NÁZOR: Demokracie nebo vláda elit?
V poslední době se jedná o to, aby ti, co v divadlech "dělají opravdovou kulturu", na to dostávali dost peněz z daní spoluobčanů, zatímco druzí by si měli vydělávat prodejem vstupenek. Prostě, lid je dost dobrý na to, aby platil daně, ale do toho, co za své peníze dostane, nemá co mluvit.
"Lidem by se dalo lépe vládnout, kdyby neměli mozek." Určitě si tak nějak povzdechnul leckterý monarcha nebo také okresní tajemník či starosta.
Nicméně potíž je v tom, že lidé používají svého mozku různým způsobem, a to od vymýšení nových vědeckých objevů až po vymýšlení jak někoho oloupit či vykrást banku.
Lidé si proto ve své historii vyzkoušeli různé formy jak organizovat společný život, tedy vládnout menší či velké skupině. Nejprve byli k vedení vybráni ti nejsilnější lovci, pak nejenom zdatní, ale i chytřejší členové tlupy, postupně se vyvinula rodová šlechta, aristokracie církevní i světská a nakonec už lidé volili své zástupce, aby je reprezentovali na různých kmenových či parlamentních sromážděních. To byl, řekněme, přirozený vývoj. V přírodě se revoluce nekonají.
Pak do toho přišli lidé s revolucemi, které rozložily do té doby vybudovanou společenskou hierarchii, a vlády se ujali ti, co nejlépe páchali násilí. Ti sice dokázali ničit, ale až na výjimky pak nedokázali moudře vládnout. To ostatně vidíme dodnes třeba v Africe.
A co u nás? S revolucemi je potíž v tom, že rychle zničí to, co bylo dlouho budováno, postaví lidi proti sobě a kontaminují společnost na dlouhou dobu nenávistí. V revolucích přestávají platit do té doby pevná společenská pravidla a mizí stabilní vrstvy obyvatel. Revoluční aktéři preferují lidi ochotné udělat vše, co jim strana či vůdce přikáží. Postrevoluční společnost pak vykazuje patologické jevy v podobě zbohatlíků bez noblesy, ztrátu morálních zábran a ušlápnutou, rezignovanou veřejnost.
Bude to již dvacet let od doby, kdy se KSČ vzdala moci. (Někdo tomu snad říká revoluce?) Následovalo období potácení se mezi návyky z bolševických dob a snahou o vytvoření fungující demokratické společnosti. Největší brzdou je setrvačnost v myšlení lidí.
Co je typické, je na jedné straně neochota části spoluobčanů angažovat se ve službě veřejnosti s tím, že "politika je svinstvo". Tento laciný postoj je, bohužel, podporován i částí intelektuálů, kteří jinak sami sebe pokládají za "elitu národa". Na druhé straně jiná část občanů bez zábran využila období se slabou regulací k získání kořisti. Tím vznikla vrstva bohatých lidí bez úcty spoluobčanů. Tento stav je ještě více posílen faktem, že bolševik programově vedl lidi k "třídní nenávisti", tedy nenávisti k bohatším.
Nezájem schopných a charakterních lidí o službu veřejnosti vede mimo jiné k tomu, že veřejná správa není stabilní, výkonná a ekonomická.
Díky aktivnímu přispění médií se slovo "politik" stalo téměř nadávkou, stejně jako "úředník" synonymem pro neschopné a úplatné individuum. Přitom musí být každému rozumnému člověku jasné, že každý stát potřebuje jak moudré politiky, tak i výkonné a kvalifikované úředníky.
Jaké jsou potom výsledky společenských postojů k principům demokratického uspořádání? V parlamentu jsou lidé, kteří ničím nepřispívají k obrodě společnosti. Chovají se nenávistně k politickým odpůrcům, blokují racionální rozhodnutí vlády, jdou jako stádo za vůdci stran, nedbají na poslanecký slib a spokojeně si užívají parlamentních privilegií. Řada z nich nakonec bude celoživotními politiky, aniž by kdy udělali něco užitečného.
Lidé se pak táží, zda je taková podoba demokracie lepší než vláda samozvaných či dědičných elit.
Winston Churchill říkal, že parlamentní demokracie je nejlepší ze všech špatných systémů. Měl pravdu, není ideálních společenských systémů, protože chybí ideální lidé.
Jen se stále více ukazuje, že demokracie vyžaduje aktivní a samostatně myslící občany. Nikoli pouze lidské stádo, to je naopak žádaným "lidem" všech diktátorů.
A tak si myslím, že by se už konečně měli ti, co sami sebe pokládají za intelektuální elitu národa, přestat vyžívat v peticích a natahovat ruce pro peníze. Ať jdou do politiky a přesvědčí své spoluobčany ve volbách, že oni sami jsou mravnější a schopnější, než jimi kritizovaní.