24.4.2024 | Svátek má Jiří


Diskuse k článku

MROŽOVINY: Jedno české potýkání s komunismem (3)

Celou školní docházku až do nástupu na Elektrotechnickou fakultu VUT Brno v říjnu 1962 jsem žil ve dvou diametrálně odlišných světech. Doma, mezi příbuznými a rodinnými přáteli se věci nazývaly pravými jmény, ve škole a ve veřejném prostoru, kde nebylo jisté, kdo naslouchá, se preventivně lhalo frázemi Rudého práva.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
R. Polášek 6.9.2020 14:56

Autor předvádí primitivní antikomunismus v praxi.

Něco jako "vše socialistické špatné, bééé, vše nesocialistické dobré, béééé"

J. Jurax 6.9.2020 21:16

Velmi se mýlíte.

Jsem ročník 49 a zažil jsem tu dobu podobně, byť od Mrože s jistým časovým posunem.

Zažil jste dobu, o níž je řeč, na vlastní kůži?

V. Kučer 6.9.2020 14:22

Jsem o něco mladší než pan Novotný a šedesátá léta byla spíše lehká karikatura socialismu (citát-Miloš Kopecký). V pionýru jsme byli všichni, šátky nám nekontrolovali a při schůzkách jsme sportovali ve školní tělocvičně nebo na hřišti. Školní pionýrský tábor byl provozován dle skautského vzoru. Z hrdinů jako byl Pavlík Morozov jsme si již dělali legraci. Na druhé straně jsme uznávali válečné hrdiny ať to byl Meresjev nebo Fajtl. Tehdejší propaganda byla spíše formální, v hodinách dějepisu a literatury jsme končili dobou národního obrození. Teprve později jsem pochopil jak byli naši učitelé moudří. Při přijetí na střední školu rozhodovaly tehdy hlavně známky, přesto jsem pro sichr vstoupil do ČSM. Na školu jsem se dostal, dále jsem studovat nehodlal a tak jsem vystoupil. Po té se ČSM rozpadlo.

R. Polášek 6.9.2020 15:35

My v 70 letech jsme o Pavlíku Morozovovi prakticky ani nevěděli. Historii i literaturu jsem se učili zhruba do druhé světové války. V pionýru jsme bylo na vesnici v prvním až pátém ročníku základní školy potom později na základní škole ve městě už se na to úplně kašlalo. Na střední škole SSM bylo úplně formální, na vysoké taky. Na vysokou se dostali i členové SSM i už v tomto věku mladí komunisté i lidi, co nikdy v pionýru i v SSM nebyli i děti mírných disidentů. (rok 1981) . Sám jsem s jedním takovým bydlel na kolejích na pokoji, jeho starší bratr se na vysokou ještě dostat nemohl, on už ano.

SSM na vysoké mělo tehdy zvláštní funkci .Na jedné straně byly oddíly SSM vytvořené ze studentů z jednotlivých studijních skupin s čistě formální funkcí, párkrát za rok se sejít, formálně udělat 1 brigádu , úklid kolem kolejí a hotovo. Na druhé straně bylo na kolejích spousta zájmových kroužků, třeba AB klub zajišťoval diskotéky a vystoupení folkáčů i jiných hudebníků a umělců v prostorách kolejí, kino třeba zajišťovalo, kupodivu, promítání filmů v studentském kině na kolejích, rozhlas zajišťoval ve studiu na kolejích večerní vysílání muziky do pokojů , aktuální hlášení nebo písničky studentů na přání, byl tam třeba scifiklub - na kolejích v Pardubicích se tehdy zrodil Parcon, videoklub, oddíl jeskyňářů, oddíl lidí jezdících do Krkonoš sázet stromky atd.

A dvakrát za rok se ti lidi dali i mezi kroužky dohromady a zorganizoval se majáles na odpoledne prvního května a Mikulášská, později Kolejáles na začátku prosince. Od roku 1984 nebo 85 provozovalo studentské radio na kolejích takzvaný Prvomájový budíček, na prvního května od cca 6 hodin ráno, což bylo dopředu neschválené a nepřipravené studentské vysílání, pouštěné dostupnými zesilovači a bednami napíchnutými na rozhlas o celkovém výkonu tak k tisíci wattů a otevřenými okny kolejních pokojů do okolních pardubických čtvrtí. jediné oficiální omezení bylo, že se směly vysílat jen skladby s českými texty.

