25.4.2024 | Svátek má Marek


Diskuse k článku

MROŽOVINY: Jedno české potýkání s komunismem (4)

Než budu pokračovat líčením dalšího levelu komunistického Matrixu, jímž bylo studium na střední škole koncem 50. let, chci se zastavit u komentářů k předchozí části. Někdo napsal, že jsem minulým režimem procházel jako nůž máslem a že na střední školu jsem se dostal protekcí.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
J. Jurax 26.9.2020 12:35

K tomu Jednomu dní Ivana Denisoviče - dostal se mi do ruky z veřejné knihovny hned jak vyšel - to mi bylo čtrnáct. To jsem si týdně chodil pro svých pět knih - víc se naráz nepůjčovalo - a tahle se mi tam nějak připletla - já měl privilej, že smím chodit do oddělení pro dospělé, ač mi dosud nebylo patnáct, neboť jsem byl zasloužilý čtenář.

A jak jsem to četl, měl jsem za to, že kniha popisuje trudný osud revolucionáře v carské ťurmě, akorát mi nějak furt neseděly reálie (tuším samopaly strážných a tak něco) - až tak po první třetině knihy mi to došlo. Jak vůbec mohla taková kniha vyjít mi taky docvaklo až později - pochopitelně XX. sjezd nám byl utajen. Ale nebylo se koho zeptat ... přesněji řečeno jsem už věděl, že na něco se jeden ptát nemá.

Ostatně jsem si tou dobou svou naivitou udělal průser - při hospitalizaci v dějepise jsem se iniciativně přihlásil na otázku inspektora na první vystoupení čs.vojáků v boji proti fašismu. Čekalo se Sokolovo, jenže já věděl něco víc, protože jsem holt moc četl - a začal jsem Francií roku 1940, vzpomněl bitvu o Británii téhož roku a pak teprve dospěl k roku 1942 a tomu Sokolovu. Jenže v těch prvních dvou případech holt bojovali sice proti správnému nepříteli, ale na nesprávné straně. Inspektor mne pochválil nějak rozpačitě a po třídních schůzkách mi tata, jemuž to tam správně ideově podali, velmi nehledanými slovy vyčinil. Že takového ukecaného vola nevezmou na střední, ale tak leda na horníka ... ale očekávaných pár lepanců jsem nedostal, ač tata jinak tímto výchovným prostředkem neskrblil ..

R. Polášek 26.9.2020 13:39

Já jsem vypozoroval, že za komunistů to bylo individuální. Komunističtí cenzoři totiž zřejmě často ty knihy nečetli, četli jen předmluvu a doslov nebo nějaké pořízené výtahy z děje a neznali souvislosti. Tak velice silně záleželo na tom, jaké prokomunistické žvásty byly v těch předmluvách a doslovech napsány. Když byly hodně silné a cenzor neměl k dispozici souvislosti, tak kniha mohla projít.

Například k "Jednomu dni Ivana Děnisoviče" se například mohlo nažvanit něco ve stylu, že Sovětský Svaz byl první a že proto tam , kdyby úplně všichni usilovně nepracovali pro vítězství a jen někdo zapochyboval, že by se to vítězství mohlo převrátit v tvrdou porážku a tím by ideje Lenina a Stalina ve spravedlivou beztřídní společnost mohly přijít nazmar a pracující by byli porobeni další staletí, proto museli v Sovětském Svazu, v době, kdy se bojovalo o budoucnost, tvrdě postihnout i mírnou odchylku a že ten postih takového člověka zobrazuje tato kniha. A že dnes, když už se zvítězilo, právě díky těm, co byli před námi, už takováý postih nehrozí atd atd...

R. Polášek 26.9.2020 13:49

Jinak mám takový pocit, že po normalizaci 1968 a 69 se z toho, protlačit do oficiálního tisku pro komunisty nějak ideologicky závadnou knihu stal svým způsobem něco jako sport. Jinak si v předmluvách a doslovech to překecávání téměř jakéhokoliv možného děje do tvrdě komunistických a socialistických žvástů určených snad jedině pro nějaké komunistické politruky nedovedu zdůvodnit. Kolikrát to byly často perly.

P. Milan 26.9.2020 14:22

Já jsem na to narazil myslím v Plamenu. Taky to ve mně zanechalo dost silný dojem.

No a ty války, doma byla spousta legionářské literatury i ledacos s druhé války.

Dějepisář se jednou těšil na zvonění jak na smilování: Vykládal Rusko-Finskou válku, klasika, jak Finové odmítli spravedlivé požadavky SSSR a vypukla válka. Tak jsem se zeptal, kdo na koho zaútočil ... Jen měl dojem, že se z toho vykecal, optal se spolužák, pak další .... Vystřelil ze třídy jak špunt ze flašky.

M. Pivoda 26.9.2020 11:21

Před několika málo lety mi mladý český doktor přírodních věd (tedy žádný český hospodský Pepík!) sdělil, že "socialismus" je v podstatě krutovláda. Toto je výsledek jeho výuky v době tzv. demokracie v Česku. (Podívejte se, prosím, do Wikipedie, co vlastně znamená ten pojem - abyste neprojeli historií jako nůž máslem.) Já (trvale bezpartijní) zde určitě nepíši proto, abych zde obhajoval socialismus, ale abych připomněl českou reálnou historii českého reálného socialismu.

