Onehdy pršelo, v televizi nic moc, a tak jsem si řekl, že bych měl pomalu začít řešit problémy České republiky a české politiky jako takové.

Problémem, zda do Ankary pojede prezident Pavel nebo premiér Babiš, nebo jestli tam pojedou oba, tak tímto problémem se zabývá u nás kde kdo. Media, politici, a dokonce se o tom baví i normální lidé v hospodě. Ale zabývat se takovou prkotinou, jako problémem, proč nefunguje dobře náš stát, proč jsou nedůstojné spory a žabomyší války mezi politiky, proč se do toho pletou bez potřebného nadhledu a nestranně media, co na to odborníci a co na to občané jako voliči, to nikdo odpovědný neřeší. Tímto problémem se zabývám snad já jediný. Nevím aspoň o někom dalším. Takže opět starý, chudý a nemocný člověk v Jizerských hor, aby řešil problémy celé republiky. Nicméně, když ne já, tak kdo?

Takže, v prvé etapě přemýšlení jsem rozčtvrtil společnost na čtyři skupiny. Tedy samozřejmě rozčtvrtil obrazně. Těch skupin je samozřejmě více, ale pro jednoduchost jsem se zabýval těmi čtyřmi, snad hlavními. První skupinou jsou politici, kteří rozhodují o většině záležitosti ve státě. Druhou skupinou jsou podle mne, média, která jednak informují občany, jednak přinášejí rozhovory s politiky a někdy se i sama pokoušejí hledat způsoby řešení. Je také důležité to, že sledují případné chyby politiků a upozorňují na ně. Třetí skupinou jsou odborníci. Je jich spousta, mohli by to být užiteční poradci politiků, ale bohužel, politici na ně příliš nedají a spíše spoléhají na své zkušenosti a svůj úsudek. A konečně tou největší skupinou jsou obyčejní občané, kteří dokonce ze 60% chodí k volbám, kteří se přímo nebo přes média o politiku zajímají. Ale jsou to také ti, kteří do politiky zasahují minimálně. Výjimkou jsou občasné demonstrace, jinak samozřejmě volby nebo případná referenda. Ale jinak občané do politiky příliš nezasahují. Velký problém vidím v tom, že tyto skupiny mají a prosazují každá jiné zájmy. Tím pádem dochází ke střetům mezi jmenovanými skupinami, a to má za následek celkově napjatou atmosféru ve společnosti. A že tato atmosféra není pozitivní, je zřejmé. Rčení Václava Havla „blbá nálada“ platilo mnohdy, bohužel platí i dnes. Střety mezi skupinami mají většinou negativní dopad. Mnohdy se dlouho nic nevyřeší a problémy trvají dále než je pro společnost zdrávo. Vím, že je to příliš optimistické, ale přesto se pokouším i v této situaci nalézt řešení. A jedno z těch řešení spočívá v tom, aby se mezi jednotlivými jmenovanými skupinami cílevědomě udržovala a rozvíjela komunikace, protože bez komunikace se celá situace bude zjevně pouze zhoršovat. Mimo větší komunikaci mě také napadlo, že by byla lepší větší pokora a naopak menší pýcha a menší podceňování ostatních tří skupin. Jenom tak poznámka na okraj: ty problémy, které existují mezi výše uvedenými hlavními skupinami, existují také mezi jednotlivými politickými stranami ve skupině politiků, samozřejmě ještě mnohdy ve větším měřítku. Klasické je soupeření mezi vládní koalicí a opozicí. Ale to už je kapitola sama pro sebe. Takže komunikace, pokora a ne pýcha, pochopení a vcítění (empatie). K tomu všemu bych samozřejmě ještě přidal velkou zodpovědnost. Problém ovšem je v tom, že zodpovědnost v naší společnosti není příliš velká. Mládež se zodpovědnosti neučí, takže to bude asi velký problém.

Jak tedy dále? Skupinu odborníků a skupinu občanů je možno vést k větší komunikaci a tak dále pomocí médií. S médii to možná bude horší, ale jsou poměrně vnímavá a pokud se budou snažit zlepšit komunikaci mezi občany a ostatními i mezi odborníky a ostatními, tak je možné, že něco z toho si vezmou i sama pro sebe. Nejhorší to bude pravděpodobně se skupinou politiků, kteří možná již většinou onemocněli nemocí z moci (viz spisovatel Mňačko a jeho kniha „Jak chutná moc“). Ale je možné, že by se mediálním odborníkům časem mohlo podařit i skupinu politiků informovat a částečně i nasměrovat k větší spolupráci s ostatními třemi hlavními skupinami. Důležité je také pokusit se zbavit předsudků. Jako příklad uvedu jedno nedobré, ale často používané rčení: „Politika je svinstvo, proto raději dále od ní“.

Kdyby celá, výše popsaná akce, způsobila alespoň 20% přiblížení nebo sblížení zájmů těch čtyř skupin, tak si myslím, že by to byl docela dobrý výsledek. A že by se pak projevil i na větší spolupráci pro společné cíle, aby byly lepší a kvalitnější zákony, mechanismy jejich vymáhání a aby občané byli více spokojení. Aby se nakonec z blbé nálady stala obyčejná běžná nálada bez přívlastku.

V minulosti to měli Evropané jednodušší, sjednocovalo je náboženství (filozofie). Ale dnes?

A nyní něco praktického na závěr. Důležité je jít 9. neb 10. října tohoto roku volit! Je to totiž povinnost každého demokrata. Také jít alespoň jednou za rok na jednání svého zastupitelstva a tam říci, co se mi v obci líbí a co nikoliv. Také zastupitelstvo totiž hospodaří s našimi penězi, které jsme poslali státu ve formě daní. Ti línější z nás mohou na radnici poslat alespoň e-mail.

Proti blbé náladě - pohovor je nasnadě!

P.S. Článek tematicky navazuje na můj článek v Neviditelném psu dne 8.6.2026 s názvem Střety zájmů.