R. Polášek 6.9.2020 15:53

To všechno vysokoškolské SSM přikrývalo, když akce byly bez průšvihu, oni dostávali plusové body za aktivitu, když průšvih byl, hledal se nějaký obětní beránek, který vyletěl ze školy. Například v roce 1981 o Mikulášské se do prostoru kolejí dostali nějací vyhození studenti, ti v nějakém patře zdemolovali kuchyňku na patře, ledničku, vaříč atd vyhodili z okna ven na beton , další rok potom Mikulášsá nebyla a potom se ta akce pořádala už pod názvem Kolejáles.

Nebo Studentský rozhlas oficiálně neexistoval, oficiálně byl na kolejích jen rozhlas po drátě vysílaný z státního rozhlasového studia v Hradci Králové. Technikové toho rozhlasu v Hradci oficiálně vůbec "nevěděli" , že v semestru od pondělí do čtvrtku úderem 17 nebo 18 hodiny je jejich rozhlas po drátě z Hradce odpojen a až do cca 23,30 hodin večer si studenti na kolejích v Pardubicích pouštějí pro sebe své písničky. Všechno , co se tehdy dalo na burzách nebo všelijakým dovozem ze Západu nebo nahráním na všelijakých akcích získat.

Dodnes je mně trochu záhadou, že se to nikdy komunisti nepokusili zarazit, vždyť koleje tehdy tou muzikou duněly, stačilo se za trochu tiššího večera zastavit na silnici u kolejních bloků a jasně bylo slyšet muziku, která ze socialistického studia rozhodně nemohla pocházet.

J. Jurax 6.9.2020 21:23

No, tak já se koncem padesátých o Pavlíku Morozovovi dověděl. A ve druhé třídě jsem vítal spolu s celou školou nahnanou dělat špalír u podjezdu ve Zlíně, nyní Gottwaldově, soudruha Bulganina. Pršelo.

V. Čermák 6.9.2020 11:46

Neustále vytahování doby komoušské, hnusné, ale dávno minulé slouží jenom k tomu, že se tím maskuje hnusota současná. Není sice zatím hnusná tolik jako ta komoušská, ale její hnusnost stále narůstá a jejím přehlížením se to jenom zhoršuje. Opožděný antiKomunismus je Kontraoproduktivní.;-DRvRv

J. Pavelka 6.9.2020 12:17

To ano, ale přesto se přiznám že některé věci mne překvapily... vyrůstal jsem také za komunistů, ale už přece jen v jiné době.. Nepamatuji se, že by nás někdo vedl k udavani, i když to může být mezera v paměti... O Pavlík Morozovi jsem v dětství vůbec neslyšel, pokud vím tak nám nějaký učitel se o tom zmínil na střední škole jako o příkladů "schematic ke literatury" Jinak rodinu ohrožují jine vlivy, LGBT hnutí je až někde vzadu, a kolektivní domy s 50.let jsou něco jiného... Rovněž kibuc byl něco jiného než koldum

R. Polášek 6.9.2020 16:25

Nedávno jsem četl článek, že to bylo ve skutečnosti dost jinak. Pavka Morozov neudal otce, ale otec, místní funkcionář falšoval listiny, které umožńovaly lidem odsouzeným do vyhnanství na Sibiř se vrátit a u dvou tu jeho listinu NKVD našlo a šlo po původci . Rodina Morozových byla nefunkční, otec se s milenkou odstěhoval ke svým příbuzným, zatímco matka, přistěhovalkyně z jiné vesnice, zůstala s dětmi sama a Pavka jakožto nejstarší se stal oficiálně hlavou rodiny . Byl ubodán s mladším bratrem v lese při sběru jahod a NKVD velice rychle našla vhodný zkrvavený nůž a oblečení u příbuzných z otcovy strany, zřejmě nějakých majetnějších a tvrdě je potrestala. Následkem tohoto se v tamní oblasti velice urychlil vznik sovětských kolchozů a podobných družstev.

Hodně podobná věc jako když o nějaké desetiletí později u nás vyvraždilo komando pod vedením agenta STB Malého funkcionáře místního výboru v Babicích a následné represe statkářů a jiných zemědělců v okolí Babic podstatně urychlily zakládání JZD.

