Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Autor předvádí primitivní antikomunismus v praxi.

Něco jako "vše socialistické špatné, bééé, vše nesocialistické dobré, béééé"

Velmi se mýlíte.

Jsem ročník 49 a zažil jsem tu dobu podobně, byť od Mrože s jistým časovým posunem.

Zažil jste dobu, o níž je řeč, na vlastní kůži?

Jsem o něco mladší než pan Novotný a šedesátá léta byla spíše lehká karikatura socialismu (citát-Miloš Kopecký). V pionýru jsme byli všichni, šátky nám nekontrolovali a při schůzkách jsme sportovali ve školní tělocvičně nebo na hřišti. Školní pionýrský tábor byl provozován dle skautského vzoru. Z hrdinů jako byl Pavlík Morozov jsme si již dělali legraci. Na druhé straně jsme uznávali válečné hrdiny ať to byl Meresjev nebo Fajtl. Tehdejší propaganda byla spíše formální, v hodinách dějepisu a literatury jsme končili dobou národního obrození. Teprve později jsem pochopil jak byli naši učitelé moudří. Při přijetí na střední školu rozhodovaly tehdy hlavně známky, přesto jsem pro sichr vstoupil do ČSM. Na školu jsem se dostal, dále jsem studovat nehodlal a tak jsem vystoupil. Po té se ČSM rozpadlo.

My v 70 letech jsme o Pavlíku Morozovovi prakticky ani nevěděli. Historii i literaturu jsem se učili zhruba do druhé světové války. V pionýru jsme bylo na vesnici v prvním až pátém ročníku základní školy potom později na základní škole ve městě už se na to úplně kašlalo. Na střední škole SSM bylo úplně formální, na vysoké taky. Na vysokou se dostali i členové SSM i už v tomto věku mladí komunisté i lidi, co nikdy v pionýru i v SSM nebyli i děti mírných disidentů. (rok 1981) . Sám jsem s jedním takovým bydlel na kolejích na pokoji, jeho starší bratr se na vysokou ještě dostat nemohl, on už ano.

SSM na vysoké mělo tehdy zvláštní funkci .Na jedné straně byly oddíly SSM vytvořené ze studentů z jednotlivých studijních skupin s čistě formální funkcí, párkrát za rok se sejít, formálně udělat 1 brigádu , úklid kolem kolejí a hotovo. Na druhé straně bylo na kolejích spousta zájmových kroužků, třeba AB klub zajišťoval diskotéky a vystoupení folkáčů i jiných hudebníků a umělců v prostorách kolejí, kino třeba zajišťovalo, kupodivu, promítání filmů v studentském kině na kolejích, rozhlas zajišťoval ve studiu na kolejích večerní vysílání muziky do pokojů , aktuální hlášení nebo písničky studentů na přání, byl tam třeba scifiklub - na kolejích v Pardubicích se tehdy zrodil Parcon, videoklub, oddíl jeskyňářů, oddíl lidí jezdících do Krkonoš sázet stromky atd.

A dvakrát za rok se ti lidi dali i mezi kroužky dohromady a zorganizoval se majáles na odpoledne prvního května a Mikulášská, později Kolejáles na začátku prosince. Od roku 1984 nebo 85 provozovalo studentské radio na kolejích takzvaný Prvomájový budíček, na prvního května od cca 6 hodin ráno, což bylo dopředu neschválené a nepřipravené studentské vysílání, pouštěné dostupnými zesilovači a bednami napíchnutými na rozhlas o celkovém výkonu tak k tisíci wattů a otevřenými okny kolejních pokojů do okolních pardubických čtvrtí. jediné oficiální omezení bylo, že se směly vysílat jen skladby s českými texty.

Neustále vytahování doby komoušské, hnusné, ale dávno minulé slouží jenom k tomu, že se tím maskuje hnusota současná. Není sice zatím hnusná tolik jako ta komoušská, ale její hnusnost stále narůstá a jejím přehlížením se to jenom zhoršuje. Opožděný antiKomunismus je Kontraoproduktivní.

