Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Pěkné vzpomínku, předpokládám odkaz na Jiřího Jobánka, je zajímavý. Byl to trochu exot.

Profesoři byli zajímavá skvadra, po odchodu Kolomazníka si uvědomili, že je i dost chránil před politikou.

Opravdu, tehdy ti hloupí neuspěli ani na gymnáziu; jako autor tohoto článku!

Ehm ... kdybyste uměl pochopit smysl psaného textu, pak byste z článku seznal, že autor na gymplu uspěl.

Jak jste dopadl Vy?

K problematice cenzůry bych měl jeden aktuální příspěvek. Na Navinkách jsem v diskuzi k článku o útocích muslimských mladíků na francouzské ženy napsal, že pokud se nepodaří zastavit invazi islámských nelegálů, budou islámské šárija hlídky mlátit i české ženy. Za to mi byl zablokován účet. Demokratůra vítězí.

Když jsem byl velice mlád, byl jsem za sprosté slovo pokárán. Ani poznámky se nepsaly.

Dnes taková Jourová požaduje, aby voliči, občané byli za jadrný/pravdivý výraz "dáni stranou", minimálně "komunikačně". Pokud někdo napíše vrah, tak má v sobě přímo nenávist toho vraha.

A tak mě napadlo, jestli termín "moderní evropská demokratická společnost" není vlatně nenávistná sprosťárna na entou! Tím nechci říci, že bych Jourovou "vypnul", jen ať na sebe říká, co má v hlavě.

Jak to udělat, aby nám do toho nemohla kecat? Moderně a štrasbruselsky kecat! Neumožnit jí, aby nám do toho mohla mluvit!

Vážený pane M. Pivodo, dobrý den!

Komunismus poničil celé školství!

Nejde jen o Jiřího Zlatušku, o kterém mluvíte, nejde jen o doc. Miroslava Grebeníčka, což je další výkvět v české společnosti (vystudoval na UJEP Brno!) Atd.

Po roce 1968, resp. po roce 1970, byla katedra matematiky na MU Brno, (později na UJEP Brno) zcela rozprášena!

Všichni významní matematikové na MU Brno po odchodu (po smrti) vedoucího katedry matematiky prof. Karla Koutského v roce 1964, potom později vlastně museli nuceně odejít ze školství!

Vedoucí katedry prof. Miroslav Novotný nesměl přednášet a musel jít nuceně do matematického výzkumu! Vedoucím katedry matematiky se nyní stal zasloužilý soudruh, ale pouze kvalifikací "odborný asistent!" Ota Reimer! Ano! Obborný asistent byl šéfem katedry matematiky v Brně!!! Profesoři a významní docenti si ani NEŠKRTLI, jak se lidově říká. De facto zanikla v Brně Masarykova univerzita a celé české školství bylo takto DEVASTOVÁNO!

TAK TOMU BYLO! A PO 40 LET!

PS: Vystudoval jsem (již na UJEP Brno, začínal jsem však studovat na MU Brno) v roce 1963. Jako student v pátém ročníku jsem ještě při svém studiu na katedře matematiky zde krátce působil jako částečný asistent (na poloviční úvazek). A tehdy v roce 1963 mně prof. Karel Koutský řekl, že kdo není v KSČ, tak již nesmí na katedře matematiky působit! Tak tomu bylo a tím bylo vlastně zabráněno růstu odbornosti v tehdejším Českoslovemsku. Bohužel.

Uvedu ještě několik osobností z oblasti matematiky z Brna, kteří museli působit již na pozadí:

Akademik Otakar Borůvka pomalu odcházel ze svého vlivu.

A do pozadí se potom dostali: prof. Miroslav Novotný, prof. Karel Svoboda, v roce 1960 raději odešel z Brna Karel Čulík, a nemohli se raealizovat lidé jako třeba Milan Sekanina, František Šik, František Neuman, a další, na keré si přibližně ještě vzpomínám: manželé Polákovi, Erich Barvínek, Miloš Ráb, Miloš Zlámal, Ladislav Kosmák, Jan Chrastina...

Povídku Jeden den Ivana Denisoviče jsem si přečetl někdy v polovině šedesátých let. Vyšla v dnes obtížně představitelném nákladu více než 70 tisíc výtisků. Na vojně jsem si pak ještě vypůjčil z vojenské knihovny celý soubor povídek, kde byla i Matrojonina chalupa, Ve vyšším zájmu nebo Příběh na stanici Křečetovka. Pod vojenským svícnem někdy byla tma.