1. Socialismus = kolektivní vlastnictví majetku, nikoliv nutně krutovládu. Styly řízení jsou v podstatě dva: demokratický a autokratický (nebo jejih mix). Výkonná armáda nemůže být uvnitř řízena demokraticky.

2. Styl řízení (ta tzv. krutovláda) v době českého reálného socialismu byl předznamenán tím, odkud ten reálný socialismus (pod vedením KSČ) do Česka přišel. A přišel právě z té země, se kterou Edward Beneš podepsal dohodu o obnově Českslovenského státu. Obnova státu (za historicky daných podmínek) měla prioritu. Kapišto, Pepíku? Generace Čechů se tehdy musela potýkat s "komunismem", protože obnova státu Československo měla prioritu. (Ta státní priorita se ale rychle ztratila v tzv. demokratické době (po listopadu 1989), kdy jakýsi český bankovní úředník rozdělil stát Československo, aniž by se býval byl zeptal na názor občanů toho velmi pracně zřízeného státu)

3. Matematik Norbert Wiener napsal nejprve matematickou knihu Kybernetika pro techniky. A teprve pak druhou, více čtivou knihu Kybernetia a společnost. Ta druhá kniha byla dostupná v Univerzitní knihovně v Brně i v dobách českého reálného socialismu.

J. Hrdlička 26.9.2020 11:29

alespoň k bodu 2. Jakási smlouva o obnově československého státu není známa ani historikům. Už jen proto, že Československo bylo uznaným členem spojenecké koalice, od roku 1942 již na 100% v přemnichovských hranicích. Je svrchovaně naivní si myslet, že by se Stalin ptal na názor nebo že by potřeboval nějakou smlouvu. Rozdělení Československa bylo schváleno demokraticy zvoleným parlamentem a ani další volby nepřinesly žádný projev ochoty znovu se spojit.

P. Milan 26.9.2020 14:26

Oni Slováci v podstatě vystoupili, zákonem o přednosti slovenských zákonů před federálními.

Zbytek už byly ryzí technikálie a zaplať pánbůh, že to proběhlo kultivovaně.

J. Hrdlička 26.9.2020 14:58

Jj, taky mám dojem ,že prakticky bezproblémový rozchod byl a je pokládán za samozřejmost. A dokonce, jak vidno, stále se šíří teorie, jak proti vůli lidu bylo československo rozbito... :-(.

P. Milan 26.9.2020 17:11

Byl jsem tehdy na Desta kurzu, Češi a Slováci půl na půl. Ze Slováků JEDEN nevolil Mečiara a nechtěl rozdělení.

R. Polášek 26.9.2020 13:53

To je výsledek práce za prvé zakyslých antikomunistů a za druhé práce na objednávku na zakrývání nástupu současné rudozelené totality přicházející z Brusele. Socialsitická doba musí být co nejvíc očerňována, aby si lidi, kteří tu dobu už nezažili, neuvědomili, že nyní se právě pokládají základy totlity nové.

R. Langer 27.9.2020 17:40

Československo se rozdělilo proto, protože si to Slováci přáli, ty naše malá hloupoučká UI. Pokud si to už nepamatuješ, tak to raději neřeš. :-P

P. Milan 26.9.2020 11:19

Celkem souhlas, s jednou výhradou: Výsledek voleb v roce 1946 byl ostudný. Má to mnoho různých důvodů včetně uvedených, ale nedá se nic dělat, lidi prostě ty komouše volili. V Rakousku ne, na Slovensku méně.

Jistěže to není jediná příčina následujícího marasmu, ale jedna z hlavních jo.

Je dobré si to přiznat a počítat s tím, protože není nikde dáno, že neprovedou zase nějakou takovou blbost.

Aby nebyl nějaký omyl, s komouši jsem se nikdy nezapletl (příležitostí a nabídek bylo dost) a dodneška tu verbež nemůžu ani cítit.

P. Milan 26.9.2020 11:20

Jo a z Němců to žádnou vinu nesnímá. Napáchali toho dost a občas to i uznají.

K. Křivan 26.9.2020 23:12

Ne Němci, ale němečtí socialisti !!!

L. Severa 26.9.2020 10:57

Také jsem „brňák“, ovšem již o dost starší, protože již v roce 1949 jsem po matuře nastupoval do druhého zaměstnání. K tomu mám úsměvnou vzpomínku. Po vyřízení formalit na osobním oddělení mně bylo řečeno abych se šel představit na budoucí pracoviště. „Já soudruhům zavolám, aby o tobě věděli.“ No věděli, jeden soudruh již stál u dveří s napřaženou pravicí : „Čest práci, soudruhu .“ Když jsem ze sebe vykoktal ten svůj “Dobrý den“, tak ten dobrý muž ihned reagoval: „ Á, hoši, to je náš člověk.“ A ihned pokračoval anekdotou – Marta sedala ke klavíru a ptala se kde je tón „G“. Na otázku proč, odpověděla, že by chtěla zahrát „Gde domov můj“. Tak jsem byl prověřen a také poučen o

L. Severa 26.9.2020 10:58

doplňuji: o důležitosti tónu "G".

