Štvavá kampaň mě poprvé zasáhla, když mi bylo devět. Díky internetu jsem to mohl dohledat přesně. V roce 1954 spustila Svobodná Evropa akci „Veto‟.Vyslala k nám šest a půl tisíce balónů, které vypustily dvanáct milionů letáků. Pamatuji si na dva z nich.

Jeden mě ideově zasáhl. Podotýkám, že pátrám v paměti devítiletého kluka a za přesnost tedy neručím. Číst jsem dovedl, ale většině z textu jsem nerozuměl a nebavilo mě to. Prohlížel jsem si obrázky. Jeden leták obsahoval v podstatě cosi jako katalog automobilů. Při pohledu na auta mi hořely uši. Pochopil jsem, že „tam za kopečky‟ se auta běžně prodávají a dosáhnout na ně může každý, kdežto v Československu nebyly v běžném prodeji vůbec, jen na poukaz se schválením stranických orgánů. Závěr byl jednoznačný: tam za kopečky je to lepší. V podstatě to bylo přesně to, proč autoři letáku obrázky automobilů zařadili.

V paměti mám i další obrázek z letáku. Byla to kresba, něco jako comicsový strip. Na prvním obrázku byl nakreslen nafoukaný chlap s velkou hvězdou s kladivem a srpem na klopě. Zazvoní do dveří, vpustí ho dovnitř. Na popisku je, že jde o volebního agitátora. Pak na dalším obrázku bylo znázorněno, jak cosi mlátí o dveře, agitátor uvnitř dostává nakládačku. Na posledním obrázku už je agitátor opět vidět, ale je „takhle malinkej‟ a zpráskaný jak pes utíká od dveří pryč.

Bylo mi devět, ale už věděl jsem svoje. Soud se Slánským jsem poslouchal s rodiči v rádiu. Taky jsem měl zažité čerstvé příhody, jak StB přišla pro našeho faráře ve Slapech. Totéž se stalo v sousedství. Kluk z naší školy namaloval na plot hákenkrajc rovná se kladivo a srpe a vzápětí zmizel obrázek a kluk i jeho rodiče. Už je ve Slapech nikdo nikdy neuviděl, stejně jako pana faráře. Takže mi bylo jasné, že kdo kresbičku namaloval a na leták zařadil, je naprosto mimo a nemá jasnou představu, jak to u nás chodí.

Uplynulo sedmdesát let a ono je to pořád stejné. Říkejte tomu jak chcete. Propaganda, štvaní, vlivová operace, všechno tohle ponoukání má smysl a odezvu, jenom když se to dotýká reality. Trik s auty mě tenkrát zasáhl. Jistě bych časem na to taky přišel, že „tam venku‟ je prostě „tam venku‟, ale ta autíčka k tomu napomohla. Blamáž s comicsem mě naopak přivedla k pochybnostem.

Jak to dnes dělají Rusové? Vědí, jak to u nás chodí?

Záměrně naivní otázka… Samozřejmě, že vědí. Nemusí si vůbec nic vymýšlet. Mohou si vybírat z nabízených špendlíčků, aby je strkali pod nehty. Co s tím? Navelet více plukovníků do strategické komunikace? Rušit volby jako v Rumunsku?

Rozumnou správou veřejných věcí ubírat špendlíčky. V prosperujícím Zlíně si za Bati komunističtí agitátoři neškrtli. Lidem se dařilo dobře a věřili, že Baťa dělá správné věci. Důvěřovali mu. Tak je to prosté. Prosté a zároveň strašně obtížné...

Psáno pro Lidovky.cz, Poslední slovo