MRAVNOST: Někdo hodnotit smí a někdo nesmí
Zjevně jsem si dovolila příliš. Dopustila jsem se hodnotového soudu a zkritizovala stranu, jíž dotknout se není veřejně dovoleno.
Před několika dny odvezli do nemocnice člena TOP 09 s africkými předky a nepřehlédnutelným účesem, který opustil politiku poté, co jej řada dívek udala za „nevhodné sexuální chování“. Jako nevhodné své chování zhodnotil on sám, dívky naopak popisovaly hrubosti a násilí a celou kauzu policie dosud šetří jako trojnásobné znásilnění. Napsala jsem na sociální sítě cosi o jeho zvrhlých choutkách a otřela jsem se o politickou stranu, pro kterou kdysi byl oblíbeným exotickým maskotem navzdory svým morálním kvalitám. Jako advokát mám velké pochopení pro frustrace, stud a výčitky svědomí, jejichž kombinace může dohnat mladého člověka k různým neprozřetelnostem. Na druhé straně - ať tlačím na svou paměť jakkoliv, nevzpomínám si na žádný kolegův zásadní legislativní počin či unikátní myšlenku.
Takže přiznávám, dopustila jsem se hodnocení. Jenomže jak se ukázalo, morální soudy jsou dovoleny jen některým, a pokud jde o posuzované, i tady platí, že si nejsme rovni. Tak třeba se prý morálních soudů nesmějí dopouštět právníci, protože pro ně platí presumpce neviny. Inu, jako advokát presumpci neviny pochopitelně ctím, byť původně byla myšlena pro soudy, nikoliv pro veřejně komentující jednotlivce. Ze soudů se tak stávající spíš soudky plné prachu.
Přesto si myslím, že pronášet hodnotové soudy o morálce a mravnosti není dovoleno jen chrabrým novinářům z veřejnoprávních médií a kritikům prezidenta, ale všem, kteří jsou takových soudů schopni. Tedy i advokátkám s konzervativními názory.
Bohužel navzdory Listině základních práv a svobod si nejsme rovni, ač se o tom mnozí mí kolegové snaží přesvědčit studenty a žáky na všech úrovních škol. Tak třeba Miloše Zemana smí bez uzardění urážet kdokoliv, kdo dosáhne na klávesnici, ale jakmile se jen lehce otřete o chráněnce TOP 09, vyrazí proti vám armáda hejtrů do útoku. Podobně neféroví jsou Piráti, kteří bez okolků pozurážejí každého, komu se nelíbí jejich nekonečný příběh o manželství pro všechny včetně psů a pštrosů. Zato oni sami se považují za nedotknutelné a cítí se nelibě dotčeni jako přecitlivělé slečinky, jakmile někdo učiní hodnotový soud o nich či o jejich motivacích. Jen oni mohou nálepkovat, my ne. Podobné je to s právem kritizovat vzhled. Miloš Zeman, Zuzana Majerová Zahradníková, Tomio Okamura či Alena Schillerová podle strážců morálky mají povinnost bez odporu vydržet kritiky a odsudky svého vzhledu či svého zdravotního stavu, ba dokonce i zjevné lži a dezinformace. Neoblíbeným politikům je možno beztrestně vyhrožovat či dokonce jim přát brzkou a bolestivou smrt. Naopak o oblíbencích či příslušnících privilegovaných skupin nesmíte vyslovit ani pravdivá tvrzení, že jsou malí, velcí, tlustí, hloupí, nemocní či omezení.
Oni vás prostě bez obav mohou urážet, zatímco vy se s tím musíte mlčky smířit, protože odpor je zbytečný a funkční pomoci se stejně nedovoláte. Naprosto nemístný je ovšem i poukaz na presumpci neviny. Když zastíhají Andreje Babiše, pořádají se demonstrace a média jsou plná čestných Mirků Dušínů, kteří jej nutí opustit veřejné dění a až do právní moci se uchýlit do ústraní. Jakmile je trestně stíhaný kudrnatý miláček dospívajících, na sociálních sítích ho kdekdo omlouvá a ohání se presumpcí neviny jako zbraněmi, které dodáváme na Ukrajinu.
Největším paradoxem je ten selektivní odpor k hodnotovým soudům. Hodnoty jsou základní motivací našeho chování a našich postojů. Pomáhají nám orientovat se ve složitém světě a každý den se znovu a znovu správně rozhodovat. Dnešní doba se snaží veřejnost přesvědčit, že všechny hodnoty jsou stejně dobré, nebo dokonce že už jako celek žádné společné hodnoty nesdílíme. Jiní se snaží nám uměle vnutit bezobsažné evropské hodnoty. Podobně se hodnotovým otázkám vyhýbají soudy například ve sporech o děti s výmluvou, že posuzují jen právní obsah. Jenomže to je právě krutý omyl. Slušnost, čest, mravnost, etika jsou pojmy s obsahem naprosto jednoznačným. Kdo se chová nečestně a neslušně, kdo mravně selže, tím také každá slušná společnost opovrhuje. Proto jsou hodnotové soudy v pořádku, proto je nejen činíme, ale máme i do budoucna činit.
Proto je správné ukazovat na zvrhlíky, i když jsou třídními oblíbenci či obdivováni davy. Právě k tomu hodnotové soudy slouží. Bez ohledu na případné pravomocné odsouzení justicí.
