Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

To je přesně ono – myšlenka „nahradíme auta veřejnou dopravou“ zní na papíře elegantně, ale realita je jiná. Veřejná doprava, ať už městská nebo regionální, je až na několik málo výjimek ve velkých městech (metro v Praze, tramvaje ve Vídni apod.) několikanásobně pomalejší, než když člověk sedne do auta. Navíc má fixní trasy a jízdní řády, což znamená, že se pohybujete podle možností dopravce, ne podle vlastních potřeb.

A co je podstatnější – většina míst je veřejnou dopravou v podstatě nedostupná. Nejen menší obce, ale i průmyslové zóny, periferní lokality nebo třeba přírodní oblasti, kam lidé jezdí za rekreací. Tvrdit, že občané mají prostě přejít na veřejnou dopravu, znamená pro většinu populace faktické omezení mobility – tedy zásadní snížení jejich svobody i životní úrovně.

Sdílená auta navíc nejsou řešením – jde jen o jinou formu individuální automobilové dopravy. Spotřeba energie, potřeba silnic a parkovacích míst i dopady na krajinu zůstávají stejné. V praxi tak „odklon od automobilismu“ není otázkou techniky, ale politiky: společnost se musí rozhodnout, zda chce zachovat vysokou mobilitu obyvatel, nebo zda je ochotna obětovat velkou část pohodlí, času i svobody pohybu výměnou za teoretické ekologické benefity.

Veřejná doprava se dá samozřejmě stále vylepšovat. Na "nedostupná" místa se mohu dostat pěšky nebo taxikem.

Některá města část své dopravy vedou dokonce podle požadavků zákazníků.

Veřejná doprava se samozřejmě vylepšovat dá, ale v současnosti se na většině míst republiky (tedy vyjma velkých měst) "vylepšuje" zejména rušením spojů.

Pokud byste pokryli taxíky všechny cesty, které se nekonají veřejnou dopravou, pěšky (nebo na kole), znamenalo by to naprosto stejný provoz, jen by si musel každý občan platit svého šoféra.

A vedení hromadné dopravy podle požadavků zákazníků znamenají, že všichni ostatní jedou tam, kde oni požadující požadují? Nebo jim to jen zaplatí?

Taxíky jsou výhodné ve velkých městech, viz USA, odstraňují některé problémy s parkováním. Vyžaduje to ovšem nějakou úroveň příjmů. Až (jestli) ji dosáhneme, nepochybně se taxíky a podobné služby více rozšíří. Přirozenou cestou, ne nějakým plánováním nebo dokonce nařizováním.

Jenže právě to ukazuje, že bez individuální dopravy se nakonec stejně neobejdete. Pokud se na „nedostupná“ místa musíte dostávat pěšky nebo taxíkem, pak to znamená, že veřejná doprava sama o sobě nestačí. A taxi je jen dražší forma individuální dopravy.

To, že někde města přizpůsobují část dopravy požadavkům cestujících, je spíš výjimka potvrzující pravidlo – pořád jste odkázán na to, jak to nastaví dopravní podnik, ne na své vlastní rozhodnutí. Veřejná doprava může být doplňkem, ale nikdy plnohodnotnou náhradou individuální mobility.

Navíc pokud někdo jiný organizuje Váš život, je tato organizace vždy bez výjimky nevyhovující. Žádný výběr služeb, organizace či výrobků, který učiní někdo jiný za Vás, není ani zdaleka takový, aby nebyl silně omezující a neefektivní. Vlastně i samotný život lze definovat jako permanentní snahu vymanit se z pro člověka nevýhodných rozhodnutí učiněných ostatními.

Kolik km ujdete pěšky s batohem na ta nedostupná místa?

A fuj, taxík je přece taky auto!