hospodskému buranovi, by nemělo být odpouštěno ani pěkně zpívající baronce. Jinak se na nás jednoho dne z éteru povalí splašky urážek a sprostot. Aby k tomu nedošlo, existují určitá pravidla. Například etické kodexy veřejnoprávních médií, které vzešly z bouřlivých dní před šesti lety na Kavčích horách a jež se zavazují dodržovat všichni mající v dresu Českého rozhlasu nebo České televize cokoli do činění s mikrofonem. Sotva je však pochopí ti, kteří v nezávislosti spatřují beztrestnost a ve svobodě slova příležitost neomezeně atakovat tu politiky, tu kominíky, tu homosexuály, tu Romy.

Ester Kočičková loni v Českém rozhlase přirovnala komunisty k prasatům. Redakce se omluvila. Umělkyně také – prasatům. Poslanec za KSČM Jiří Dolejš nedávno málem přišel o oko. Ti, co dávají přednost pěstím před demokratickou diskusí, na něj pod rouškou tmy zaútočili coby na „komunistickou svini“. Jak daleko je od verbálního prasete ke zkrvavené svini? Nepodezírám paní Přenosilovou, která nejspíš na základě hluboké politologické analýzy vidí v českém premiérovi Mussoliniho a v zelených impotenty, že by chtěla navádět posluchače k fyzickému napadení „fašouna Paroubka“ či „impotenta Bursíka“. Přesto bychom měli umět lépe nakládat se slovy. Nikdy nevíte, jak si váš sofistikovaný vtip vyloží agresivní posluchač s IQ houpacího koně. A dráždit hada bosou nohou přece za to nestojí.

Když před časem Marek Wollner uváděl kulaté stoly provázející vysílání komunistické agitky o hrdinném majoru Zemanovi, zaznívaly posměšky, že ČT nevěří ve zdravý rozum a inteligenci svých diváků, má-li potřebu „dovysvětlovávat“, „korigovat“ a „vyvažovat“. Televize se však zachovala správně a Wollner si vedl profesionálně. Aleš Cibulka nikoli. Nevadí ani tak, že byl k paní Přenosilové a jejím moudrům servilní. Hlavně ale prokázal, že vedení náročných debat (zejména o politice) není jeho parketou. Pokud by za to byl z rádia „okamžitě vyhozen“, jak píše Wollner, bylo by povytažení obočí na místě. Šikovných a příjemných moderátorů není nikdy dost. Zprávy z Vinohradské ovšem hovoří o tom, že Cibulkovi bude svěřen jiný typ pořadu.

Aleši Cibulkovi přejme více pohotovosti a Marku Wollnerovi chladnější hlavu. V čem nám však nepomohou ani Popelčiny oříšky, jsou potíže související s mediální morálkou a vulgarizací veřejného prostoru. Jakmile klesnou veřejnoprávní sdělovací prostředky na úroveň bulváru či partajních věstníků, ztratí svůj smysl. Jestliže jejich zaměstnanci – na rozdíl od svých šéfů - toto nechápou, bůh s námi. Potom ať si raději vysílá kdo chce, co chce, avšak za své, bez spoluúčasti koncesionářů.

Platí ale i druhá pravda. Nebudeme-li si my všichni - zpěvačky, herečky a ministra kultury nevyjímaje - vidět, s prominutím, do huby, dočkáme se brzy velkolepých přehlídek svalů a následných rvaček na každém rohu. Pak teprve, plni boulí, zato absolutně nezávislí a svobodní ve slovu, budeme právem ronit slzy. Jenže pozdě.

Text byl psán pro MF Dnes, která však polemiku na dané téma vést odmítla. Vyšlo v Literárních novinách 22.5.2006

Autor je poradce předsedy Poslanecké sněmovny Lubomíra Zaorálka