Co myslel pan Novotný tím úskokem (jak vyčůral s režimem). Není to stelné jako klouzat po másle? Jako oběť a disident by měl mít za sebou několik let v kriminálu. To ale nemá tak zbývá jen to máslo.

Není to stejné. Proti silnějšímu protivníkovi je dovoleno prakticky vše.

Když tak čtu místní komentáře, tak mne napadá....... k volbám chodilo 99,9% voličů, kteří odevzdali v 99,9% hlas kandidátům národní fronty....2mil. občanů byli v KSČ..... a režim vydržel 40 let.....a 99,9% národa byli disidenti...............jděte mi s tím do zadele.......

Nejlépe každý sám za sebe a ne za jiné. Vy jste nadšeně odevzdával, já ne.

Jeden den Miroslava Pivody v tzv. české demokracii. Velmi stručně:

V září 1991 jsem byl vyhozen z VUT Brno, aby osmašedesátníci mohli být rehabilitováni, protože se jim (i přes velké úsilí vyvinuté do listopadu 1989) nepodařilo dostat zpět do KSČ. Zničen byl přitom i ambiciózní projekt české umělé inteligence matematika doc. Václava Poláka.

Rozhodující byl skandální posudek Jiřího Zlatušky, který mimojiné napsal že kniha doc. Poláka je podvod. Kniha skutečně existovala, ale protože doc. Polák byl v 70. letech vyloučen z Masarykovy univerzity (tehdy UJEP), nemohl v Česku publikovat. Pomáhal jsem tu knihu (před listopadem 1989) vytisknout (na tiskárně počítače VUT Brno) a svázat v Brně. Za své peníze (asi jednu šestinu mého tehdejčího platu) zaslal doc. Polák svou knihu i do Kalifornie v USA. Po listopadu 1989 ta kniha byla zaslána do firmy IBM ve Vídni.

Před několika dny zde diskutující L. Novák prohlásil mne osobně (!!!) za podvodníka, odvolávající se přitom na "vědecký posudek" Jiřího Zlatušky a zmínku o Polákově knize. Ta kniha nebyla mi uznána ani v souboru vědeckých prací, při pokusu se habilitovat v České republice ani cca deset let poté.

Za cca dvacet let poté ÚSTR chtěl mne odebrat plná občanská práva v této tzv. demokratické zemi. Dal jsem celou věc k soudu, kde USTR dostal nutně po šnupáku - a mstí se mi proto dosud. Soudce před zahájením procesu tehdy řekl: Tady není vůbec co soudně řešit. Miroslav Pivoda žádnou spolupráci s StB nepodepsal, žádnou činnost nevykázal. Uplynulo 30 let od tzv. Sametové revoluce, ale rozhodnutí soudu se v této tzv. demokracii nerespektuje. Pepíci, povídejte mi dnes o sviňárnách během českého reálného socialismu (1948-1989).

No jasně, že jste to měl za komoušů lepší. Na rozdíl od jiných. O tom není pochyb.

K tomu Jednomu dní Ivana Denisoviče - dostal se mi do ruky z veřejné knihovny hned jak vyšel - to mi bylo čtrnáct. To jsem si týdně chodil pro svých pět knih - víc se naráz nepůjčovalo - a tahle se mi tam nějak připletla - já měl privilej, že smím chodit do oddělení pro dospělé, ač mi dosud nebylo patnáct, neboť jsem byl zasloužilý čtenář.

A jak jsem to četl, měl jsem za to, že kniha popisuje trudný osud revolucionáře v carské ťurmě, akorát mi nějak furt neseděly reálie (tuším samopaly strážných a tak něco) - až tak po první třetině knihy mi to došlo. Jak vůbec mohla taková kniha vyjít mi taky docvaklo až později - pochopitelně XX. sjezd nám byl utajen. Ale nebylo se koho zeptat ... přesněji řečeno jsem už věděl, že na něco se jeden ptát nemá.

