Rozmohl se nám tu takový nešvar – jakmile někdo začne kritizovat současné kroky EU nebo naší vládní koalice, riskuje, že bude označen za „proruského“, „dezoláta“ nebo rovnou obojí.

Pokud si někdo chce tuto nálepku zajistit opravdu s jistotou, tak obvykle stačí, když prohlásí, že válka se pro Ukrajinu nevyvíjí dobře, že další mrtví zvrat v jejím vývoji nepřinesou a že by tedy nebylo od věci hledat cestu k zastavení bojů a zahájení jednání o míru. Pak už mu ji totiž nikdo neodpáře, i kdyby v něm bylo ve skutečnosti proruského tolik, jako je masa ve veganském párku. Nicméně si ji může vysloužit i jinak.

Třeba kritikou těch největší šíleností progresivistické politiky jako je třeba zelená transformace, migrace, plíživá cenzura nebo třeba genderová teorie. Z pohledu nejfanatičtějších rusobijců jde totiž o jasný důkaz toho, že daný člověk hltá ruskou propagandu. Jak jinak by ostatně podle nich mohl přijít na to, že je Green Deal nesmysl, sestěhovat lidi z různých kultur na jedno místo a čekat, že si nadšeně padnou kolem krku, je nebetyčná blbost, cenzura je zkrátka cenzura a nějakým „bojem proti dezinformacím“ se to neokecá a pohlaví, že jsou opravdu jenom dvě.

Toto nálepkování u nás dosáhlo takových rozměrů, že se úplně vytratil původní obsah těchto pojmů a ty se staly pouhou nadávkou. To samozřejmě neznamená, že u nás nejsou lidé, kteří k Rusku nevzhlíží s obdivem a nedrží Putinovi palce. A je také samozřejmě pravda, že Moskva u nás svoji propagandu šíří. Ostatně stejně, jako šíří „západ“ v Rusku tu svou. Je to totiž normální a běžné chování velmocí (a nejen jich) už po tisíciletí. Pokud však každý kritik bruselské či naší vládnoucí vrchnosti dostane téměř automaticky nálepku „proruský“, tak se v tom množství ti, kteří skutečně vzhlížejí k Moskvě s obdivem, jaksi ztratí. Takže když si někdo myslí, že tímto cejchováním svých názorových odpůrců zasadí Rusku ránu, tak pravý opak je pravdou. Pomáhá tím totiž zneviditelnit jeho skutečné podporovatele.

Pravda, i oni se někdy dají poznat. Jenomže co si myslíte, že nahrává Rusku víc? Blbeček, který si nalepí „Z“ na batoh a běhá s ním po Václaváku, nebo to, že si sama EU vytvoří taková pravidla, která pak našim firmám prakticky znemožňují vyrábět zbraně? Přesně to se totiž stalo v důsledku zavedení ESG nedovolující bankám, aby financovaly zbrojní průmysl.

Rusko má také dlouholetou tradici v podpoře různých zelených aktivistů. Už v roce 2014 prohlásil tehdejší šéf NATO Anders Rasmussen, že Putinova vláda spolupracuje s ekology prosazujícími zákaz frakování. O čtyři roky později pak zveřejnil podobnou informaci ve své zprávě i americký Kongres. Nejaktivněji si však počínalo Rusko v Německu, kde financovalo nadaci Klimastiftung, která dostala od Gazpromu 192 miliónů € a nadaci German Baltic, která od něj dostala „jen“ 15 miliónů €. A otázkou přitom je, zda jsou tyto případy výjimkou nebo pouze špičkou ledovce. Obě zmiňované nadace usilovaly o odklon od spalování uhlí a jeho náhradu ruským plynem. Právě to je přitom jedním ze stěžejních kroků zelené transformace. Tedy politiky, jejíž zatím jediným efektem je postupná deindustrializace EU a s tím související ztráta konkurenceschopnosti a pozic na světových trzích. Takže přesto, že Rusko nakonec do EU dodává mnohem méně plynu, než očekávalo, má i tak řadu důvodů si spokojeně mnout ruce a pochvalovat si, jak se mu investice do zelených aktivistů vyplatila.

Takže kdo nahrává Rusku víc? Nějaký trouba, který jej velebí na sociálních sítích, nebo ti, kteří dělají politiku oslabující hospodářství a obranyschopnost „západu“? Kdo si myslí, že ten první, je dle mého soudu latentní „putinovec“.

Když už jsme v tom nálepkování…

Psáno pro deník.to