Formální logika je exaktní věda. Jazyk formální logiky je umělý a jeho jazykové konstrukce musí mít exaktní interpretaci s nulovou vágností. V matematice se jí zabývá matematická logika. Gottfried Wilhelm Leibniz (1646-1716), německý vědec, filosof, právník a diplomat, považoval za cíl matematiky redukovat ji výhradně na logiku. Vývoj matematické logiky však dospěl k závěru, že vše v matematice na logiku redukovat nelze.

Zde však nebude řeč o logice formální, nýbrž o logice neformální, nazývané také logika filosofická. I ona je vědní disciplínou, avšak již nikoli exaktní. Její výroky spočívají na přirozeném jazyku. Ve stručnosti se o ní dá říct, že se zabývá lidským usuzováním. To má své principy a mělo by vést k správným závěrům. Použití neformální logiky určí výroky pravdivé a nepravdivé.

Na stránkách Neviditelného psa se otázkami souvisejícími s aplikací logiky zabýval můj přítel a kolega v povolání Marek Steiner v článku PRÁVO: Soud zakázal myslet z 21. 3. 2014. V krátkosti: ve sporu vedeném před soudem šlo o výklad ustanovení zákona. Bez správné interpretace nelze právo správně aplikovat. Dr. Steiner jako právní zástupce jedné ze stran nechal k výkladu ustanovení zákona vypracovat expertizu universitním profesorem pro obor logika. Soud vydal usnesení, že tento důkaz neprovede a nebude jej brát v úvahu.

Znalost logiky by měla patřit ke kvalifikaci právníka. Strany sporu mohou nechat výklad zákona posoudit odborníkem na logiku. Nikoli již soudce, který výklad a aplikaci zákona nemůže přenést na někoho jiného. Expertizu odborníka pro logiku může soud odmítnout, pokud by zjistil její nesprávnost. Senát soudu argumentaci universitního profesora na logiku nevyvrátil. Prostě ji zakázal použít. Právní zástupce strany, která expertizu předložila, z toho správně (dalo by s říci logicky) vyvodil, že šlo o zákaz správně a logicky myslet před soudem. Soud může rozhodnout, který důkaz provede a který ne, ale nemá právo při výkladu práva a jeho aplikaci rezignovat na logické myšlení. Tolik k článku, který zde vyšel před 12 lety.

Tento případ není nijak neobvyklý. Spíš naopak. Každý, kdo má zkušenosti se zastupováním před soudy se s něčím podobným určitě setkal, a ne jedenkrát. Nemyslím to tak, že by k soudu přišel s expertizou universitního profesora pro obor logika, v tomto ohledu bude popsaný případ nejspíš v soudní praxi zcela ojedinělý. Přijít s takovým důkazem k soudu je případ zcela výjimečný. Zkušený právník po několika jednáních soudu pozná, k jakému výkladu zákona se soud nakonec přikloní. Předložit jiný výklad podepřený universitním profesorem logiky může soud akorát rozlítit. K tomu je třeba odvaha a spoléhat na proces v další instanci, což se zde nakonec vyplatilo. Ale komu se jako právnímu zástupci nestalo, že soud tápal v tom, že nedokázal správně vyložit nějaké ustanovení zákona? To se děje zcela běžně. V rozporu s logikou vidí soud výklad jinak a nijak se s tím netrápí.

Nejde o žádnou tragédii, když soud vyloží nějaké ustanovení odlišně, než by se patřilo při použití logického myšlení. Jsou zde další instance, které to mohou napravit. Zatím se vždy vycházelo z toho, že umět číst a pochopit smysl napsaného je něco, co je zcela normální. U právníků věc samozřejmá. Analýza myšlenkových procesů, usuzování, argumentace a s tím spojené používání logiky nejsou jen výsadou práva. Jsou součástí každodenního života.

Neformální logika je založena na přirozeném jazyku. Aby bylo možno správně usuzovat a docházet ke správným závěrům, je nezbytné porozumět tomu, co sděluje přirozený jazyk. To je naprosto banální předpoklad, kterým se na první pohled nemá smysl ani zabývat. Pokud by nebyla schopnost porozumět tomu, co sděluje přirozený jazyk, bylo by zbytečné hovořit o usuzování a principech logiky. Bylo by to vybočení z oblasti filosofické logiky a vkročení do oblasti mentální retardace a postižení. Ale příčinou neporozumění obsahu textu nemusí být mentální retardace. Stačí se podívat na diskuse pod články v nejrůznějších internetových médiích. Vzdálení se obsahu nebo neporozumění psanému textu bývá zde pravidlem. Důvodů je bezpočet: provokovat, rozproudit diskusi, dát o sobě vědět aj. Z diskusí na internetu se ale nic vyvozovat nedá. Podle Arthura Schopenhauera (esej Umění dostat v každé debatě za pravdu) lidská přirozenost směřuje k tomu, abychom měli vždy pravdu, i když se mýlíme. Schopenhauer popisuje 38 řečnických a debatních triků, jak toho dosáhnout. Alespoň názvy některých: Utajené zobecnění, Diverze (Odveta), Osobní útok, Křik a drzost.

