J. Ptáček 15.8.2020 9:46

Mám pocit, že píšete o mě. Až na to, že jsem začal, taky v Brně, chodit do školy už o tři roky dřív. V únoru 1948 jsme s kamarády probírali, kdo bude novým presidentem. Gottwald to prý být nemůže, protože je Němec, má německé jméno.

V šesté třídě (vlastně 1. třídě měšťanky) v roce 1953 byly nad učitelovým stolem 2 portréty: Stalina a Gottwalda. Na Stalinově se najednou objevila černá páska. Tak jsem se třídního idiotsky zeptal, jestli se černá páska objeví i na druhém portrétu. Byl velmi rozumný, tak mě, separátně, jenom vynadal. To týdne byla černá páska i vedle.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

B. Hamal 15.8.2020 9:17

Jak tak koukám z okna na Západ, v pozadí Čína, přestávám se vyrovnávat s naší komunistickou minulostí a začínám se pomalu vyrovnávat s naší komunistickou budoucností.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Milan 15.8.2020 9:06

Na celé záležitosti kolem Pullmanna je nejhorší, že za to jeho lhaní ho někdo zvolil děkanem FF UK.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

F. Svoboda 15.8.2020 9:05

Skvěle napsáno. Děkuji !!!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

H. Rybnická 15.8.2020 8:50

Píšeme rok 1953. Tuhle jdu do školy, u vstupu ukazuji jako celá fronta děcek soudruhu školníkovi podrážky botů, zda jsou náležitě čisté, nebo jsem zase zkrátila cestu přes blátivou pěšinku "spodem". Ve škole dusná atmosféra, všechno černě zavěšené, soudružka učitelka rozdává špendlíčky s černou stužkou, musíme si ji připevnit na svetýrek. Následuje setkání celé školy napřed ve třídě potom v tělocvičně. Co se stalo? Zemřel tatíček Stalin. Vyhlášen povinný smutek.

"Měla jsem moc krásné dětství" pojmenovala brněnská historička knihu ve které sbírala příběhy občanů meziválečného Brna. Tuhle mi někdo položil stejnou otázku. Ne neměla. I když rodiče dělali pro dítě všechno, mám stejný pocit jako již líčen, jakákoli vzpomínka je jaksi šedá, zahalena do atmosféry strachu ,nevysvětlitelné úzkosti malého děcka.

Hnusná doba. Pane autore díky za článek, takových připomínek nemůže být nikdy dost.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

I. Mertl 15.8.2020 8:47

Dobře, je nutno to opakovat, opakovat, opakovat... Stále přibývá lidí, co vzpomínají na radosti mládí a zapomínají na každodenní smutnou realitu, i těch, kdo tu dobu nezažili a už je vůbec nezajímá. A přitom ta doba deformovala naše chování a skrze nás i našich dětí. Když budeme brát vážně relativizace i nepravdy takových Pullmanů a Blaive, i jednoznačné lži Falbrových soudruhů, dopadne to i na naše vnuky.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Zlesa 15.8.2020 8:46

Osobní vzpomínky = super.

Je fajn, že autor čte komentáře, ale mlácení prázdné slámy neodolal. Kdyby ubral té přímé "propagandy" a politických názorů na dnešní situaci, mohlo by se to jako svěděctví účastníka brát. I když v šesti letech asi cítil spíš strach z rákosky, ne?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Kmoníček 15.8.2020 8:40

Pokud si toto vše děkan filozofické fakulty neuvědomuje nebo to neví, tak nechápu jak se dostal ke svému jmenování.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Pakosta 15.8.2020 7:58

Díky za článek, pane Novotný!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Vodvářka 15.8.2020 6:52

Děkuji za dokonalou analýzu hnusné doby, která je již poměrně úspěšně relativizována a to nejen děkanem Pullmanem či paní Blaive.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

D. Stys 15.8.2020 6:45

Občan Brych - nebylo to neúmyslně. Od té doby, co Otakar Vávra stál před dilematem přijmout Svatováclavskou orlici nebo jet přímo na kobyliskou střelnici, věděl, že se světem lze bojovat jen nepřímo. Jak byste zvolili Vy, když máte doma čtyři ženy ve věku 13-60 let, z nich jednu trvale nemocnou? Řekli byste at si dělají co chtějí, já jdu na uran?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Kubín 15.8.2020 0:29

A zase takové to "to oni, zlí komunisté". Prdlajz, lidé s režimem kolaborovali dobrovolně, ti "komunisté" byli i ti všichni, kteří se kvůli žvanci sklonili a peklo ze života dělali těm, kteří se nepodvolili. Národ nebyl obětí, národ si to dělal sám.

• reagovat
• nahlásit příspěvek