Dnes je velký den. Oslavme spolu Den hrdosti levorukých! Naši přehlížení a často dokonce diskriminovaní spoluobčané si zaslouží, abychom se podívali na svět jejich očima. Abychom zkusili na vlastní kůži zakusit, čím vším si musejí v životě i během každého běžného dne projít.

Ano. Dnes je mezinárodní den leváků. Tento den si připomínáme, abychom společně čelili ústrkům těch asi čtyř procent lidí, kteří se narodili s plně přehozenou funkcí mozkových hemisfér, plus dalších asi osmi procent bez jasné identity. Většinová společnost na ně v lepším případě zapomíná. V horším případě je rovnou diskriminuje a chová vůči nim předsudky.

Pravák si toho ani nevšimne, vše se mu zdá přirozené, protože nás svět je světem praváků a pro praváky. Na leváky se nemyslí. Výhradně pro praváky je vyráběno mnoho nástrojů, zbraní, ale i třeba pantů na dveřích, klik, vypínačů, myše u počítačů, škrabky, závity. Začíná to už v dětském věku. Dítě chce použít třeba nůžky. Ale všechny jsou jen pro praváky. Horní čepel zakrývá místo střihu, takže dítě nevidí na linku, podle které se má něco ustřihnout. Pak všechny možné otvíráky, hlavně ty na konzervy. Levák s nimi musí pohybovat směrem od těla, což je nejen nepohodlné, ale skoro i nebezpečné.

Další ústrky začínají ve škole. Okna ve třídách všude jen z levé strany. Takže si leváci při psaní stíní. Dříve bylo dokonce povinné psát perem, a jelikož se latinka píše zleva doprava, vše napsané jsem si levák ihned rozmazal, a ještě si u toho ušpinil rukáv od inkoustu. Někteří leváci se naučí psát tak, že si každé slovo rozkouskují na malé dílky, a ty píše zprava doleva. Ruka tak opisuje třikrát delší dráhu než u praváka. Takže levák dostane trojku z diktátu, protože nestíhá.

To vše ale není ničím proti trvalé újmě, jakou levákům působí jazykové stereotypy. Pravá dobrá, levá špatná. Jen si to vemte. Pracovat a levitovat. Nebo jak se řekne nečestnému jednání? Levárna. Jak se označí charakterní muž? Pravý chlap. Dokonce i právo má už ve svém názvu, že je jen pro praváky. Co znamená, že má někdo obě ruce levé? Že je nešikovný! Proč se tomu neříká nějak neutrálně, nepředsudečně? Ke všemu se ještě naše metropole musí jmenovat Praha, a do Levanty je tak daleko.

Co generací leváků musí takto trpět v majoritní pravácké společnosti. Uděláte něco chybně, ostatní vás opraví. Zkoušejí vás napravit. Abyste byl správný. Všude u pozitivních konotací je základ prav. Máme se utěšovat, že slovo zlevnit má také pozitivní konotaci? No, zas tak pozitivní to slovo není. Má výklad i jako „laciný“, bezcenný. Máme se utěšovat, že král zvířat je lev, zatímco prase je spíš nadávka?

Některé děti se zkoušejí přeučit. Některé do toho i nutí. Plně se přeučit dokáží jen ty, co mají schopnosti sice více koncentrované do levačky, ale jinak jsou spíše skoro obourucí. Zcela vyhranění leváci po takovém přeučení neumějí psát ani jednou rukou, a ještě začnou koktat.

Dnešní den bychom měli pojmout jako den solidarity s těmi opomíjenými. S těmi, kteří musejí snášet život ve světě stvořen pro praváckou majoritu. Ukažme, že o jejich trápení s leváckou identitou víme a chceme jim vyjít vstříc. Zatím skromně a neokázale.

Zároveň pojměme dnešní Mezinárodní den leváků jako přípravu na 13. srpen příštího roku. Do té doby oslovíme instituce, radnice, neziskové organizace, nadace, charity, kulturní stánky, donátory, sponzory, média. Zorganizujme příští rok veliký průvod hrdosti leváků napříč Prahou, s alegorickými vozy, besedami, semináři, workshopy, hudebními a filmovými festivaly. Levá je dobrá! To budou hlásat billboardy a transparenty. Můžeme se převléknout do kostýmů ve tvaru levé ruky s rozlámanými okovy. A to už musí zabrat. Majorita si uvědomí, jak bezcitně se po celé generace chovala a leváci budou konečně svobodní a rovnoprávní. Možná i nějakých kvót se domůžeme.

Přišel čas, abychom se i my leváci začali domáhat svých dosud pošlapávaných práv. I na našich životech záleží! No nemám levdu?

psáno pro IVK