Asi dva a půl milionu lidí v České republice má podle kvalifikovaných odhadů problém s nadváhou nebo obezitou. A kolem stovky tisíc Čechů už si píchá léky na hubnutí. A každý měsíc to stojí přibližně 100 milionů korun.
A to je teprve začátek, říká šéf České obezitologické společnosti profesor Martin Haluzík.

Léky typu Ozempic nebo Mounjaro považuje pan profesor za zásadní průlom v léčbě obezity. Zároveň ovšem říká jednu důležitou věc: léky nedokážou nahradit změnu životního stylu.

A tady se shodneme!

Lékaři léčí nemoci. Jsou extrémně dobře vyškolení a k dispozici mají neuvěřitelně sofistikované léky. Nicméně většina z nich (těch léků i těch lékařů) se vůbec nestará o skutečné příčiny našeho marodění. My totiž potřebujeme vyléčit životní styl. A když se tohle povede, většina nemocí zmizí sama od sebe.

Nadváha a obezita není jen zdravotní problém. Je to nejviditelnější symptom civilizace, která začala systematicky odstraňovat námahu ze života. Auto nás doveze do práce, výtah nás vyveze do bytu, aplikace nám přiveze nákup nebo objedná hotové jídlo, roboti za nás za nás vysají podlahu, posekají trávu i umyjí okna, algoritmus nám vybere film.

A teď nám léky pomůžou, abychom se nemuseli přejídat. Nebo vlastně mohli, protože na trhu je konečně snadné řešení. Takže naše disciplína zůstane na nule, protože řešení problému si prostě koupíme.

Možná jsme to s tím wellness přístupem trochu přehnali. Celá naše civilizace jako by dostala jeden velký reklamní slogan: My se o vás postaráme. Vy si užívejte. Nemusíme se namáhat, nemusíme chodit, nemusíme vařit, nemusíme čekat ani přemýšlet, nemusíme mít hlad, nemusíme si odpracovat ty hromadu tuku, kterými jsme obaleni. Stačí si skočit do lékárny.

Nic proti lékům, nechci je ani trochu zpochybňovat. Pro člověka s vážnou obezitou mohou být velmi důležitou součástí léčby.

Ale možná jsme si začali plést léčbu následků s návodem na život.
Protože jestli máme dva a půl milionu lidí s nadváhou a obezitou, nemáme problém s nedostatkem léků, ale s civilizačním prostředím, ve kterém je jednodušší sedět než chodit, nechat se převážet než chodit po svých (a pak se vážit a děsit se nadváhy), spolknout řešení než změnit návyk.

Aktuální celosvětový boom léků na hubnutí rozhodně není zpráva, ze které bychom měli mít radost. Ekonomicky možná. Farmaceuticky určitě. Ale civilizačně ani trochu. Protože opravdovým vítězstvím určitě nelze nazvat miliony uživatelů Ozempicu. Opravdovým vítězstvím bude, když bude přibývat lidí, kteří ty léky vůbec nepotřebují, a nejlépe po milionech. Jenomže k tomu vede cesta, která pro uživatele Ozempicu není ani trochu sexy: pohyb, méně jídla, lepší jídlo, spánek, práce, disciplína.

Přitom ve skutečnosti není nic tak sexy jako právě tohle, ale musíme se dívat na výsledky. Protože bez urážky: každý se raději baví s někým, kdo vypadá dobře, než s někým, kdo…

Jenomže slovo disciplína se dnes skoro bojíme vyslovit. Přitom lidské tělo není software, který stačí aktualizovat. Je to organismus. Potřebuje pohyb, námahu, svaly, spánek, hlad. A člověk? Ten potřebuje ještě něco navíc. Především práci, která mu dává smysl.

Možná tedy nepotřebujeme další farmaceutickou revoluci v tom, jak si usnadnit život. Možná potřebujeme opačnou revoluci, revoluci v návratu k přirozené námaze.

Nechme lékaře léčit, ale zdravým lidem vraťme chuť chodit, běhat, pracovat, vařit, nosit, stavět, zahradničit, sportovat a namáhat se. Protože možná tím největším luxusem budoucnosti nebude kufřík plný injekčních stříkaček, kterými si do žil aplikujeme léky proti obezitě a endorfiny kvůli radosti ze života, ale inteligentní životní styl, jaký se sluší na příslušníka rodu homo sapiens.