J. Farda 6.9.2020 14:11

V nejlepším případě se, ctěný pane Hoblíku, jen mýlíte!

"Kdo ovládá přítomnost, ovládá minulost; kdo ovládá minulost ovládá budoucnost!." Gerge Orwell, 1984.

V. Čermák 6.9.2020 17:52

Tak souhlas spíše částečný. Kdo ovládá Přítomnost, může Nově vykládat Minulost. Vadí mu v tom pak především Pamětníci, ke kterým patřím. O Budoucnosti pak nikdo nic neví. ;-DRv;-D

J. Farda 6.9.2020 14:12

Renonc a omluva za záměnu: ctěný pane Čermáku!

M. Pivoda 5.9.2020 18:21

Uvítal bych pokračování osobních vzpomínek až kolem listopadu 1989 a po listopadu 1989. Toto období čeští historici zatím ještě pořádně nezmapovali. A ani se jim nedivím, že se jim zatím do toho příliš nechce.

Mohl bych doplnit tu a tam nějakou upřesňující vzpomínku na naši minulost, zejména z Brna. Stále mne ale zajímá více naše budoucnost, kterou dnes můžeme ještě nějak ovlivnit. Naši minulost se dnes můžeme snažit už jen nějak vysvětlit. Emotivně, nebo s nadhledem.

K velkorysejšímu vysvětlení české minulosti (tj. s nadhledem) mi zde schází porozumění tehdejší mezinárodní situaci. Zejména posouzení ceny, za kterou byla obnovena československá státnost po 2. světové válce.

R. Holub 6.9.2020 2:18

"porumeni tehdejsi mezinarodni situaci"? Cesi (mene Slovaci) si rozhodli svoji "situaci" kdyz pulka naroda volila komunisty v r. 46. Proc CSR neprijala Marshalluv plan?

R. Polášek 6.9.2020 16:04

Situaci po válce podle mne rozhodl už před válkou Mnichov, konkrétně Chamberlain a Daladier jakožto zástupci západní kapitalistické demokratické civilizace. Těm se povedlo západní demokracii Mnichovem tak zdiskreditovat, (a Stalinovi negativní prvky sovětské stalinské totality tak ukrýt) že většina lidí včetně těch, co za války byli a bojovali v Sovětském Svazu, raději volili komunisticou stranu a Stalina jako méně známé a možná zlo než západní demokracii jako tehdy chápané profláknuté a už poznané zlo. Mimochodem , Mnichov byl pro tehdejší generaci až o řád větší otřes než okupace v roce 1968.

R. Holub 6.9.2020 2:18

"porumeni tehdejsi mezinarodni situaci"? Cesi (mene Slovaci) si rozhodli svoji "situaci" kdyz pulka naroda volila komunisty v r. 46. Proc CSR neprijala Marshalluv plan?

R. Holub 6.9.2020 2:18

"porumeni tehdejsi mezinarodni situaci"? Cesi (mene Slovaci) si rozhodli svoji "situaci" kdyz pulka naroda volila komunisty v r. 46. Proc CSR neprijala Marshalluv plan?

R. Holub 6.9.2020 2:18

"porumeni tehdejsi mezinarodni situaci"? Cesi (mene Slovaci) si rozhodli svoji "situaci" kdyz pulka naroda volila komunisty v r. 46. Proc CSR neprijala Marshalluv plan?

P. Moravčík 6.9.2020 11:06

Rozumiem. Ale je treba toľko kričať?:-)

H. Rybnická 6.9.2020 6:33

Co tím posledním odstavcem myslíte?

M. Pivoda 6.9.2020 9:59

Státník Edward Beneš poctivě usiloval o obnovení Československa, toho skutečně dosáhl, ale asi byl sám velmi překvapen, za jakou cenu. Proto asi následoval ten jeho infarkt, nebo mrtvice (nevzpomínám si přesně), která ho životně umrtvila.

Edward Beneš byl ve své době větší optimista ohledně budoucího vývoje v SSSR. K tomu optimistickému vývoji došlo ale až s příchodem Michaila Gorbačova v 80. letech, a k té velké změně mohlo dojít, až když v SSSR vymřela jakási generace lidí. V Česku příchodu té velké změny napomáhal i poručík Zifčák, jako "mrtvý" student Šmíd.

