Byli jsme teď na dovolené a s ženou jsme zcela spontánně praktikovali oba jednu takovou smutnou věc. Jakmile jsme viděli někoho v pantoflích, sandálech s fuseklema, handrech alpine pro, s terénním kočárkem, či ledvinkou, nebo naopak v rádoby luxusních tričkách typu BOSS a s trapnejma kérkama typu ostnatý drát a tribal symboly, okamžite jsme zmlkli. A téměř nikdy jsme se nespletli. Češi. Čech v cizině jde poznat na 200m. Homolkovi. Maloměšťáci v cyklodresu a sandálech s řízkem v alobalu. I ty kecy jsou pořád skoro stejný. Mámo, koukni, to sou panoramata! Sem bych všechny nahnal! Střední třída z gymplu.Není to o tom, kolik to stojí, ale o tom CO si KAM a PROČ berete. Jakože si do restaurace vezmete hadry co jiný lidi nosej na zahradu při sekání trávy a k tomu sandále na tůry a nepřijde vám divný, že všichi vokolo mají košile a polobotky. Protože je to POHODLNÝ PIČO! Nějak nemám chuť být s timhle životním stylem asociován ani se s takovými lidmi družit. Protože si s nimi prostě nemám co říct. Samozřejmě je jisté, že nikdo by se nechtěl asociovat ani se mnou, „tlustým zakrslým dementem v sukni“, jak jistě mnozí „přední fanoušci“ poznamenají. Naštěstí, mně si s Čechem nikdo neplete. V cizí zemi se snažím mluvit aspoň trochu místním jazykem, který mě baví se učit a anglicky, takže nikdo nepozná, že jsem z Prahe a ostudu naší zemi nemůžu dělat

Povšiml jsem si toho, že my Češi to tak ale máme docela často a nejsem jediný. Je dost možný, že ostatní „normální“ Češi taky když slyší češtinu, začnou dělat, že tam nejsou a tak je nepoznám. Každopádně třeba na veletrzích v cizině si za roky co jsem na ně jezdil nešlo nevšimnout, že třeba Poláci drží spolu. Napříč organizacemi a firmami prostě drží pohromadě, chodí všude spolu, baví se primárně spolu. Češi nikoliv. I naši známí, emigranti za komunismu psali, že se v Kanadě českým komunitám vyhýbají, že jim ty lidi nesednou a radši se snaží zapadnout mezi Kanaďany. Extrémně to jde poznat i na letištích. Když člověk letí i jenom do Polska, tak bezpečně pozná Čechy. Vypadají vůči cizincům jako socky, nebo na sobě mají „značky“, tedy šunt s nápisama. Při letu odkudkoliv do Prahy to je do očí bijící. Zajímavý fenomén, který mě vlastně dost mrzí. Chtěl bych při setkání s našincem v cizině cítit radost a hrdost, vyptávat se odkud je, jako to dělají Američani, ale tak nějak když vidím týpka v sandálech a nátělníku z Lidlu, nějak mě to vždycky přejde. A ne. Není to ANI TROCHU o penězích a ceně těch věcí. Je to o vkusu a chování. Já chodím celej život v teniskách a všechny džíny mám z army shopu, protože mají vzadu kapsy na zásobníky. Tak nějak se ale snažím to co mám na sobě přizpůsobovat situaci.Asi jsem špatný flastenec a měl bych někam emigrovat.