Podle eseje od Rose Horowitch THE END OF READING IS HERE v magazínu The Atlantic z 8. července 2026 30 % dospělých v USA nezvládne parafrázovat vícestránkový text. Tato schopnost se rychle ztrácí – před 9 lety to bylo 20 %. Množství e-mailů a textových zpráv na internetu vede ke ztrátě pozornosti nutné ke čtení rozsáhlejších textů s množstvím složitých informací. Mizí schopnost přemýšlet o psaní. Lidé dokáží porozumět jednotlivým slovům, ale nemají již schopnost pochopit obsah a vyvodit z něj nějaké poznatky. Podle autorky eseje Amerika není dosud negramotná, ale „postliterární“. Vše se rychle zhoršuje s každou další generací. Podle průzkumu z 236 000 dospělých čte dětem pouze 2 %. Pro zábavu již skoro nikdo z mladých nečte. Podle zkušeností na Harvardu mají studenti problém porozumět knize psané ve „staré angličtině“ (román z roku 1962!). Universitní studenti si stěžují na množství „těžkého čtení“, které je jim zadáváno a pokládají četbu za zbytečnou. Znalosti chtějí získat jednodušším způsobem. Nejlépe formou zábavy, která je dnes neomezená. Lidé se dívají na televizi s telefonem v ruce a neodloží jej ani při sledování filmu. Režiséři a scénáristé to vědí a tvoří tak, aby divákům, kteří filmu nedovedou věnovat trvalou pozornost, se stále připomínalo, co se odehrává. V takovém prostředí čtení vyžaduje vynaložit úsilí, být rozhodnut číst, což většina není. Čtení na digitálním zařízení je povrchní, lidé jsou neustále rozptylováni. Průzkum ukázal, že učitelé angličtiny na středních a vyšších školách ukládají studentům k četbě max. 4 knihy ročně. A někteří ani jednu. Mizí čtení online, sociální sítě přecházejí od krátkých textů ke krátkým videím. Moderní mysl utvářelo čtení a s jeho zmizením se mysl mění. Dochází ke změnám v mozku. Četba nenabízí okamžité uspokojení, to dokáží sociální sítě. Je to jako dávka kokainu, uživatel sociální sítě se chce bavit a je pro to ochoten akorát mačkat tlačítko. Pozornost, kterou dokáže věnovat obrazovce klesla ze 75 vteřin (rok 2012) na 47 vteřin v roce 2021. Vysokoškolské vzdělání bude muset spoustu věcí napravovat. Dříve to bylo nemyslitelné, neboť neexistoval student, který by nerozuměl textu. Z rozsáhlé eseje dva příklady.

Studenti měli přečíst dvě krátké pasáže z Dickensova románu a pak je interpretovat. V té první byl popis listopadového počasí. V ulicích Londýna tolik bláta, jako by vody zmizely z povrchu a v nadsázce zmíněn pravěký ještěr. Studenti se měli pokusit tento text vysvětlit. Zmohli se akorát na blábolivé, nesouvislé útržky a čtvrtina studentů to pochopila tak, že dinosauři byli v 19. století nedílnou součástí Londýna. Ta druhá pasáž byl popis lorda kancléře. Zmínku o fousech někteří interpretovali tak, že v místnosti bylo zvíře, např. kočka. Pouze 5 % studentů pochopilo, co Dickens popisoval.

Logika není jen záležitostí právníků, filosofů nebo matematiků. Začíná u něčeho mnohem prostšího – u schopnosti porozumět tomu, co čteme a slyšíme, a z toho potom správně usuzovat. Pokud ztrácíme schopnost soustředěně číst a chápat složitější text, ztrácíme zároveň jeden ze základních předpokladů racionálního myšlení. A právě proto není úpadek čtenářské pozornosti jen problémem školství, ale problémem celé společnosti.