Metaforický závěr. Koláč se jí celý, nikoliv, že si vyzobete jen ty dobroty z povrchu.

H. Rybnická 6.9.2020 12:34

Pane Pivoda, pan prezident měl řadu možností se přesvědčit o realitě v SSSR, o Stalinově charakteru, o systému a charakteru občanské společnosti v SSSR už než se rozhodl se tam přiklonit. Diplomat a politik se nikdy nemá otočit k někomu zády a k někomu výlučně přiklonit. A to ještě nemluvím o politiku, který otevřené vyzývá k etnické čistce populace která byla po staletí zemi jen přínosem. S čím kdo zachází, tím i pochází.

M. Pivoda 6.9.2020 12:59

Já zde neprezentuji žádný normativní přístup k minulosti, tj. sdělovat to, co se mělo a nemělo stát, ale komentuji jen to, co se stalo. A snažím se vysvětlit PROČ.

Mne stále více zajímá naše budoucnost, kterou dnes zatím stále ještě ovlivnit můžeme, na rozdíl od naší minulosti, která už proběhla.

Cenné poučení z naší minulosti zůstává v uvědomění si, jak dlouhou dobu trvá, než dojde k radikální společenské změně. A také, že historie lidské společnosti se nevyvíjí lineárním tempem.

T. Vodvářka 5.9.2020 15:15

Výborně popsáno, pane autore, mělo by to být součást výuky dějepisu, aby žádný člověk nemohl tuhle hnusnou dobu relativizovat, jak se již děje.

V. Čermák 6.9.2020 11:44

Neustále vytahování doby hnusné, ale dávno minulé slouží jenom k tomu, že se tím maskuje hnusota současná. Není sice zatím hnusná tolik jako ta minulá komoušská, ale její hnusnost stále narůstá a jejím přehlížením se to jenom zhoršuje. Opožděný antiKomunismus je Kontraoproduktivní.;-DRvRv

J. Uzel 7.9.2020 14:35

Naopak, je dnes o to důležitější upozorňovat na podobnosti doby, které jsme se zbavili, s tím, co se na nás chystá.

J. Vavrochová 5.9.2020 14:20

Tu dobu jsem také zažila, jen jsem, proti autorovi, měla štěstí, že naše paní pionýrská vedoucí - na prvním stupni - byla učitelka, která si tím napravovala kádrový profil a následný návrat k učitelství, tak naše pionýrství nebylo, v porovnání s ostatními třídami na škole, tolik spjaté s politickou výchovou. Jinak ostatní zážitky z našeho malého města byly velmi podobné těm autorovým z Brna.

I. Schlägel 5.9.2020 13:26

Děkuji Vám, pane Novotný.

P. Moravčík 5.9.2020 10:56

Len trochu hnidopišstva - Jabločkov doviedol (vo Francúzku) k použiteľnosti princíp oblúkovej lampy, nie žiarovky a Dedo Mráz nahradil (na Slovensku absolútne neúspešne) Ježiška.

L. Severa 5.9.2020 10:51

V Brně ovšem byly také jakési nepokojné projevy. Bylo to někdy v padesátých létech(?) kdy komunisté zrušili vánočné, což byl jakýsi bakšiš k Vánocům. Pracoval jsem tehdy na ještě Kobližné(později Gagarinova), když jsme slyšeli jakýsi pokřik z ulice. Protože se za krátko opakoval, hledali jsme příčinu. No, občas šel dav z nějaké továrny a vykřikoval: "My chceme vánočné!" Bylo to neorganizované, takže proto vždy po skupinách. Pokud se týče těch koldomů, to bylo podle sovětského vzoru, kde v bytě bydlely rodiny se společnou kuchyní. K tomu jedna úsměvná historka. Někdy také v padesátých létech museli naši učitelé před hodinou výuky vypracovat písemný konspekt. Z SSSR přijela delegace učitelského stavu a naši se pochlubili, že tento požadavek byl zaveden podle jejich vzoru. Dostalo se jim odpovědi, že v Rusku to zavedli, protože po válce měli nedostatek kantorů a učil kde kdo. Čeští učitelé mají přece vysokou úroveň a zavedení něčeho takového je zbytečné.