Ostatně jsem si tou dobou svou naivitou udělal průser - při hospitalizaci v dějepise jsem se iniciativně přihlásil na otázku inspektora na první vystoupení čs.vojáků v boji proti fašismu. Čekalo se Sokolovo, jenže já věděl něco víc, protože jsem holt moc četl - a začal jsem Francií roku 1940, vzpomněl bitvu o Británii téhož roku a pak teprve dospěl k roku 1942 a tomu Sokolovu. Jenže v těch prvních dvou případech holt bojovali sice proti správnému nepříteli, ale na nesprávné straně. Inspektor mne pochválil nějak rozpačitě a po třídních schůzkách mi tata, jemuž to tam správně ideově podali, velmi nehledanými slovy vyčinil. Že takového ukecaného vola nevezmou na střední, ale tak leda na horníka ... ale očekávaných pár lepanců jsem nedostal, ač tata jinak tímto výchovným prostředkem neskrblil ..

Já jsem vypozoroval, že za komunistů to bylo individuální. Komunističtí cenzoři totiž zřejmě často ty knihy nečetli, četli jen předmluvu a doslov nebo nějaké pořízené výtahy z děje a neznali souvislosti. Tak velice silně záleželo na tom, jaké prokomunistické žvásty byly v těch předmluvách a doslovech napsány. Když byly hodně silné a cenzor neměl k dispozici souvislosti, tak kniha mohla projít.

Například k "Jednomu dni Ivana Děnisoviče" se například mohlo nažvanit něco ve stylu, že Sovětský Svaz byl první a že proto tam , kdyby úplně všichni usilovně nepracovali pro vítězství a jen někdo zapochyboval, že by se to vítězství mohlo převrátit v tvrdou porážku a tím by ideje Lenina a Stalina ve spravedlivou beztřídní společnost mohly přijít nazmar a pracující by byli porobeni další staletí, proto museli v Sovětském Svazu, v době, kdy se bojovalo o budoucnost, tvrdě postihnout i mírnou odchylku a že ten postih takového člověka zobrazuje tato kniha. A že dnes, když už se zvítězilo, právě díky těm, co byli před námi, už takováý postih nehrozí atd atd...

Před několika málo lety mi mladý český doktor přírodních věd (tedy žádný český hospodský Pepík!) sdělil, že "socialismus" je v podstatě krutovláda. Toto je výsledek jeho výuky v době tzv. demokracie v Česku. (Podívejte se, prosím, do Wikipedie, co vlastně znamená ten pojem - abyste neprojeli historií jako nůž máslem.) Já (trvale bezpartijní) zde určitě nepíši proto, abych zde obhajoval socialismus, ale abych připomněl českou reálnou historii českého reálného socialismu.

1. Socialismus = kolektivní vlastnictví majetku, nikoliv nutně krutovládu. Styly řízení jsou v podstatě dva: demokratický a autokratický (nebo jejih mix). Výkonná armáda nemůže být uvnitř řízena demokraticky.

2. Styl řízení (ta tzv. krutovláda) v době českého reálného socialismu byl předznamenán tím, odkud ten reálný socialismus (pod vedením KSČ) do Česka přišel. A přišel právě z té země, se kterou Edward Beneš podepsal dohodu o obnově Českslovenského státu. Obnova státu (za historicky daných podmínek) měla prioritu. Kapišto, Pepíku? Generace Čechů se tehdy musela potýkat s "komunismem", protože obnova státu Československo měla prioritu. (Ta státní priorita se ale rychle ztratila v tzv. demokratické době (po listopadu 1989), kdy jakýsi český bankovní úředník rozdělil stát Československo, aniž by se býval byl zeptal na názor občanů toho velmi pracně zřízeného státu)

3. Matematik Norbert Wiener napsal nejprve matematickou knihu Kybernetika pro techniky. A teprve pak druhou, více čtivou knihu Kybernetia a společnost. Ta druhá kniha byla dostupná v Univerzitní knihovně v Brně i v dobách českého reálného socialismu.

alespoň k bodu 2. Jakási smlouva o obnově československého státu není známa ani historikům. Už jen proto, že Československo bylo uznaným členem spojenecké koalice, od roku 1942 již na 100% v přemnichovských hranicích. Je svrchovaně naivní si myslet, že by se Stalin ptal na názor nebo že by potřeboval nějakou smlouvu. Rozdělení Československa bylo schváleno demokraticy zvoleným parlamentem a ani další volby nepřinesly žádný projev ochoty znovu se spojit.