F. Svoboda 26.9.2020 10:27

Milý "spolužáku ", opět vřelé díky za vzpomínky z let minulých. Jsem asi stejného ročníku jako ty ( dovoluji si ti tykat ) a měl jsem podobný průběh mládí i studia v Brně. Jediný technický rozdíl je, že jsem studoval jedenáctiletku v Brně Táboře a vysokou na strojárně. Zejména zmínka o kantorech je tak přesná, že jsem se ocitl vzpomínkami na mnohé z nich. Rovněž po letech jsem částečně rozklíčoval ty slušné - charakterní a také doslovně komunistické svi.ě Pokud budeš ještě příště rozebírat kulturní dění, prosím i o popis kulturní fronty kolem Literárních listů. Ještě jednou díky F.S.

T. Zlesa 26.9.2020 9:57

Na svém minulém tvrzení, že autor projížděl tím obdobím jako nůž máslem, po dalším dílu nic měnit nemusím. A vydávat zřejmé morální selhání otce za úskok je trapné. :-)Dalo by se to napsat i mnohem šťavnatěji. Osobně bych nic takového o svých příbuzných na internet nepsal. Kdyby to udělal někdo z rodiny o mém předkovi asi bych s ním přerušil kontakty.

Jinak z osobního potýkání s komunismem nic co by nezažili a neznali i ostatní po šedesátce. Běžné věci. Jako popis pro mládež asi vhodné. Ale to o anténě bylo zajímavé, také jsem se s anténami potýkal, ovšem o 150km severněji bez velkých úspěchů.

P. Milan 26.9.2020 11:21

Ano, omylu dlužno držeti se zuby nehty.

P. Han 26.9.2020 11:25

Na svém tvrzení nic neměňte. O tom, že jste namyšlený blb, který o tehdejší době nemá potuchy, není pochyb.

T. Zlesa 26.9.2020 11:46

Vážení politruci, :-) pokud myslíte, že je v článcích popsáno něco, co nepotkalo ostatní miliony občanů tohoto státu, tak to vypíchněte. Že to měli všichni podobné tu potvrzují i ti nejstarší pamětníci. Články jsou popis historie, jak si ji autor pamatuje a jak se mu zdála a co si o ní přečetl. Zážitky osobní běžné. Nic víc. Kdyby tam nebylo to mezi řádky "já jsem trpěl víc než jiní, koukejte" tak.... tak by se to asi dalo přejít.

J. Jurax 26.9.2020 12:55

No, já tam nic o trpění víc než ostatní nenašel. Po mém soudu čtěte mezi řádky chybně.

Ač o něco mladší než Mrož, zažil jsem to samozřejmě v detailech jinak, ale podobně.

P. Milan 26.9.2020 14:28

A nebyla to žádná procházka růžovou zahradou nebo nůž máslem. To mohou tvrdit snad je ti dva pitomci, Pullman & Blaive.

P. Milan 26.9.2020 17:13

Proč by tam mělo být něco co nepotkalo? Jako kdyby nestačilo to svinstvo, které autora i mnohé další potkalo.

Politruky si nechte pro své parteigenosse.

J. Jurax 26.9.2020 12:44

No, a jak jste oním obdobím projížděl Vy? Tedy jste-li přiměřeně stár, abyste projíždět mohl ...

T. Zlesa 26.9.2020 13:14

:-) projížděl jsem jako ostatní, nějaké zážitky s bolševikem také mám, ovšem abych na jejich základě spisoval svůj ideologický popis historie ČR a světových realit té doby, to ne. To by byla urážka čtenářů. Autor to dělá, kritiku snese.

J. Uzel 26.9.2020 14:45

No možná by bylo vhodné uvést, v čem se autor mýlí, či, podle Vás, dokonce lže.

T. Zlesa 26.9.2020 16:06

No, víte, k autorovi co napíše o tátovi, že měl techtle s učitelkou a proto se dostal na gyml, což nazývá úskokem, moc důvěru nemám. :-) Měl by se stydět, ne o tom psát litanie.

Ale jako PŠM pro mladé pravičáky dobrý.

P. Milan 26.9.2020 17:16

Jo, dobrý. Jen houšť a větší kapky. Té propagandy, jak si všichni pohodově žili, začíná být nějak moc. Komouši už zas vystrkují rohy.

F. Kusák 26.9.2020 8:22

Těžko se to vysvětluje mladé generaci jak to vše fungovalo a jak se v té době žilo. A s komunizmem (aniž bych chtěl této ideologii dělat advokáta) to mělo společného asi tak jako ten současný, autoritativní - čínský. Ďábel byl v detailu, v každodennosti, v nuceném vnímání pokřivených hodnot, a to i těch vysoce humánních. Tak jak si můžeme s dnešní, polistopadovou, mladší generací rozumět. Asi je zbytečné, se o to vůbec snažit. A srovnávat nelze. Snad jen případné důsledky. K totalitě totiž není nikdy daleko.