Globalizace vzniká zkracováním vzdálenosti. Představme si tradiční obec, či několik obcí blízko sebe, mikroregion na počátku 20. století. V typickém mikroregionu docházelo přirozeně k dělbě práce, rozvoji ekonomiky i řemesel podle politických a klimatických vlivů, ale hlavně pracovitosti a morálky obyvatel. Konkurence vzdálenějších subjektů byla omezena vzdáleností, a tak mohlo existovat mnoho menších živnostníků, pro které by nebylo racionální se snažit ovládnout vzdálenější prostor na trhu. S rozvojem dopravy se začínají tyto vzdálenosti zkracovat, přichází konkurence z větší vzdálenosti, což samozřejmě není špatné, ale vznikají větší firmy ovládající větší část trhu, přibývá bankrotů. Zvyšování zisku jako motor tohoto jevu asi nejde odsuzovat. To, že jeden pekař svou pílí a nápaditostí ovládne několik mikroregionů a stává se z něj významný hráč na pekařském trhu v celém kraji, zatímco několik dalších krachuje, také ne, neboť nás v tomto směru snad dostatečně poučila minulá éra. To neustálé zrychlování dopravních prostředků a zkracování vzdáleností se šťastným nezdá. Něco člověka žene stále výš, rychleji a mnohem dál, jenže si pak ani nestačí všimnout, co má za domem, a tak nám globalizace přináší trend jezdit na dovolenou daleko a nevšímat si příliš okolí. Obchodníci mohou své zboží nabízet kdekoliv na světě a nevšímat si příliš potřeb svých sousedů. Se vším se někam jezdí, spěchá pořád rychleji a co nejdál. A dnešní region vypadá úplně jinak. Řemeslo nedělá poblíž nikdo, neboť vše je k dostání v hypergigamakromegamarketu v okresním městě. Rohlíky máme od Odkolka, oblečení z Číny a ovoce je samozřejmě z EU, kde se farmáři ani tak moc nemusí starat o zisk, neb jsou dotováni, elektřinu dodává ČEZ. Zboží nehodnotíme podle kvality, ale značky a reklamy. Do práce se musí dojíždět do okresního města, dělba produktů nabývá absurdních rozměrů, jedinec se cítí nicotný. Musíme být flexibilní, rychlí, silní, vysocí, dokonalí. Stýská se mi po obci, kde housky pekl pekař; kovář, zedník i tesař byli pořádní chlapi a na jejich výrobky jste se mohli spolehnout. Pro něco se samozřejmě muselo až do Jičína, ale ne tak často, aby to nebyl pěkný výlet. Byli jsme tak nějak spokojeni s tím, co máme, a věděli, že o moc víc mít stejně nemůžete. Nikam na dovolenou jsme nemohli, zato jsme znali každý kopec a potok v okolí.
Není dnes poměr velkých obchodů a řemeslníků zvláštní? Kdo se snažil sehnat zedníka či instalatéra a pak od nich převzít kvalitní práci, by možná oželel nějaký ten supermarket a raději našel kvalitního odborníka. Někoho, kdo nespěchá, nemyslí jen na to, jak co nejrychleji sbalit prachy a zmizet. Někoho, kdo má svou práci rád, kdo je na ni hrdý a ručí za ni svým jménem, svou ctí. Člověk musí mít svou práci rád, musí myslet spíš na předmět svého úsilí než na peníze, co utrží. Proč je dnes fortel a řemeslná čest tak vzácná? Proč je dnes obchodník nepříjemná neosobní figura bez zájmu o zákazníka? Obrmarkety si nás podmaňují, ovšem ne kvalitou služeb, ale tak jako obrovské diktátorské armády nás drtí svou silou. Málokdo odolá reklamě, vždyť jsme tak slabí a vnutit nám nutnost kupovat, srovnávat se s jinými a stydět se, když pokulháváme za obecnými trendy, je tak snadné. Kdo si myslí, že je nezávislý, že nepodléhá tlakům trhu, společnosti?
Jak z toho ven? Vrátíme nějakou direktivou dobu o sto let zpátky? Zvolíme si osvícenou vládu nebo se odstěhujeme do lesa a začneme znovu? Nevěřím příliš v samostatné myšlení, přestože si vroucně přeji, abychom to dokázali. Zastavit se, zamyslet a vzpomenout na dětská přání - co jsme chtěli od života jako malé děti? A nebylo to mnohem vznešenější než naše současné úsilí? Najdeme v sobě tu sílu změnit alespoň něco, alespoň trochu vystoupit z proudu? Snad ano. A vláda by také mohla něco vymyslet. Mnoho důvěryhodných ekonomů s ekologickým citem doporučuje zdražit masivně pohonné hmoty, a tak dramaticky snížit šance všem těm dálničním poutníkům z jednoho skladu do druhého. Zase by se zvětšily vzdálenosti a jablka ze sousedova sadu by šla na odbyt. Že to je zjednodušené a nedomyšlené? Asi ano, ale proč bychom to nemohli zkusit?