To ano, ale přesto se přiznám že některé věci mne překvapily... vyrůstal jsem také za komunistů, ale už přece jen v jiné době.. Nepamatuji se, že by nás někdo vedl k udavani, i když to může být mezera v paměti... O Pavlík Morozovi jsem v dětství vůbec neslyšel, pokud vím tak nám nějaký učitel se o tom zmínil na střední škole jako o příkladů "schematic ke literatury" Jinak rodinu ohrožují jine vlivy, LGBT hnutí je až někde vzadu, a kolektivní domy s 50.let jsou něco jiného... Rovněž kibuc byl něco jiného než koldum

Uvítal bych pokračování osobních vzpomínek až kolem listopadu 1989 a po listopadu 1989. Toto období čeští historici zatím ještě pořádně nezmapovali. A ani se jim nedivím, že se jim zatím do toho příliš nechce.

Mohl bych doplnit tu a tam nějakou upřesňující vzpomínku na naši minulost, zejména z Brna. Stále mne ale zajímá více naše budoucnost, kterou dnes můžeme ještě nějak ovlivnit. Naši minulost se dnes můžeme snažit už jen nějak vysvětlit. Emotivně, nebo s nadhledem.

K velkorysejšímu vysvětlení české minulosti (tj. s nadhledem) mi zde schází porozumění tehdejší mezinárodní situaci. Zejména posouzení ceny, za kterou byla obnovena československá státnost po 2. světové válce.

"porumeni tehdejsi mezinarodni situaci"? Cesi (mene Slovaci) si rozhodli svoji "situaci" kdyz pulka naroda volila komunisty v r. 46. Proc CSR neprijala Marshalluv plan?

Výborně popsáno, pane autore, mělo by to být součást výuky dějepisu, aby žádný člověk nemohl tuhle hnusnou dobu relativizovat, jak se již děje.

Neustále vytahování doby hnusné, ale dávno minulé slouží jenom k tomu, že se tím maskuje hnusota současná. Není sice zatím hnusná tolik jako ta minulá komoušská, ale její hnusnost stále narůstá a jejím přehlížením se to jenom zhoršuje. Opožděný antiKomunismus je Kontraoproduktivní.

Tu dobu jsem také zažila, jen jsem, proti autorovi, měla štěstí, že naše paní pionýrská vedoucí - na prvním stupni - byla učitelka, která si tím napravovala kádrový profil a následný návrat k učitelství, tak naše pionýrství nebylo, v porovnání s ostatními třídami na škole, tolik spjaté s politickou výchovou. Jinak ostatní zážitky z našeho malého města byly velmi podobné těm autorovým z Brna.

Děkuji Vám, pane Novotný.

Len trochu hnidopišstva - Jabločkov doviedol (vo Francúzku) k použiteľnosti princíp oblúkovej lampy, nie žiarovky a Dedo Mráz nahradil (na Slovensku absolútne neúspešne) Ježiška.

V Brně ovšem byly také jakési nepokojné projevy. Bylo to někdy v padesátých létech(?) kdy komunisté zrušili vánočné, což byl jakýsi bakšiš k Vánocům. Pracoval jsem tehdy na ještě Kobližné(později Gagarinova), když jsme slyšeli jakýsi pokřik z ulice. Protože se za krátko opakoval, hledali jsme příčinu. No, občas šel dav z nějaké továrny a vykřikoval: "My chceme vánočné!" Bylo to neorganizované, takže proto vždy po skupinách. Pokud se týče těch koldomů, to bylo podle sovětského vzoru, kde v bytě bydlely rodiny se společnou kuchyní. K tomu jedna úsměvná historka. Někdy také v padesátých létech museli naši učitelé před hodinou výuky vypracovat písemný konspekt. Z SSSR přijela delegace učitelského stavu a naši se pochlubili, že tento požadavek byl zaveden podle jejich vzoru. Dostalo se jim odpovědi, že v Rusku to zavedli, protože po válce měli nedostatek kantorů a učil kde kdo. Čeští učitelé mají přece vysokou úroveň a zavedení něčeho takového je zbytečné.

Ještě něco. Podobný způsob bydlení se společnou kuchyní existoval před válkou v USA . Aspoň to tak píše ve svých zážitcích v Americe Eduard Valenta. ( nebo MUDr Jiří Štefl ?)

Je to vzpomínání na časy minulé, ale časy současné se té šílené době zase začínají přibližovat.